Z Kamby je padesátnice. Pořád si hraje s puberťáky, jen už ráda odpočívá

Přesně to se stalo dnes již prošedivělé samici Kambě, která se sice narodila ve volné přírodě Kamerunu, ale rodiče jí zabili pytláci. Tehdy jí byly odhadem pouhé dva roky. Psal se rok 1972 a z Kamby byl sirotek.

Jak šel čas s gorilí samicí Kambou… 61 fotografií

„Poté postupně žila v několika zoologických zahradách, ale po desítky let jí nebylo dopřáno poznat funkční gorilí skupinu. Tu nalezla teprve u nás, kde se začlenila do Richardovy rodiny a stala se láskyplnou ‚tetičkou‘ zdejších mláďat,“ přibližuje ředitel Zoo Praha Miroslav Bobek životní osudy gorilí samice, která se z kamerunských lesů dostala oklikou přes zoo v Lipsku, Duisburku a Dvoře Králové v roce 2001 až do Prahy.

V srpnu 2002 bohužel Prahu postihla tak silná povodeň, že se celá gorilí skupina i s Kambou musela dočasně vrátit do předchozího domova.

Když se o tři roky později Kamba do Prahy vrátila, připojila se ke gorilí skupině samce Richarda a velice dobře se do ní začlenila. S Richardem dokonce dvakrát úspěšně zabřezla, ale při komplikovaných porodech o obě mláďata přišla. Kvůli dalším zdravotním komplikacím jí byly v roce 2018 odstraněny děloha a vaječníky a vlastních potomků se tedy tato samice narozená ve volné přírodě bohužel nikdy nedočkala.

Tetička Kamba s malou Mojou (2010), které tehdy bylo 6. Dnes žije Moja se svou novou rodinou ve španělském Cabárcenu. 

Kamba se samečkem Kuburim (2013) poté, co bohužel přišla o vlastní mládě. Tehdy se opět vrátila ke své tetičkovské roli.

O to víc se ovšem Kamba dokáže jako tetička věnovat mláďatům od samic Kijivu a Shindy, dokonce je kojila (až na Ajabua). První zkušenosti v péči o mláďata získávala už se samičkou Mojou, která se narodila v prosinci 2004 jako historicky první gorilí mládě v Česku. Péči o ni Kamba převzala, když se samici Kijivu narodilo další mládě; v tu dobu už měla Kamba za sebou svůj první nevydařený porod.

Podívejte se, jak Kamba pečovala o mláďata samice Kijivu v roce 2013:

Navíc Kamba stále funguje jako silný tmelící prvek skupiny. Nejen pro svou trpělivost, s níž se naplno věnuje mláďatům, ať jde o hru, nebo jejich potřebu se k ní přes den schoulit či večer uložit ke spánku. Ale i v momentech, kdy si na ní dospívající Kiburi a Nuru trénují své sebevědomí i sílu, jak je mimo jiné vidět v úvodním videu.

Kamba trpělivě snáší i kontrolování čistoty uší od Richarda, což si stříbrohřbetý samec hlídá u celého svého harému.

A ve chvíli, kdy se na někom něco nelíbí samci Richardovi a on po něm vystartuje, je Kamba připravená kohokoli bránit, a to i za cenu vlastních šrámů.

Dnes už je na Kambě samozřejmě poznat věk, a to jak na prošedivělé srsti, tak na trochu unavené chůzi. A zcela logicky už víc odpočívá: nejenže ráno spí nejdéle ze všech, ale i přes den ráda polehává. Pokud nespí, tak v klidu pozoruje okolí, a když si ostatní sbírají větve k okusu, rozvážně počká. Až když se ostatní proženou kolem, posbírá si, co po nich zůstalo. S jídlem nespěchá, dělá si přestávky, a k větvičkám se vrací třeba i pozdě večer. Pak z nich  ohlodává kůru, i když už ostatní leží. Ráda si potravu vychutnává.

Ne vždy jí to ale rozjívení samečci Kiburi, Nuru a Ajabu dovolí, takže není divu, že už se od nich Kamba někdy raději drží zpátky. Chce mít svůj klid.

Přesto Kamba stále dokáže být hodně akční tetičkou. Různé otočky či převalování na zádech ovšem nejvíc předvádí, když se těší na příděl jídla od chovatelů. Právě při kontaktu s nimi dodnes používá posunky, které se kdysi naučila jako mládě: klepáním na bradu si říká o dobroty a krátkým zatleskáním za ně poděkuje. A někdy chytře zkouší jen tak použít oboje najednou. Vždycky je přece šance, že dostane něco za odměnu.

Na tomto snímku z února 2020 Kamba jako osmačtyřicetiletá přiznává své šediny.