MF Dnes: Pro kariérové poradenství nestačí zajít si do poradny, říká Miroslav Hřebecký

„Ve školách je potřeba vybudovat kvalitní personál pro kariérové poradenství. Cílem je, aby si ti mladí lidé vytipovali třeba čtyři varianty, zúžili si je postupně na dvě a v deváté třídě aby si už vybírali jen z těch dvou a stihli si obejít dny otevřených dveří a podobně,“ říká o potřebách kariérového poradenství ve školství Miroslav Hřebecký v rozhovoru s Janou Blažkovou pro Mladou Frontu Dnes. Text vyšel 7. ledna 2022.

Považujete kariérové poradenství nabízené poradnami za přínos?

Pokud existuje nějaký odborník, který se přímo specializuje na takovouto poradenskou činnost, jež je nadstavbou, tak je to samozřejmě velké plus. Na druhou stranu platí, že poradny jsou zahlcené, jak jsem již uvedl. A pak také hodně záleží na tom, jak toto poradenství vypadá dále, a jak to funguje v interakci se školou, samotným žákem a jeho rodinou.

Co tím myslíte?

V současné době jde většinou o jednorázovou pomoc. Žák jde do poradny, kde ho podrobí sérii testů, je to vlastně taková testovací linka, manufaktura. Někdo tam přijde, udělá testy, odborník to vyhodnotí, ale tím to zhusta končí. Přitom strašně záleží na tom, co se stane dál. Aby to bylo funkční, měli bychom mluvit o skutečném kariérovém poradenství. Naštěstí se o něm v poslední době hovoří čím dál víc a začíná se etablovat kariérní poradce jako jakási nadstavba výchovného poradenství.

Jaký je v tom rozdíl?

Dosud se na mnoha školách výchovný poradce omezoval jen na to, že zúřadoval přihlášky deváťáků a pak řešil jiné výchovné průšvihy, které vyvstaly. Nějaká prevence tam moc nebyla, přitom součástí prevence mohla být tato kariérní cesta. V ideálním případě si výchovný poradce ze školy aktivně zve každou rodinu, chce, aby tam byli i oba rodiče, a tam s nimi probírá mimo jiné i to, co bude s tím deváťákem dál.

Miroslav Hřebecký (c) Kateřina Lánská

Rodiče jsou tedy klíčoví?

Rodina obecně. Když máte úplně nezorientovaného patnáctiletého člověka, který se v tom vůbec nevyzná, neví, co by rád dělal, a nemá vzor z rodiny, je to těžké. V některých rodinách to funguje tak, že táta nebo strýček je lékař, děda byl lékař, a tak ten mladý člověk nepřemýšlí o ničem jiném a počítá, že bude také lékařem. Tam je to jasné. A je jedno, jestli jde o rodinu, kde je tradicí lékařství, truhlařina nebo cokoli jiného. Problém nastává, když není takováto silná tradice. Pokud se tomu nevěnují rodiče, tak to hodně často bývá až velmi primitivní rozhodování, kdy se řeší nahodilé argumenty.

Znáte hodně takových případů?

Kamarád mi shodou okolností nedávno líčil, jak ho v tom rodiče kdysi nechali. Sami neměli maturitu, měli učiliště a vlastně nevěděli, kam jinam s ním. On šel na učiliště, protože to byla jediná škola, kolem které chodil cestou z nádraží. Jinou neznal a nikdo mu ani neřekl, že jsou jiné možnosti. Tam tedy evidentně výchovný poradce nezafungoval. To je smutný příběh. Přitom je to kluk, který by v té chvíli měl jednoznačně na vysokou školu, ale protože tam žádné vzdělávací ambice ze strany rodiny nebyly, stačilo jim, že mu řekli, že by bylo dobré, aby měl maturitu. A tím to skončilo.

Testy v tom pomohou?

Ne tak docela. Pamatuji si to ještě z dob své pedagogické praxe. Měli jsme na víceletém gymnáziu školní psycholožku, jejímž prostřednictvím jsme poskytovali testy profesní orientace. Šlo o školu, kde se dala volit přírodovědná a humanitní větev. Tam jsme na úrovni deváté třídy umožňovali těm, kdo chtěli, udělat si kariérní testy. Pamatuji si, že spousta lidí říkala, že jim to k ničemu nebylo, že absolvovali nějaký test a ten jim jen potvrdil, co věděli: že jsou přírodovědně orientováni. Já jsem těm studentům říkal, aby byli rádi a vzali to jako potvrzení toho, že své schopnosti sami správně odhadli. Je samozřejmé, že ten, kdo je přírodovědně orientovaný, z toho testu vyjde jako přírodovědně orientovaný. Na druhou stranu to testování potřebovali hlavně ti, kteří nebyli úplně vyhranění. Jenže těm se zase stávalo, že ten test vyšel nerozhodně – tohle tě zajímá, tohle trochu víc, tohle můžeš také dělat. Pokud je ten člověk nevyhraněný a zájmy má někde uprostřed, tak ten test tak samozřejmě vyjde. Ale to se člověk nesmí zlobit na test. Je prostě potřeba, aby ten člověk našel nějaký vzor a své snažení napřel podle něj.

Co by tedy těm, kdo nemají v rodině v tomto zázemí, pomohlo?

Poradny nestíhají. Je potřeba vybudovat na školách kvalitní personál pro kariérové poradenství, aby se někdo o ty mladé lidi staral. Když bude někdo potřebovat, aby se mohl jít poradit, a i když nebude potřebovat, aby ten poradce sám s předstihem vyvolal takovou poradu, nejlépe už v osmé třídě. Cílem je, aby si ti mladí lidé vytipovali třeba čtyři varianty, zúžili si je postupně na dvě a v deváté třídě aby si už vybírali jen z těch dvou a stihli si obejít dny otevřených dveří a podobně.