Každý trenér se do takové fáze dostane. Vzít? Nevzít? Pokaždé se dostane pár jmen na hranu a musíte udělat verdikt. Server iSport.cz připravil tři díly na téma: olympijské nominace od roku 1998 a jak budily emoce. V pondělním prvním díle jsme se podívali na Nagano a Salt Lake City, nyní pokračujeme dalšími dvěma turnaji v Turíně 2006 a Vancouveru 2010. Přidali jsme i názor, co by se stalo, kdyby... Takže, co kdyby se v Kanadě ukázal tehdy ne stoprocentně zdravý Milan Hejduk?
Kotalík se nehodí na oslabení
TURÍN 2006, BRONZ
Trenér: Alois Hadamczik
První nominace: Hašek (Ottawa), Hnilička (Liberec), Vokoun (Nashville) – Kubina (Tampa Bay), Špaček (Chicago), Židlický (Nashville), F. Kaberle (Carolina), T. Kaberle (Toronto), Kuba (Minnesota), Malík (NY Rangers) – Ručinský, Straka, Jágr (všichni NY Rangers), Hejduk (Colorado), Výborný (Columbus), Prospal (Tampa Bay), Lang (Detroit), Čajánek (St. Louis), Olesz (Florida), Hemský (Edmonton), Bulis (Montreal), Erat (Nashville), Eliáš (New Jersey)
KDO CHYBĚL
(bilance v sezoně 2005/06)
Aleš Kotalík
Buffalo, 82, 62 (25+37)
Petr Sýkora
Anaheim/NY Rangers, 74, 51 (23+28)
Stále vládla podobná situace jako čtyři roky zpátky, v NHL mělo Česko přes 60 hráčů, trenér mohl opravdu vybírat, ne hledat. Tehdy se do toho pustil Alois Hadamczik. Hned řekl, že nemá v plánu brát zraněné hráče, takže si hned škrtl Eliáše (nakonec jel jako náhradník, ale zranil se v Turíně), Hamrlíka, Fischera, Havláta... Ale velké divení způsobilo, že vynechal Aleše Kotalíka.
„Znovu se potvrdilo, že o nominaci sportovní výkonnost už dávno nerozhoduje,“ byl útočník Buffala naštvaný. Jeho tým byl v době nominace na špičce NHL, on vedl klubové bodování a sázel gól za gólem. „Je to hrozně demotivující a frustrující. Člověk se snaží a nic. Nevím, co víc už bych měl udělat, aby to vyšlo,“ říkal pro deník Sport.
I. DÍL: Kron v Naganu nebyl potřeba, přetlak v roce 2002 >>>
„Nesledujeme pouze, kdo dá víc gólů. Potřebuji hráče do čtvrté řady a na oslabení. Upřednostňuji statistiku určující délku pobytu na ledě během vyloučení,“ vysvětloval Hadamczik, proč Kotalíka škrtl. Pak přiznal, že se rozhodoval mezi ním a Bulisem, který odehrál dobrý turnaj. Na oslabení nechodil ani Petr Sýkora, tak asi i z toho důvodu se nevešel. „Taky se mluvilo o tom, že jsem oproti ostatním špatný v defenzivě. To je naprostý nesmysl, nevím, kde se to vzalo. Možná se to někomu jen hodilo… V celé kariéře jsem normálně oslabení hrál,“ byl tehdy Kotalík hodně zklamaný.
Na olympiádu ale nakonec přece jen Aleš Kotalík jel. Když se zranil Eliáš, dostal pozvánku jako náhradník, přijel v průběhu turnaje, měl problém sehnat výstroj, do Evropy si jel odpočinout, neplánoval, že vyrazí ještě do Turína. Ve 4 zápasech nakonec nedal ani gól, Česko nakonec bralo bronz, ale turnaj se hrál v hodně zvláštní atmosféře plné historek, jak hráči bojovali s trenérem Hadamczikem, které ale nikdo veřejně nechtěl natvrdo komentovat.
Co by bylo, kdyby...
Bronz z Turína je poslední českou medailí z olympiády. Kdo by tehdy, v únoru 2006 čekal, že se na tyhle Hry bude vzpomínat s nostalgií... Tady vlastně vůbec nešlo nakonec o jména. Problémem bylo klima. Hráči vs. trenér? Nesedlo si to, nefungovalo. Bronz byl v podstatě zlato, maximum. I když hráči odjížděli spíš zklamaní, protože cítili, že se dalo jít výš. Ale určitě by na tom nic nezměnili Sýkora nebo Kotalík v první nominaci.
Střelec na jedné noze? Málo
VANCOUVER 2010, ČTVRTFINÁLE
Trenér: Vladimír Růžička
První nominace: Vokoun (Florida), Štěpánek (Vítkovice), Pavelec (Atlanta) – Blaťák (Ufa), Hejda (Columbus) T. Kaberle (Toronto), Kuba (Ottawa), Kubina (Atlanta), Michálek (Phoenix), Polák (St. Louis), Židlický (Minnesota) – Jágr (Omsk), Rolinek (Magnitogorsk), Vašíček (Jaroslavl), Červenka (Slavia), Čajánek (Petrohrad), Eliáš (New Jersey), Erat (Nashville), Fleischmann (Washington), Havlát (Minnesota), Krejčí (Boston), Michálek (San Jose), Plekanec (Montreal)
KDO CHYBĚL
(bilance v sezoně 2009/10)
Milan Hejduk
Colorado, 56, 44 (23+21)
Václav Prospal
NY Rangers, 75, 58 (20+38)
Vladimír Růžička si sedl před kameru, před sebou měl papír se jmény. Fotografům pak pózoval se soupiskou ve fólii. U Romana Poláka bylo původně napsáno Jiří, což kouč propiskou přeškrtal a napsal správně Roman. Ale hlavně na ní chyběla dvě jména, Milan Hejduk a Václav Prospal. Kouč se rozhodl brát 8 obránců a 12 útočníků, takže vepředu bylo i o jedno místo méně.
„Platí, že pro náš hokejový národ bude úspěch jen medaile, nemá cenu si něco jiného nalhávat,“ oznámil v prosinci 2009 Růžička. „Prospal v návrzích figuroval do poslední chvíle, kdybychom se rozhodli pro variantu třinácti útočníků, měl by největší šanci právě on,“ pronesl pak, proč chyběl útočník Tampy. Ale zároveň dodal, že to neznamená Prospala na pozici číslo 13, kdyby jel.
Tím pádem by tedy hrál? „Když nejsem ve dvanácti útočnících a ve třinácti bych byl, tak jsem si selským rozumem vydedukoval, že bych byl tím třináctým, ne? Ale nechme toho, takové debaty nemají cenu. To bylo Vláďovo rozhodnutí. Takové porážky k životu patří,“ vzkázal tehdy Prospal. „Jsem zklamaný hlavně z toho, že mě moje tři dětičky i s manželkou neuvidí hrát ve Vancouveru. Z toho jsem zklamaný. A z toho, že mě nevybral trenér? To se nedá nic dělat,“ dodal.
Hejduka Růžička vynechal, protože nevěřil jeho kolenu. „Je to střelec, dává góly. A právě na ně se hokej hraje. Ale mluvil jsem s ním a říkal, že to jeho koleno není stoprocentní. Rozhodovali jsme, jestli ho vzít, nakonec ale rozhodl ten zdravotní stav,“ dodal Růžička.
Co by bylo, kdyby...
Byla jiná doba, cokoliv jiného než medaile se rovnalo neúspěchu, selhání. Takže stejně se pak dívalo i na Vancouver. Vzhledem k tomu, že hlavním problémem ve čtvrtfinále bylo dát gól, tak se nakonec cesta, že Růžička vezme 8 obránců a pouze 12 útočníků, nepovedla. Klidně tam jednonohý Hejduk být mohl, chystat se na zápasy o všechno, vynechat osmifinále s Lotyšskem a mít ho připraveného na Finy. Do 54. minuty se hrálo bez gólů, pak soupeř udeřil. Vítr mohl přinést i Prospal, který uměl plnit navíc defenzivní roli. Oba by se hodili, tým na medaili Česko mělo.
1. DÍL: Nagano 1998 a Salt Lake City 2002 >>>
3. DÍL: Soči 2014 a Pchjongčchang 2018
