Příznivci zimních sportů zbystřili. Při pohledu na sociální sítě zjistili, že někdejší lyžařská královna Šárka Strachová na nich začala být hodně aktivní a má nejenom pro ně spoustu praktických rad. „Pokud můžu někoho inspirovat, budu jenom ráda,“ hlásí bývalá mistryně světa ve slalomu a šéfka kliniky celostní terapie a sportu VO2max. Pravidelně navíc spolukomentuje závody Světového poháru, což je další parketa, v níž se našla…
Takže nebylo těžké vás přesvědčit, abyste pro ČT spolukomentovala slalomy?
„Už loni jsem dostala nabídku, ale to jsem si ještě říkala, že bych to časově nezvládala, navíc jsem si nebyla jistá, jestli na to budu dobrá… Pak mě zlanařili na studio během mistrovství světa. Dělala jsem analýzy o pauzách. V létě se pak ozvali znovu, nakonec jsem do toho šla. Dcera už je větší, navíc je pravda, že mě to lákalo. Tak jsem si říkala, že to zkusím.“
A bezprostřední dojmy?
„Baví mě to. Sice přijdu vždycky o jeden den víkendu, ale vzhledem k tomu, že komentuju jenom slalomy, toho není až tolik.“
Musím říct, že jste se mi ve vaší pozici líbila, máte příjemný hlas, navíc věcné postřehy.
„Tak to děkuju. Mám i další pozitivní ohlasy, ale nevím, jestli to není tím, že ty negativní se ke mně nedostanou. (smích) Je to řemeslo jako každé jiné, má svoje pravidla. Musím si dávat pozor na to, co říkám. Nemůžu mluvit málo, ale ani moc. Ženská jména by se měla přechylovat, což mně přirozeně přes pusu nejde, takže s tím trochu bojuju. Občas zaškobrtnu. Není to tak, že bych si jenom sedla a povídala… Musím se na to připravovat. Stejně jako na každou jinou práci.“
Máte o to větší radost, když závod vyjde české reprezentantce Martině Dubovské, navíc vaší kamarádce? Nebo emoce spíše potlačujete?
„Myslím si, že emoce k tomu patří. Komentování je mnohem zajímavější, když je na startu česká závodnice, která může promlouvat do předních pozic. Je to zábavnější jak pro diváka, tak pro samotného komentátora. Emoce do toho patří. Naopak já pořád musím myslet na to, abych se nebála je do toho dávat.“
Jak podle vás dopadne na konci sezony souboj Petra Vlhová – Mikaela Shiffrinová? Budou pokračovat v dominanci?
„Na to je ještě brzo. Je řada závodnic, které mají slabší start, a je otázka, co ještě předvedou. Třeba Wendy Holdener, Anna Swenn-Larsson nebo Katharina Liensberger, která v minulé sezoně celkově vyhrála slalom, což asi moc lidí nečekalo. Rakušanka měla skvělý finiš. Takže doufám, že to nebude jenom souboj Petry a Mikaely. Obecně je pro sport zajímavější, když je tam více závodnic, které jezdí o první místo. Navíc může zaútočit i řada mladých severských slalomářek. Tak se necháme překvapit.“
Jak se těšíte na výkony Ester Ledecké v rychlostních disciplínách?
„Sleduju to zpovzdálí, ale co vím, určitě bude chtít opakovat stejný scénář účasti na olympiádě jak na lyžích, tak na snowboardu. Je vidět, jak ji tohle spojení baví. Tratě v Pekingu neznám, ale jistě to bude náročné. Každopádně ji budu moc držet palce. Důležité je, že ve svém týmu udržela servismana Miloše Machytku, kterého výborně znám. Taky jsem s ním dlouho spolupracovala. Byl vždycky nesmírně pracovitý a svědomitý.“
Fanoušci jistě zaznamenali, že jste v poslední době začala být hodně aktivní na Facebooku i Instagramu. Co bylo tím impulsem?
„Je pravda, že jsem nikdy nebyla velký fanoušek sociálních sítí. Ještě když jsem závodila, tak mě k tomu dostrkaly až povinnosti vůči sponzorům, kteří skrze mě chtěli být prezentováni. Když jsem skončila kariéru, byla jsem ráda, že z toho vycouvám, nelákalo mě se prezentovat a sdílet svoje životní zážitky. Potřebovala jsem si od toho všeho odpočinout. Ale už během letošního jara a léta se mě ptali lidi, kteří se starají o marketing mojí kliniky VO2max, jestli bych přeci jenom nezačala být aktivní, protože je škoda nevyužít potenciál, který mám. Protože jenom na Facebooku mám přes padesát tisíc lidí.“
Takže jste nakonec kývla…
„Lehce mě k tomu postrčili, byla jsem trochu na vážkách. Ale pak jsem si řekla, že do toho půjdu, že je to fajn platforma něco nasdílet nebo se vyjádřit. Ale ono to nejde dělat napůl. Když se rozhodnete, že budete aktivní, je potřeba přispívat pravidelně. Ne že dáte příspěvek jednou měsíčně, to pak lidi nebaví. Je to další povinnost, která vám zabere dost času. Nakonec jsem se do toho pustila s tím, že to zkusím a uvidíme.“
Už jste se v tom našla?
„Zatím se snažím najít rovnováhu mezi tím, co prezentuju. Aby se to týkalo všeho možného - sportu, pohybu, zdravého životního stylu. Ale i mateřství, což je pořád moje hlavní náplň života. Takže jsou to zážitky spojené s dcerou, jaké má kroužky, co školka. Snažím se myslet i na lidi, kteří mají rádi sport a lyžování. Hezky mi do toho zapadlo i komentování, může se to vzájemně podpořit.“
Jste ráda za pozitivní ohlasy?
„Vždycky to potěší a utvrdí vás to v tom, že to má nějaký smysl a lidi to baví. I kdyby jich mělo být jenom pár…Je hezké, pokud můžu něčím, co dělám, nebo svým přístupem k životu motivovat v pozitivním slova smyslu i další.“
I váš sportovní i životní příběh je velmi inspirující. Takže to může lidem pomoct, že?
„Věřím, že ano. Když člověk prochází těžším obdobím, vždycky existuje cesta, jak všechno překonat. Zvlášť v dnešní těžké době je důležité, abychom zůstali pozitivně naladění, i když chápu, že je to někdy těžké.“
Dáváte i spoustu praktických rad.
„Záběr je široký. Zkusila jsem popsat svoje zkušenosti s tím, když dcerka šla do školky, popíšu, jak budeme trávit Vánoce. Ale ráda přidám i recenze nejrůznějších produktů.“
Prezentujete i síť prodejen Endorphin, kterou řídí váš manžel Antonín Strach. Takže rodinná výpomoc?
„Dá se to tak říct. (usměje se) Nevím, jestli je to úplně ten zásadní moment, ale hezky to do sebe zapadá. Hodně se v téhle oblasti pohybuju, a když potřebují udělat nějaké recenze, ráda se toho zhostím. Než abychom si na to museli někoho najímat. Je to týmová rodinná práce. Jsem ambasadorem Endorphinu, není to jenom o jedné značce, ale o široké škále produktů. Natočila jsem i videorezence. Protože spoustu věcí jsem sama vyzkoušela a vím, o čem mluvím. Ať jsou to lyže, helmy nebo oblečení. Mám to navnímané, takže nabízím pohled někoho, kdo s tím má zaručeně zkušenosti.“
Venku už se na konci listopadu objevil první sníh, dělá vám to radost?
„Bylo trošku pocukrováno a bylo by super, kdyby ještě něco napadlo a vydrželo to do Vánoc. Protože je pravda, že sníh mi tady v nížinách chybí. Bydlíme kousek od Prahy, ale to, že na začátku prosince už něco málo napadlo, je dobré znamení. Bylo by fajn, kdyby svátky nebyly na blátě. Když vidím sníh, probouzí to ve mně chuť se vrátit na sjezdovky a zajezdit si.“
Vyrazíte už na vánoční lyžování? Nebo to covidové restrikce zhatí?
„I když nebyl covid, tak jsme Vánoce v posledních letech trávili doma. Ani nevím, kdy naposledy jsme byli na Silvestra na horách. Všude je hrozně lidí a my nejsme úplně milovníci bujarých oslav a velkých srocení lidí. Takže jsme spíš jezdili v lednu nebo v únoru. Ale pokud by se dalo vyrazit na lyže někde v Česku, třeba ve Špindlu nebo Harrachově, tak toho bychom s Emou určitě rády využily.“
