Podlaské dospívání ve stínu tradic

Dlouho jsem nezaznamenala knihu, která má tak rozporuplné recenze, jako jsou právě Šeptuchy od slovenské spisovatelky Aleny Sabuchové. Tato mladá autorka se zapsala do povědomí čtenářů svou povídkovou sbírkou Zadné izby a následoval její první román Šeptuchy. Za svou románovou prvotinu získala i prestižní literární cenu Anasoft Litera.

Šeptuchy nás zavádějí do polsko-běloruského pohraničí. Do doby, kdy tradice jsou u mladší generace pomalu překrývány názory z Bravíčka a hlavní shromaždiště celé vesnice je před Kauflandem. I přes moderní prvky se děj obrací ke starým zvykům, které přetrvávají v lidech a hlavně s lidmi. Hlavní představitelka knihy je mladá sedmnáctiletá dívka, dospívající v područí těchto tradic, ale s přístupem do vnějšího světa. Není proto čemu se divit, že i jazyk hlavních hrdinů je ostřejší a jejich chování mnohdy na hraně. Proces dospívání i s jeho výkyvy je zde vykreslen skutečně věrně. Hlavní představitelka je popisována nikoliv odtrženě od okolí, ale zažívá první hádky s přáteli, odstrkování ze strany spolužáků, násilí, ale i první pokusy o sblížení. Všechny tyto aspekty mladého života jsou brány velmi netradičně a vždy jsou zasazovány do kontextu s ročním obdobím a probíhající náboženskou událostí.

Hlavní nevýhodu na této knize spatřuji v zavádějícím názvu a podtitulu. Šeptuchy jako takové byly (a jsou) ženy nadané schopností ovlivnit váš budoucí život, schopností uhranout někoho, vyléčit nebo usnadnit pomstu. Tak jako v Bílých Karpatech nacházíme bohyně (jistě si vybavíte velmi úspěšný román od Kateřiny Tučkové Žítkovské bohyně), tak v Podlasí jsou to právě Šeptuchy, za kterými lidé chodí s prosbou o radu. Negativum ovšem je, že celá kniha o šeptuchách není. Ačkoliv se spousta čtenářů těšila právě na tento jev a měla asi jistá očekávání. Pro mě osobně se o zklamání nejednalo, protože po jazykové stránce mě kniha dokázala okouzlit i bez většího důrazu na tyto postavy, ale chápu i opačný pohled.

Literární stránka knihy je dle mého názoru velmi povedená. Alena Sabuchová dokáže napsat velmi hodnotný text, který spojuje minulost se současností. I přes to, že se nejedná o klasický gradující příběh, samotný závěr mě dojal a dokázal mě přimět k zastavení a zamyšlení.

Ve zkratce řečeno - pokud knihu přijmete bez očekávání druhých Žítkovských bohyň, překvapí vás svou hloubkou i vzletností. Doporučila bych čtení spíše vyčtenějším náročnějším čtenářům, kteří ocení nejen dějovost, ale hlavně stavbu textu.
Kniha je pro mě hodnotným dílem současné slovenské autorky a budu se těšit na její další knihy a následný literární vývoj.