Kniha Fotografity je plánovaně obrázková, žádný „crossover“ a už vůbec ne z nouze ctnost. Jediné texty kromě občasných popisků u fotografií, někdy informativních, někdy docela vtipných a ulítlých, jsou několikavěté úvody publicisty Honzy Dědka u každé kapitoly, jen jakési stručné „uvedení do děje“. Dědkova volba není náhodná, je autorem oficiální biografie Lucie, která vyšla v roce 2000 pod názvem Šrouby do hlavy. Kapela jej tak na jedné fotografii ve Fotografity nazývá svým „dvorním spisovatelem“.
Zásluhu na knize fotografií má podle vlastních slov baskytarista P.B.Ch. : „Jasně si vzpomínám na situaci, kdy jsem stál ve frontě na poště a usilovně přemýšlel, co bychom mohli s Lucií dělat. Bylo to krátce poté, co se objevila pandemie, která ochromila celou kulturní scénu, koncerty nevyjímaje. Ještě z té pošty jsem obeslal kluky z kapely s dotazem, co kdybychom oprášili náš dlouho plánovaný a pro nedostatek času stále odkládaný projekt fotoknihy. A tak se zásluhou všech zúčastněných stalo.“
Lucie: Fotografity; vydala Euromedia Group v edici Universum, 2021. |
Podle nakladatelství Euromedia těch zhruba osm set fotografií na více než pěti stech stranách kapela vybírala z bezmála deseti tisíc zachovaných snímků. K čemuž dodává David Koller: „Většinu těch focení jsem si už nepamatoval, ale tolik veselých vzpomínek jsem nečekal...“ A to je zřejmé, protože jestli Lucie kromě svých písniček byla vždycky něčím proslulá, byla to její nelíčená schopnost užívat si života se vším všudy, co k rock’n’rollu odjakživa patří.
Leccos z toho ostatně vidíme nebo alespoň vytušíme i z řady uvedených snímků. K čemuž je ovšem zároveň třeba dodat, že žádných vysloveně skandálních obrázků se tady nedočkáme. Ostatně Honza Dědek v úvodu k jedné z kapitol v souvislosti s životem Lucie mimo pódia či nahrávací studia píše: „V případě některých zákulisních událostí je dobře, že tehdy ještě neexistovaly všezaznamenávající všudypřítomné smartphony, takže se žádný důkazní materiál nezachoval – patřil by totiž do složky kompromitujících svědectví.“
Fotografity jsou pochopitelně knihou výhradně pro fanoušky kapely, je to stejné jako v případě spousty jiných podobně koncipovaných knih o světových hudebních ikonách. Ale zejména tomu, kdo jako posluchač prošel s kapelou celou, nebo téměř celou její kariéru, připomene hodně z vlastního života. Drtivá většina těch fotografií v sobě totiž nese pečeť doby, její atmosféru.
A zejména uvolněnost první poloviny „devadesátek“ je z nich vysloveně hmatatelná. Je celkem jedno, že se díváme na stejnou kapelu na pódiu, v tourbusu, na ulici, při natáčení klipu nebo v nahrávacím studiu; vždycky je na snímcích jakýsi „opar“ (někdy se zračící třeba v pohledu očí samotných muzikantů), který evokuje pamětníkovi vlastní zážitky z té doby.
Kniha je rozdělena na tematické kapitoly: Počátky Lucie, Kapela, Ve studiu, Koncerty, Backstage, Natáčení klipů, Média, Popularita a Zahraničí. Uvnitř nich se většinou příliš nedbá na chronologickou posloupnost, to ale není tolik podstatné, Fotografity si nehraje na knihu informativní, která by se měla „číst“ od začátku do konce. Je to spíš zdroj zábavy, ilustrace k poslechu písniček, dárkový artefakt a – jak bylo zdůrazněno – zdroj vzpomínek. Jako katalogy malířských výstav: stačí otevřít na libovolném místě a kochat se. V tomto případě spíš bavit.
