Doktor z Varšavy, který šel s dětmi až do plynové komory

Doktor z Varšavy je příběhem o lásce k bližnímu, soucitu a obětování se. Britská spisovatelka Elisabeth Gifford v něm stejně jako mnozí jiní tvůrci popisuje krutou dobu druhé světové války, kdy lidé žili neustále ve strachu před nacisty. Přesto se našlo mnoho těch, kteří pomáhali i přes viditelnou hrozbu smrti.

Mým předešlým čtenářským úlovkem byla Dívka, který utekla z Osvětim. Ta vyšla rovněž v nakladatelství Jota a vlastně mají tyto knihy hned několik společných rysů. Obě popisují drsnou atmosféru druhé světové války. I přesto v nich najdeme romantický příběh, jenž nám přecijen dopřeje ono malé světélko v temnotě. Každá z nich se ovšem odehrává na trochu odlišném místě. V tomto případě se podíváme do varšavského ghetta, v němž žilo více než půl milionu lidí. Konce války se dočkala jen hrstka z nich.

Ústřední dějovou linií je příběh Janusze Korczaka, lékaře a učitele, který byl v tehdejší době velice váženým člověkem. Svůj neobvyklý přístup a lásku k dětem si zachoval i po nástupu nacistů. Prožíval společně s nimi časy bez jídla či svobody a neopustil je ani na samotném konci jejich cesty. Jak už napovídá i samotná anotace, následoval je až do plynových komor.
Už z těchto několika vět vám musí být jasné, že se jedná o velice emotivní vyprávění. Vždycky je těžké číst si o prožitcích těch nejmenších během druhé světové války. Nevinné děti naprosto nechápající politiku a celou válku musely bezdůvodně strádat i umírat. Autorka se naštěstí v jejich trpění nevyžívá, nepřináší stránky plné jejich mučení, přesto vás z jejích slov bude mrazit v zádech.

Oproti tomu tu máme člověk, kterého bych neváhal označit jako anděla. Janusz Korczak se pro ztracené sirotky vydával do posledních sil a staral se o jejich blaho. Bez podobných lidí by ona katastrofa skončila ještě hůře. Nikdy jim nebudeme moci dostatečně poděkovat. Alespoň na něj můžeme vzpomínat prostřednictvím této knihy a nechat se inspirovat jeho dobrotou.

Paradoxně možná ještě o trochu více ze stránek tohoto titulu vyčnívá milostný příběh Miši a Zofie, jejichž cesty se na chvíli rozcházejí poté zase spojují, aby mohli společně přestát peklo varšavského ghetta. Čtenář přímo cítí jejich velikou lásku i touhu žít normální život. Společně pomáhají nejen svým blízkým, ale prostřednictvím Miši i Korczakovi a jeho dětem.
Kniha se odehrává v rámci datovaných kapitol. Nejdříve po měsících, posléze po dnech, když se blíží datum prvního velkého transportu do vyhlazovacího táboru v Treblince. Nacisté se rozhodli varšavské ghetto postupně vysídlit a zlikvidovat. Tvůrkyně dokáže svými popisy opravdu dobře vylíčit pochmurnou atmosféru v ghettu, kdy si tuto skutečnost jeho obyvatelé uvědomují. Samozřejmě nechybějí ani zmínky o povstání, k němuž se nakonec část obyvatel odhodlalo.

Mnozí lidé si možná ani neuvědomují, že židé neumírali jen v koncentračních a vyhlazovacích táborech. Ghetta totiž trochu zůstávají v jejich pozadí. Přitom v nich samotných rovněž zabíjely nemoci i nacisté. Lidé trpěli hlady a museli bojovat o život vlastní i svých blízkých. Podobné příběhy jsou sice svědectvím o krutosti a bezcitnosti, ale zároveň se v nich nachází i ono dobro v podání těch, kteří nadále zůstali lidmi.

Doktor z Varšavy je románem inspirovaným skutečnými událostmi i osobami. V samotném závěru se dozvíte více o jejich osudu a existenci po válce. Některé scény z této knihy působí natolik živým a tragickým způsobem na srdce čtenáře, že je možná budete chvíli rozdýchávat. Přesto si kniha zaslouží, abyste si ji přečetli a připomněli si ty, kteří sami trpěli, ale přesto pomáhali druhým.