„Sošky tu byly již loni, kdy byla dokončena několikaletá rekonstrukce kostela, ale bylo potřeba ještě upravit a sjednotit jejich barevnost. Proto před časem putovaly znovu k restaurátorům. Bez nadsázky se dá říci, že tento oltář je srdcem celého kláštera a toto je taková symbolická tečka za jeho rekonstrukcí,“ uvedl správce kostela Petr Liebscher.
Při výrobě sošek čtrnácti svatých restaurátoři neměli k dispozici původní sošky. Ty byly totiž v 80. letech minulého století ukradeny z chomutovského muzea a nikdy se nenašly.
„Bylo velké štěstí, že se dochovaly fotografie barokní verze sošek, které už samy byly replikami původních pozdně gotických sošek. Při vytváření replik jsme postupovali klasickým sochařským způsobem, kdy na základě zvětšené fotografie byly vytvořeny modely z hlíny a následně byly odlity do sádry pro potřeby řezbáře. Ten pak vyřezal korpus z lipového dřeva a poté na nich pracovaly kolegyně pozlacovačky, které nazlatily a nastříbřily příslušné partie. Ve finále jsme já s kolegyní rekonstruovali polychromie a barvu drapérií, včetně tzv. lazurovaného stříbra, což je brilantní barokní technika, kdy se na stříbrné plátky dává tenká barevná lazura, a působí tak metalickým dojmem,“ vysvětlila postup akademická malířka Milena Nečásková.
I kopie sochy Panny Marie má podobu, jakou měla po barokní úpravě po roce 1682. Ačkoliv se socha dochovala do současnosti a je uložena v chomutovském muzeu, restaurátoři ji k dispozici neměli.
„Z bezpečnostních důvodů nám nebyla zapůjčena. Pořídili jsme nicméně její 3D sken a podle něho se vyrobil korpus. Následně řezbář dal soše finální výraz. Řezbářská rukodělná práce je nezastupitelná vzhledem k tomu, že lidské oko vnímá jinak než 3D skener,“ upozornila Nečásková.
Před oltářem tam možná bylo popraviště
Oltář Čtrnácti svatých pomocníků je nejvýznamnější duchovní centrum kostela Zvěstování Panny Marie a Čtrnácti svatých pomocníků. Legenda říká, že na místě oltáře bylo původně popraviště.
Šlechtic, který zde měl být oběšen, cestou na popraviště litoval svých skutků a prosil skrze svaté pomocníky Boha o odpuštění. Na šibenici visel tři dny a tři noci, avšak nezemřel a byl propuštěn. Na místě zázraku pak byla postavena kaple zasvěcená Čtrnácti svatým pomocníkům.
Sošky i celý kostel si mohou návštěvníci prohlédnout i v zimních měsících. „Otevřeno máme celoročně. V lednu, únoru a březnu od čtvrtka do neděle. Na 12. února připravujeme navíc večerní kostýmovou prohlídku, která provede návštěvníky po místech, kam se zatím nepodívali, a ukáže život františkánů v době barokní,“ zmínil Liebscher.
Finišuje se i s digitálním průvodcem. „Jsou zde digitální kiosky, ve kterých jsou data, a už dnes si tam lidé mohou prohlédnout fotografie a filmy z restaurování. Nyní budeme aktualizovat 3D model interiéru kostela,“ upozornil Liebscher.
Rekonstrukce kostela a chrámu trvala celkem přes dvacet let. Na obnovu interiéru kostela včetně mobiliáře církev získala před čtyřmi lety dotaci 53 milionů z Evropské unie. Práce skončily v loňském roce.
