Některé dětské filmy by měla řada dospělých vidět povinně. Mnoho vážných věcí viděno dětskýma očima vypadá totiž jasněji. Co by se zdálo mravokárným poučováním, je najednou drsným zrcadlem nás samých. Přesně takový snímkem jsou norské Hranice odvahy. I když to vypadá jako pohádka, umí to ukázat, jak nebezpečné může být uvěřit bludům. A že to může stát životy konkrétních lidí.
Quislingův režim udělal z Norska spojence nacistického Německa a jednotky Wehrmachtu se v zemi pevně usadily. Je jasné, že nejen pro norské Židy, ale i celou řadu dalších lidí to znamenalo v podstatě rozsudek smrti, nebo alespoň jeho přímé ohrožení. Pokud se jim nepodařilo uprchnout. Neutrální Švédsko bylo ostrovem bezpečí. Ovšem dostat se tam, to nebylo jen tak.
Mušketýrská čest na zasněžených pláních
Dvě malé děti, David a Sára, jednou po příchodu domů zjistí, že dveře jsou otevřené a byt prázdný. Protože jsou Židé, staršímu Davidovi rychle dojde, co se stalo. Otec mu navíc stihne zanechat domluvený signál, že mají vyhledat pomoc – parádní vycházkové boty. David ví, za kým jít. Když se jim podaří dorazit na kontaktní adresu, doufají, že jejich útěk do Švédska je jen otázkou času. Jsou ukryti ve sklepě domu, ve kterém se svými rodiči žijí dvě – téměř stejně staré děti. Za chvíli desetiletá Gerda a její starší bratr Otto. Gerda se celé dny prohání po okolí domu v zástěře, který jí nahrazuje mušketýrský plášť, a dřevěným mečem. Představuje si, že je jedním z Dumasových hrdinů. To tichý Otto – přece jen trochu při těle – se snaží najít si aspoň nějaké kamarády. A zdá se mu, že mezi místní nacistickou mládeží jsou přesně ti praví. Ostatně na jejich schůzky chodí i Ottův nejlepší přítel. Něco na jejich názorech přece musí být. Opravdu mohou za válku Židé? Co na tom, že rodiče Ottovi přátelství s nacisty zakazují? Jsou tam na něj přece tak milí.
Otto s Gerdou se těší na Vánoce, které mají přijít už za pár dní. Gerda si v mušketýrském nadšení ničeho nevšimne, ale starší Otto už svět kolem sebe vnímá přece jen pečlivěji. Je proto mnohem méně překvapen, když jednoho dne v noci přijedou k jejich domu černé limuzíny a záhy se ozve bušení na dveře: „Otevřete, tady policie!“ Vyděšení rodiče se snaží zachovat klid, uprchlíci ve sklepě naštěstí zůstanou neobjeveni, ale i tak tuší, že z této situace jen těžko vyváznou se zdravou kůží. Přesto ještě Gerdin otec zvládne své dceři zašeptat, že vánoční dárky jsou schované ve sklepě a oba mají odjet je tetě. Shodou okolností žijící poblíž švédských hranic. Oba dospělí dobře tuší, že Ottovi se do pomoci židovským uprchlíkům příliš chtít nebude, a tak jej pouze matka vyzve k tomu, aby chránil svou mladší sestřičku za všech okolností.
Obě děti ještě v té chvíli netuší, že je čeká zkouška charakteru, kterou by nezvládlo ani mnoho dospělých. Naštěstí je ale dětská mysl (aspoň ve velmi mladém věku) otevřená a přímá. Takže když někdo potřebuje pomoc, prostě ji nabídnou. A to přes Davidovy posměšky, že jde jen o malou holku, která si umí tak akorát hrát na mušketýra, i Ottovy pochybnosti, proč pomáhat Židům, přece nejsou jako my… Jenže mámě slíbil, že bude dávat na Gerdu pozor. A protože ta si vzala do hlavy, že Davidovi se Sárou musí teď pomoci do Švédska právě ona, po krátkém váhání vyráží na nebezpečnou cestu čtveřice v kompletní sestavě. Že je nečeká nic lehkého tušíme možná my, jim to – asi naštěstí – zatím nedochází vůbec.
Mezi pohádkou a dramatem
S tolik populární Popelkou, i ona má shodou okolností už i norskou verzi, má tenhle příběh společný jen všudypřítomný sníh severské zimy. Na druhou stranu, tradičně syrová a drsná skandinávská kinematografie zde nastavuje svou jemnější tvář. Režisérka Johanne Helgelandová cílila především na dětské publikum. Nutno říci, že úspěšně. Snímek Hranice odvahy je vyprávěním, u nějž i děti ve věku hlavních hrdinů (řekněme sedm až jedenáct) kromě napínavého příběhu získají aspoň částečnou představu, co znamenal nacistický režim. Přitom tak, aby to byly schopné vstřebat. Hranice odvahy jemně balancují na hranici mezi odvážnými dobrodružstvími Pipi Dlouhé Punčochy a drsným filmem pro dospělé. Protože jim často dochází to, co dětský divák nevidí. Kolikrát jsou během filmu všechny děti zatraceně blízko nehezkého konce svých životů.
Naštěstí filmové vyprávění Helgelandové je velmi jemné a scénář Maja Lundeové a Espena Torkildsena skoro poetický až pohádkový. Příběh si po většinu času udržuje solidní spád a autorský tým dokáže pracovat s napětím až skoro pohádkově. Jen místo zlého draka hrozícího vykouknout ze sluje je tady zatraceně realistický německý voják s odjištěnou puškou přes rameno. Stačí, aby nadzvedl ještě jeden pytel a… Vše dobře doplňuje kamera, která dokáže co chvíli ukolébat divákovu pozornost, a skoro jej přesvědčit, že je zpět v Popelce a ta paní je hodná kouzelná babička. Jenže hlavně dospělé začne záhy mrazit a sníh s tím nemá co dělat.
FILM: HRANICE ODVAHY
Režie: Johanne Helgelandová
Scénář: Maja Lundeová, Espen Torkildsen
Střih: Michel Aller
Kamera: John-Erling Holmenes Fredriksen
Hudba: Stein Berge Svendsen
Účinkují: Anna Sofie Skarholtová, Bo Lindquist—Ellingsen, Samson Steine, Bianca Ghilardi-Hellstenová, Henrik Siger Woldene, Luke Neite, Julius Robin Weigel, Kari Simonsenová, Morten Svartveit, Thea Borring Landeová, Silje Breiviková, Frode Winther, Svein Roger Karlsen, Trond Høvik, Jonas Kippersund, Yazeed Faruja, Øyvind Mørk
http://www.acfk.cz/
