Jergl o formě Hradce i své roli v týmu. Chtěl by zkusit zahraničí
Foto: Stanislav Souček, mountfieldhk.cz
Loňská a letošní sezona Aleše Jergla jsou jako noc a den. Zatímco loni se hbitý útočník trápil a jak sám přiznává, tak uvažoval o změně působiště, letos je to v jeho podání úplně jiná písnička. Jeden z tahounů Hradce Králové v rozhovoru hovoří o letošním úspěšném tažení Východočechů, různých trenérských filozofiích i pohledu na svou budoucnost.
Momentálně skoro celá extraliga vlivem covidu stojí. Navíc v době, kdy se zdálo, že takhle sezona bude dohrána bez komplikací. To není příjemné, že?
Příjemné to není. Ale přišla nová mutace, takže se s tím tak nějak počítalo. Já jen doufám, že si tím všechny kluby projdou co nejrychleji a že budeme moci zase brzy začít hrát. Stejně tak doufám, že budou moci diváci chodit na zápasy.
Nejlepší by asi bylo, aby se v klubech nakazili všichni a aby nehrozilo, že půlka kádru onemocní teď a půlka třeba za tři týdny.
Jak říkáte, ale to bohužel takhle nejde. Proto si myslím, že nejlepší by bylo, aby se extraliga na pár dní pozastavila. Počkalo by se na moment, kdy se všichni uzdraví a mohlo by se jet dál.
U vás v Hradci je to momentálně jak?
Před časem se kabinou prohnala nějaká viróza a ještě něco tam je, ale není to nic závažného. Nějaká ta rýmička. Osobně doufám, že už jsme si tím všichni prošli a že budeme moci brzy začít plnohodnotně trénovat.
Máte představu, kdy by k tomu mohlo dojít?
Zápasy v Litvínově a s Vítkovicemi byly odloženy, takže jsme dostali volno. Jsme domluveni, že v pátek se na zimáku všichni sejdeme a uvidíme, jak na tom budeme zdravotně. Jak říkám… Doufám, že se do toho budeme moci obout co nejrychleji.
Myslíte si, že se základní část stihne řádně dohrát?
Myslím, že nestihne. Ale uvidíme, jak na tom jednotlivá mužstva budou zdravotně. Nejradši bych samozřejmě byl, aby se všechno dohrálo podle původního plánu.
„Jsme domluveni, že v pátek se na zimáku všichni sejdeme a uvidíme, jak na tom budeme zdravotně."
Skrz dohrávky to vypadá, že v únoru se bude hrát mnohdy obden. Jak se na to jako hráč těsně před play off díváte?
Mám radši zápasy než tréninky, takže u mě to není problém. Myslím, že to pro nás nebude nic nového. Doufám, že ještě nabereme nějaké síly a že v závěru základní části i v play off ukážeme, že na to máme.
Hradeckému týmu se daří, ačkoliv před sezonou nijak mohutně neposiloval. Možná je to tak trochu překvapení i pro vás, co?
Myslím si, že překvapení to je, a nejen pro nás, ale pro všechny, kteří se kolem hokeje pohybují. Každopádně si to parádně sedlo. Dodržujeme systém, který po nás trenéři chtějí, a ukazujeme, že máme na to být úspěšní.
Soupeře leckdy ubruslíte.
Je to tak. Řekl bych, že bruslivost je naše nejsilnější stránka. Hrajeme takový hokej nahoru dolů, i když obrana je samozřejmě vždycky základ. Ale snažíme se hodně napadat, což si myslím, že spoustě týmů moc nevoní.
Co vám do Hradce přinesl trenér Ladislav Čihák?
Podle mě je to pracovitost. Snaží se nám vštěpovat do hlavy, abychom i k tréninkům přistupovali na 120 procent. Řekl bych, že se mu to daří, a i proto jsme letos zatím úspěšní.
„Snažíme se hodně napadat, což si myslím, že spoustě týmů moc nevoní."
Od jiných hráčů vím, že Ladislav Čihák často zvedá hlas. Můžete to potvrdit?
Určitě! (směje se) U nás už všichni víme, jaké to je, když pan Čihák zvedne hlas. Ale někdy je to potřeba, někdy takové to mírné domlouvání nestačí.
To se pak snažíte hrát dobře už jen proto, aby v kabině nebyl hurikán, co?
(směje se) Je to tak. Abychom pak nemuseli poslouchat, co jsme udělali špatně. (směje se)
Foto: Stanislav Souček, mountfieldhk.cz
A není přece jen přílišný křik po čase už kontraproduktivní?
To se mi těžko posuzuje. Záleží na každém hráči individuálně, každý tohle vnímá jinak. Ale víte co… Když to prostě nejde, tak je potřeba zařvat. Je pak na každém hráči, jak si to vezme k srdci a jak se bude chtít dál zlepšovat.
Takže máte radši emocionálnější trenéry, kteří se nebojí projevit emoce například ani na střídačce?
Na střídačce se mi to moc nelíbí. Mám radši, když se emoce projevují v šatně, tam mi to přijde osobnější. Ale je jasné, že občas to z trenéra vystříkne i na střídačce, to je normální. Člověk pak musí vzít tu situaci, jak přišla, a respektovat ji.
„U nás už všichni víme, jaké to je, když pan Čihák zvedne hlas."
Loni vás trénoval Vladimír Růžička. Ten na rozdíl od Tomáše Martince a Ladislava Čiháka vyznává spíš defenzivní styl, že?
Souhlasím s vámi. Mně osobně vyhovuje ten ofenzivnější styl. Raději napadám a útočím. Ale tohle je věc, kterou má každý hráč nastavenou jinak. Osobně jsem každopádně spokojený za to, jak to máme teď.
Loni jste měl z osobního pohledu slabou sezonu. Letos jste už nyní dosáhl svého bodového maxima. Je to aspekt, ve kterém hraje roli právě ofenzivnější styl hry Mountfieldu?
Myslím, že určitě. Ale taky je to o tom, že mi trenéři věří. Dostávám hodně času na ledě a musím se snažit jim to vracet.
Takže od Vladimíra Růžičky jste takovou důvěru necítil?
Jak říkáte. Nyní cítím o poznání větší důvěru, což je vidět i na prostoru, který při hře dostávám.
Nepřemýšlel jste během loňska kvůli tomu o změně angažmá?
To víte, že jo. Do Hradce jsem šel proto, že se tady hrál ofenzivní hokej nahoru dolů, což se mi líbilo. Pak když nastala změna, tak to pro mě příjemné nebylo, i když jsem ji respektoval. Nějaké možnosti jsem měl, ale nakonec jsem rád, že jsem zůstal.
„Pod Vladimírem Růžičkou jsem necítil takovou důvěru."
Čili dá se říct, že jste hráč, který je spíš usazenější a nepotřebuje často měnit angažmá? V rámci extraligy jste koneckonců zatím přestoupil jen jednou.
Asi jo, i když každý to má nějak jinak. Když přijdete do nového týmu, budujete si v něm určitou pozici, což není jednoduché. Když si ji vybudujete, tak buď vám to stačí, případně chcete změnu.
Máte pocit, že letos je vaše pozice v Hradci nejsilnější, co kdy byla?
Řekl bych, že ano.
Cítíte se na vrcholu vlastní výkonnosti?
Řekl bych, že to vždycky může být ještě lepší.
V čem konkrétně?
Měl bych víc střílet. Furt se snažím hledat někoho lépe postaveného, což mám takhle dlouhodobě. Měl bych se víc tlačit do brány a víc zakončovat.
Foto: Stanislav Souček, mountfieldhk.cz
Klasická česká hokejová škola.
Dá se to tak říct. Vidím to i na spoluhráčích v týmu. Třeba Ahti Oksanen má neskutečný tah na bránu. V každém zápase vystřelí třeba sedmkrát nebo osmkrát a většinou z toho nějaký gól dá. I na tomto příkladu se můžu učit.
V Hradci máte poměrně dost zahraničních hráčů. Čím vás nejvíc obohatili?
Myslím si, že ohledně přístupu k tréninkům. To mají nastavené trošku jinak.
My Češi jsme línější?
Neřekl bych, že jsme línější. Cizinci si ale na trénincích hodně přidávají. Zůstávají na ledě a pilují věci, které jim v zápase nešly.
Vy jste si na trénincích přidával vždycky, nebo až od určité pasáže kariéry?
Bylo to tak půl na půl. Ale spíš až od určité pasáže. Řekl bych, že od doby, kdy jsem odešel z Olomouce.
Protože jste vnímal, že v Hradci je silnější hráčská konkurence?
Jojo, bylo to určitě tady tím. Ale jak říkám… V Olomouci jsem byl spokojený, jen jsem potřeboval změnu a nový impuls. Jsem člověk, který má rád výzvy, takže když nabídka z Hradce přišla, neváhal jsem.
Vaši štaci v Olomouci už jste během našeho rozhovoru částečně zmínil. Jak na ni vzpomínáte?
Jenom v dobrém. Když jsem v devatenácti dostal první šanci v áčku pod trenérem Fialou, byl to pro mě nakopávák. Řekl jsem si: Musíš makat, dostal jsi šanci, kterou nedostává každý. Můžeš ukázat, že na to máš.
V Olomouci jste hráli hodně urputný styl hokeje. Soupeři k vám moc rádi nejezdili.
Asi tak… Možná, že to bylo i tím zimákem. (směje se)
„V prosincových, lednových a únorových večerech to bylo v plechárně krušnější."
V zimě to musel být v plechárně očistec, co?
Přesně tak. Hlavně v prosincových, lednových a únorových obdobích to bylo krušnější. Člověk chodil na led pomalu i s kuklou, když byly velké mrazy. Ale zvyknout se dá na cokoliv. (usmívá se)
Hraje se vám líp ve starých halách, nebo v multifunkčních arénách?
Asi v těch starších. Jsem z Olomouce zvyklý na to, že žádný luxus není potřeba. Navíc i atmosféra je v těchto halách většinou lepší. Když máte arénu třeba pro patnáct tisíc lidí, je to jiné. Fanoušci se v ní často ztratí.
Přemýšlel jste o vaší budoucnosti?
Moje budoucnost bude záviset na mých výkonech. Ale pokud by přišla nabídka, určitě bych si rád zkusil zahraničí. V životě to mám tak, že zkusit se má všechno. Když nezkusíte, mohli byste litovat. Takže určitě bych takovou šanci využil. Už proto, že by se nemusela opakovat. Nabídky ze zahraničí člověk nedostává každý den.
„Rád bych zkusil zahraničí. Lákalo by mě Finsko nebo Švédsko."
Jaká soutěž by vás lákala? Vzhledem k tomu, že jste výborný bruslař, tak třeba Finsko?
Jojo, říkal jsem, že Finsko nebo Švédsko by mi mohlo sedět. Ale ať už by přišla jakákoliv zahraniční nabídka, patrně bych neváhal. Jak už jsem říkal, zkusit se má všechno.
Asi se dá říct, že zahraniční kluby preferují hráče se zkušenostmi z reprezentace, ne?
Myslím si, že reprezentace hráči vždycky pomůže, aby se dostal někam výš. Na druhou stranu… Vždycky se musí sejít strašně moc věcí, není to jen o tom, že dostanete pozvánku do reprezentace a dveře vám pak otevřou automaticky všude.
Nicméně pokud budou tenhle rozhovor číst reprezentační trenéři, mohli by si vzpomenout, co?
Kdo by nechtěl, aby si vzpomněli! (směje se)
Foto: Stanislav Souček, mountfieldhk.cz
Share on Facebook
