Obrečely jsme to, říká Gruntová o zrušeném MS. Věří ve zdravý rozum
Foto: Martin Voltr
Ne, uplynulé Vánoce bohužel nebyly pro české juniorky v čele s kapitánkou Lucií Gruntovou veselé. A ani pro spoustu jejich vrstevnic po celém světě. Mezinárodní hokejová federace jim totiž na Štědrý den podruhé v řadě zrušila mistrovství světa.
Zvlášť pro hokejistky ročníku 2004 to představuje malou sportovní tragédii. Na světovém šampionátu si stihlo zahrát jen pár „vyvolených“, které se dřív probojovaly do týmu mezi výrazně staršími spoluhráčkami.
Když měl přijít jejich hlavní čas, loni i letos – obrazně řečeno – zůstaly sedět jen doma na gauči.
Přesto se nevzdávají naděje, že jejich mistrovství ještě najde v kalendáři své místo. „Pořád doufám, že se to uskuteční, jako to mělo minulý rok ženské áčko. Taky jim to zrušili, ale potom našli náhradní termín,“ líčí kapitánka ženské osmnáctky Lucie Gruntová.
Teď už to můžete hodnotit s drobným odstupem: Jak s vámi zahýbalo, když vám podruhé za sebou zrušili mistrovství světa?
Myslím, že za celý ročník 2004, stejně jako ten předešlý 2003, můžu říct, že je to pro nás veliké zklamání. Už je to naše druhá velikánská akce, kterou zrušil covid. Mohl by se ale najít náhradní termín, pořád se snažíme, aby mistrovství proběhlo. V tuhle chvíli se to ale moc neřeší, přednost má olympiáda. Možná potom se něco dozvíme.
„Všechny nás to ranilo a obrečely jsme to. Ještě navíc na Štědrý den, o to to bylo horší.“
Připouštěly jste si možnost, že by taková zpráva mohla přijít? Chystaly jste se na turnajích, samozřejmě i v hlavě už jste šampionát vyhlížely...
Měly jsme nechaná nějaká zadní vrátka, že nám to můžou kdykoli zrušit. Ale jak ta zpráva přišla ze dne na den, všechny nás to ranilo a obrečely jsme to. Ještě navíc na Štědrý den, o to to bylo horší.
Potom jste se tedy spojily mezi kapitánkami z účastnických zemí?
Spojily, kapitánky nebo asistentky. Bavily jsme se spolu o tom, proč se to zrušilo a podobně. Jsme spolu v kontaktu a řešíme, co a jak.
Jste v kontaktu i s Mezinárodní hokejovou federací? Máte od ní nějaké zprávy?
Napsaly jsme IIHF dopis, že bychom chtěly, aby se mistrovství uspořádalo, podobně jako to mají mít kluci dvacítky. Mělo by se to řešit, ale zatím nic nevíme.
Uvědomujete si, že z nejvyšších míst není velká vůle mistrovství uspořádat zejména z finančních důvodů? Že tento i další turnaje jsou pro IIHF ztrátové?
Určitě, to chápeme. Ale zase nechápeme, proč se to takhle stalo, pomalu ani neřekli důvod a zrušili nám to ze dne na den. Klukům by to měli obnovit a najít nový termín. Jsme zklamané, mohla se odehrát aspoň naše divize. Podle nás se to může uskutečnit, i když si uvědomujeme, že je těžké najít finance.
Foto: Arno Mitterbacher
A byly byste ochotné hrát kdykoli? I v létě, v nějakém netradičním termínu?
Jo, určitě. Pro ročníky 2004 je to poslední rok v osmnáctkách, chtějí si splnit nějaký cíl a odehrát to. Když se mistrovství zrušilo dvakrát, holky se nemohly ani ukázat. Teď pro ně bude strašně těžké dostat se do áčka. Bavily jsme se, že bychom to uskutečnily za jakýchkoli podmínek.
Je to pro hokejistku rána do psychiky, do motivace pro další kariéru? Jste ve věku, kdy se snažíte dostat na vysokou úroveň a přemýšlíte o dalších hokejových cestách...
Rozhodně to na nás po psychické stránce trochu spadlo, protože jsme si říkaly, co s námi vlastně bude. Je to velká bolest, zrušit velkou akci takhle těsně před začátkem. A zvlášť ještě na Štědrý den, což nám strašně ublížilo. Je strašně těžké o tom mluvit.
„Jsem na holky moc pyšná, protože drží za jeden provaz, i když se něco stane. Jsme jeden tým.“
Jaký se vám letos sešel v reprezentaci tým?
Musím říct, že náš tým měl sice občas nějaký zádrhel, ale zvládaly jsme to. Jsem na holky moc pyšná, protože drží za jeden provaz, i když se něco stane. Jsme jeden tým.
Přitom k vám na podzim přišel nový trenér Dušan Andrašovský. Jaký vliv na vás měla tato změna? Mezi sezonami se to stává, ale v rozběhlé sezoně jde o netradiční věc.
Byla to docela velká změna, jelikož jsme začaly hrát úplně jiný systém oproti tomu, jaký jsme hrály předešlé čtyři roky. Je to něco nového. Je ale dobře, když tomu systému věříme a funguje. Holky byly ze začátku nervózní a před novým trenérem se styděly, ale pak už se to zlepšilo. Už jsme byly na stejné vlně a věděly jsme, co se po nás chce.
Foto: Arno Mitterbacher
V čem to byla velká změna? Jaká jsou specifika nového systému?
Zapojují se obránci i útočníci, víceméně se mezi nimi nedělá rozdíl. I obránce je útočník a útočník je obránce. Každý hraje všechno. Chtějí hrát takový jednodušší hokej, zámořský styl.
Na poslední zkoušce před mistrovstvím, trojzápase ve Finsku, jste se postupně zlepšovaly, že? Dostávaly jste systém do krve?
Ano, určitě. S Finskem to byly první tak těžké zápasy, protože předtím jsme hrály v Maďarsku a Rakousku, kde nebyly tak silné týmy. První zápas jsme možná byly ještě unavené z cestování, ale zase se na to nechci vymlouvat. Filozofii jsme se snažily plnit každou minutou líp a líp a poslední zápas se nám vydařil.
To vám určitě dodalo sebevědomí, proti týmu ze silnější skupiny na mistrovství světa...
Taky. Už jsme viděly, že dokážeme hrát i se silnějšími týmy.
Foto: Martin Voltr
Cítíte z vašeho týmu perspektivu? I hráčky ročníků 2005 a 2006 se obrovsky zapojovaly do bodové produkce.
Jsem ráda, že se dokázaly prosazovat i mladé holky, které třeba ještě patří do mladší kategorie. Ony budou tahounkami do dalších let. Je dobré vidět, že za to umí vzít hráčky jakýchkoli ročníků.
Jste i teď hodně ve spojení, když se čeká, co bude dál?
Jo, jsme v kontaktu všechny holky, říkáme si i různé novinky. Teď doufáme, aby se to mistrovství ještě uskutečnilo a užily jsme si to, co jsme si chtěly užít.
Osobně tomu věříte?
Já se tomu snažím pořád věřit. Pořád doufám, že se to uskuteční, jako to mělo minulý rok ženské áčko. Taky jim to zrušili, ale potom našli náhradní termín. Jak už říkal náš kouč, snad dají na zdravý rozum a nechají to dohrát, pokud se budou moci dohrát i mužské dvacítky.
Share on Facebook
