Pomoc odborníka paní Daniela z Kladna vyhledala v pořadu Kočka není pes, protože s Pepčou pořádně nemůže ani projít ulicí kolem plotů ostatních rodinných domů. Téměř za každým je totiž pes, a tak se Pepina staví na zadní a štěká a štěká, bez ohledu na majitelku vlající za ní.
Problém vygradoval natolik, že paní Daniela začala Pepču u domu nakládat do auta, popojede s ní na konec ulice, a tam ji teprve v lese venčí. Když obě dorazí za specialistou na psí chování Rudolfem Desenským, ten obě prokoukne velice rychle. Vzhledem k chování Pepiny k jeho psům naštěstí vyloučil, že by byla Pepina agresivní. Je jen zvědavá a neumí se chovat.
Lovení koček má být pro psa tabuCo se lovení koček na zahradě i v okolí týká, v první řadě musí odpovědnost převzít majitelka a dát svému psovi už dopředu jasně najevo, že koček si nemá vůbec všímat. „Tam je nejdůležitější, abyste do toho zasahovala. Zastavit ji rukou, jakmile směrem ke kočce udělá první rychlejší krok, aby věděla, že tohle nechcete,“ radí Desenský a vysvětluje, že kočky skutečně nejsou stavěné na aktivity psího puberťáka. |
Ruda tedy hlavně radí, aby Daniela převzala kontrolu nad vodítkem a nastolila rozpustilé fence pevný řád. Nesmí Pepině dovolit, aby při venčení napínala vodítko (viz úvodní video) a vyjížděla po všech psech v okolí. Musí také trvat na dokončení jasných povelů, a hlavně je nutné nevybouřenou boxerku lépe socializovat s ostatními psy.
Jak prakticky na to? Držet karabinu vodítka pod bradou psa (ne nahoře mezi ušima, aby se neškrtil) a mezi svého a cizího psa dát svou vlastní ruku, aby po sobě navzájem nešli, ale mohli se v klidu a na volném vodítku očichat a seznámit.
Pro každý trénink ovšem podle Desenského platí, že pes musí být aspoň trochu utahaný, aby byl člověka vůbec schopen vnímat a ochoten jeho povely plnit. Takže nejdřív pořádné vyběhání, pak teprve trénink.
I čtyři kocouři se spolu dokážou srovnat
V druhém díle VI. řady oblíbeného pořadu České televize opět pomáhala i expertka na chování koček Klára Nevečeřalová. Její vhled do situace a rady paní Sonia z Dobrušky, jejíž rodině dělají společnost čtyři kocouři.
Rodinnou pohodu ovšem narušují neshody mezi dvěma z nich, Leošem a nejstarším, modře zbarveným a robustním Ivanem. Ti se sobě navzájem vyhýbají, ale občas přece jen dojde na potyčku. Kocour Griša, ten se s paní Soniou sice ráno pomazlí, ale jinak se straní společnosti, což ji mrzí.
Modrý kocour Ivan je je sice robustní a ze čtyř kocourů v domě největší, v domácnosti paní Sonii už ovšem alfa samcem není. Vládu převzal Leoš (uprostřed). A lze zařídit, aby spolu nebojovali.
Když se Klára se všemi kocoury seznámí a odpozoruje jejich vzájemné chování, je přesvědčena, že roli alfa samce v této kocouří smečce už po Ivanovi převzal Leoš. A doporučuje, aby Sonia nainstalovala v obývacím pokoji, tedy v centru dění, více vyvýšených odpočinkových ploch, aby měl každý z kocourů své bezpečné místo a nemuseli o ně pojovat.
Zároveň by měl být Griša maximálně rozmazlován, aby pochopil, že se v této domácnosti není čeho bát. Každá návštěva mu má přinést pamlsky, aby neváhal vylézt ze své ulity a se vším novým se chtěl seznámit.
A povedlo se. Paní Sonia do obývacího pokoje hned na stěnu nad sedačku přidala další odpočívadlo, které okamžitě zabral Ivan. Navzájem se teď mohou s Leošem z výšky pozorovat a jsou v pohodě. A Griša? Velice rychle se mění z ustrašeného kocoura v pohodáře, už proto, že si na něj majitelka našla víc času, pravidelně ho kartáčuje a on si to užívá.
