Doslov (ukázka):

V roce 1970 založil Thomas Berry proslulé Riverdalské centrum pro výzkum náboženství (Riverdale Center of Religious Research) v Bronxu v New Yorku poblíž řeky Hudson, které vedl až do roku 1995. Krásné přírodní prostředí, v němž byla situována budova centra – s mohutným červeným dubem, který Berry vnímal jako ochranného ducha místa, včetně výhledů na dvě stě milionů let staré skalní útesy Palisády na druhé straně řeky Hudson – vytvořilo kontext pro nový posun v Berryho uvažování i v celé jeho další činnosti. Své dosavadní studium světových náboženství a kultur zde rozšířil o studium ekologie a kosmologie. Začal lidské kultury vnímat v kontextu ekosystémů a bioregionů stejně jako ve větším kontextu geologického a kosmologického času; uvědomil si totiž, že porozumění tomuto širšímu eko -evolučnímu kontextu má zásadní význam pro pochopení smyslu člověka, o které celý život usiloval.

Riverdalské centrum se tak začalo systematicky věnovat objasňování role lidského společenství uvnitř většího integrálního společenství Země i v kontextu fungování samotného vesmíru. Studium ekologie přivedlo Thomase Berryho k hlubokému zájmu o otázky životního prostředí. V době rodícího se ekologického hnutí se aktivně zapojil do formování místního bioregionálního hnutí na ochranu řeky Hudson, a to prostřednictvím tzv. Bioregionálních svazků, věnovaných řece Hudson. Šlo o soubor publikovaných textů a map, které oslavovaly ducha této řeky a které čerpaly z tradic domorodých obyvatel severoamerického kontinentu. V roce 1984 se Berry zúčastnil první Severoamerické bioregionální konference v Ozarks v Missouri, kde vystoupil s přednáškou o bioregionalismu, která se setkala s velkým ohlasem. V návaznosti na ni začal psát texty o narůstajících ekologických problémech a výzvách, které později uspořádal do strojopisně psaných knih nazvaných Riverdale Papers. Tyto Berryho eseje se rozrostly do jedenácti svazků, které nakonec zeditoval a publikoval ve svých knihách The Dream of the Earth (1988), The Great Work / Our Way into the Future (1999), Evening Thoughts (2006), včetně dvou publikací, zaměřených na světová náboženství: Sacred Universe (2009) a The Christian Future and the Fate of Earth (2009).

Za knihu The Dream of the Earth získal Thomas Berry v roce 1995 Lannanovu cenu za literaturu faktu. Během tohoto riverdalského období se Berryho profesní identita výrazně rozšířila. Už nebyl jen kulturním historikem či teologem. Cítil se být součástí příběhu, který byl mnohem rozsáhlejší než dva tisíce let křesťanské historie. Čím dál víc se nořil do hloubek evolučního času, který Loren Eisley nazval „nesmírnou cestou“, a zamýšlel se nad velkými proměnami Země před stovkami milionů let, kdy docházelo k destrukci života a ke vzniku nových životních forem.Tyto úvahy mu poskytly širší perspektivu pohledu na probíhající globální ekologickou krizi – zvláště na současné šesté vyhynutí, způsobené dopady naší průmyslové civilizace – a přivedly ho k první formulaci toho, co sám nazval „novým příběhem“. V roce 1978 jej poprvé představil ve svém zásadním eseji The New Story: Comments on the Origin, Identification, and Transmission of Values (Nový příběh: Komentáře o původu, identifikaci a přenosu hodnot), který vyšel jako první svazek Teilhard Studies Americké teilhardovské společnosti, kterou Thomas Berry spoluzaložil a kterou vedl v letech 1975–1987 jako její prezident.

Ve své artikulaci nového příběhu jako kosmologického příběhu evoluce je Berry v mnohém zavázán Teilhardovi de Chardin, který ho inspiroval. V uvedeném eseji vyjádřil přesvědčení, že ze současné krize odpojení od Země – kterou chápal jako terminální fázi kenozoika – se budeme schopni vymanit a dospět k novému rozkvětu života na planetě (ekozoické éře) jen za předpokladu, že vznik, směr a účel našeho lidského života pochopíme v širším kontextu vývoje vesmíru. Jak Berry uvedl, Teilhard ho nejvíc ovlivnil svými třemi náhledy: „že vesmír má od samého svého počátku psychicko -spirituální stejně jako fyzicko -materiální dimenzi; že lidský příběh a příběh vesmíru jsou jedním příběhem a že západní náboženské myšlení se musí posunout od výlučného zaujetí spasením k novému důrazu na stvoření.“

Tento vhled předpokládal, že hmota a duch se vyvíjejí společně a že zásadní význam má pro nás péče o Zemi spíš než únik z ní. Berryho idea „nového příběhu“ vznikala v 70. letech 20. století jako jeho odpověď na otázku po smyslu člověka v pozdní moderní době 20. století, poznamenané prohlubující se ekologickou krizí. Berry v něm zdůrazňuje potřebu zásadní obnovy lidsko -pozemských vztahů. Věřil, že evoluční proces pochopený jako příběh může pomoci obnovit spojení člověka s přírodním světem, respektive se Zemí.

Přál si nahradit moderní odcizení od přírody pocitem důvěrného vztahu se světem a vědomím zodpovědnosti. Chápal „nový příběh“ vesmíru jako komplexní základ pro rozvinutí pečující vzájemnosti mezi lidmi a vzájemně podporujícího vztahu mezi námi a Zemí. Šlo mu o vzkříšení pocitu jednoho integrálního pozemského společenství, respektive o rozvinutí pochopení, že my lidé patříme zcela do řádu stvoření jako nedílná součást většího integrálního celku, v čemž spatřoval základ pro možný rozkvět nové ekozoické éry. Thomas Berry artikuluje „nový příběh“ jako nový mýtický příběh, jako novou „funkční kosmologii“, která má aktivovat lidské energie, potřebné pro fyzické a psychické přežití a vyvolat „velké dílo“ léčení Země. V tomto smyslu by „nový příběh“ měl být ideálně vyprávěn celým lidským společenstvím planety: lidé po celém světě by si ho měli vykládat prostřednictvím svých vlastních kulturních a náboženských perspektiv.

...................