Další dvě jména a osudy. Památník Ticha zřejmě vypátral nové osoby z objevených fotografií
Památníku Ticha se pravděpodobně podařilo vypátrat příběhy dalších československých židů z fotografií objevených před rokem v Albu GT. Snímky pocházejí z pozůstalosti rozhlasového redaktora Milana Weinera a zachycují život v terezínském ghettu. Na jedné z fotografií by měl být výtvarník, básník a dramatik Petr Kien. Dívka vedle něj je Lucie Weisbergerová. Její totožnost potvrdili přátelé a příbuzní.
Matku a tetu Evy Pokorné deportovali nacisté během druhé světové války do Terezína. „Lucie – teda moje teta – tam přišla v roce 1942. A maminka, která tady dělala v židovské nemocnici, tak šla až v roce 1944,“ popisuje Pokorná pro Radiožurnál.
V roce 1942 bylo Lucii osmnáct let. Někdy v té době v terezínském ghettu pravděpodobně vznikla i fotografie, na které je zachycena.
Památníku Ticha se pravděpodobně podařilo vypátrat jména dalších dvou československých židů, kteří jsou na snímcích v albu z terezínského ghetta. Fotografie se před rokem našly v pozůstalosti rozhlasového redaktora Milana Weinera
„Na základě první výzvy, která byla v rozhlase, se nám ozval syn Heleny Zmatlíkové. Ten nás upozornil právě na Lucii, protože se kamarádila s jeho maminkou,“ vysvětluje Věra Weinerová, snacha Milana Weinera, z Památníku Ticha.
Na snímku by Lucie mohla být s Petrem Kienem. O jeho totožnosti se ale odborníci stále přou. „Shodou okolností jsme našli dvě fotky k Petru Kienovi na internetu. Přišlo nám, že opravdu je to ten člověk, který sedí vedle Lucie na fotografii. Měli i společnou minulost, protože on chodil před válkou s maminkou paní Pokorné, se sestrou Lucie. Takže měli k sobě velmi blízko,“ říká Weinerová.
„Ale je pravda, že nemůžeme na sto procent říct, že to opravdu je on, protože zase jiní odborníci z Židovského muzea tvrdí, že se nedomnívají,“ dodává.
Východisko ze dvojí existence
Petr Kien zahynul v Osvětimi. Na podzim 1944 tam odjela i Lucie se svou sestrou Hanou a jejich maminkou. Nastoupily do jednoho z posledních transportů na východ. Matku nacisté zavraždili hned po příjezdu. Sestrám se později podařilo utéct z pochodu smrti.
„Ony byly hlavně odkázané samy na sebe po tom, když se dostaly z toho pochodu smrti. Takže se zachránily, přešly frontu, dojely v lednu 1945 do Prahy. V Praze se schovávaly do května, a to byl konec války,“ vzpomíná Eva Pokorná.
Obě sestry tak válku přežily. Rozdělila je až srpnová okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy a Luciina emigrace do Švýcarska. „Měly velice blízký vztah. Tam byla teda potom ta emigrace, což bylo složité, ale maminka se tam ještě dostala. Poslední rok, než zemřela, tak za ní ještě byla ve Švýcarsku,“ uzavírá Pokorná.
První odhalení. Historici věří, že získali jména dvou lidí zachycených na fotografiích z terezínského ghetta
Číst článek
Její matka o zážitcích z války nikdy nemluvila. Téma otevřela až teta Lucie po sametové revoluci v listopadu 1989, kdy mohla znovu navštívit svou vlast.
Na žádost rodiny taky sepsala paměti, ze kterých citujeme: „Je mi teď divné, že jsem dokázala sbalit saky paky a být v určený den ve Veletržním paláci, kam nás, které určili do transportu, nahnali, spočítali, zkontrolovali a odvezli do Terezína. Bylo to poprvé, co jsem poslechla, aniž bych se snažila uniknout, nacistický rozkaz. Možná že jsem to předvolání pociťovala jako východisko ze dvojí existence, která v Praze už nemohla pokračovat.“
Čtyři z deseti neznámých tváří na fotografiích v Albu GT už mají jméno, ostatním jsou odborníci na stopě. Jejich příběhy plánuje Památník Ticha odvyprávět na velké výstavě, která by měla v Bubnech začít symbolicky 16. října, v den výročí prvního transportu českých židů do koncentračních táborů.
