Mezi supy

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Mezi supy je německo-francouzský film Karla Maye z roku 1964 nato­če­ný na moti­vy stej­no­jmen­né kni­hy Karla Maye. Premiéra se kona­la 8. pro­sin­ce 1964 v mni­chov­ském Mathäser-Filmpalast.

Stewart Granger zde popr­vé hra­je Old Surehanda, ale jeho posta­va vychá­zí z kni­hy jen vol­ně, zejmé­na pro­to, že Old Shatterhand se zde obje­vu­je jako hlav­ní posta­va. V dal­ších hlav­ních rolích se před­sta­ví Pierre Brice, Götz George, Elke Sommer a Sieghardt Rupp.

Děj

V ame­ric­ké poušt­ní oblas­ti zva­né Llano Estacado je far­ma osad­ní­ka Baumanna napa­de­na tak­zva­nou „ban­dou supů“ a Baumannova žena je zabi­ta. Winnetou, Baumann a jeho syn Martin při­jíž­dě­jí poz­dě, aby moh­li zasáh­nout. „Supi“ se posta­ra­li o to, aby to vypa­da­lo, že na far­mu zaú­to­či­li indi­á­ni. Baumann je bez sebe boles­tí a oka­mži­tě obvi­ní sou­sed­ní kmen Šošonů pod vede­ním jejich náčel­ní­ka Wokadeha, že útok spáchal. Večer při­jíž­dí na far­mu „supí“ ban­di­ta Weller, pře­vle­če­ný za mor­mon­ské­ho kaza­te­le, a tvr­dí, že je svěd­kem udá­los­tí. Zatímco Martin k němu zůstá­vá nedů­vě­ři­vý, jeho otec cizin­ci důvě­řu­je a za viní­ky ozna­ču­je indi­á­ny.

Krátce nato při­jíž­dě­jí na zni­če­nou far­mu návštěv­ní­ci: Annie, kte­rá chce své­mu otci při­nést dia­man­to­vý balí­ček, a také slav­ný westman Old Surehand a jeho nemotor­ný spo­leč­ník Old Wabble. Přichází také důstoj­ník a ozna­mu­je, že on a jeho muži jdou chrá­nit osad­ní­kův pochod a zasta­vit supy. Krátce nato Annie zpo­zo­ru­je, jak si s Wellerem vymě­ňu­jí dopis, a když se Martinovi svě­ří, odha­lí ho jako lhá­ře. Když Old Surehand zasáh­ne, faleš­ný poli­cis­ta je v sebe­obra­ně zabit. Wellerovi se těs­ně poda­ří unik­nout zpět ke své par­tě a řek­ne jim o Anniiných dia­man­tech. Preston, vůd­ce ban­dy, ho pošle na ces­tu k osad­ní­kům, aby je pře­pa­dl.

Další den se Old Surehand, Old Wabble, Baumann a dva pomoc­ní­ci vyda­jí varo­vat osad­ní­ky. V krát­kém nepo­zo­ro­va­ném oka­mži­ku je Annie une­se­na sku­pi­nou supů. Martin, vydě­še­ný jejím volá­ním o pomoc, je nepo­zo­ro­va­ně sle­du­je. Sleduje je až do úkry­tu, a když se obje­ví Anniini únos­ci a odha­lí jeho pra­vou totož­nost, zís­ká dokon­ce uzná­ní od vůd­ce. V domně­ní, že na tre­ku najdou Martinova otce, se za ním Annie s Martinem vyda­jí, ale neče­ka­ně se set­ka­jí s Wellerem a něko­li­ka spo­jen­ci, včet­ně soud­ce, kte­rý Martina od udá­los­tí v úkry­tu gan­gu pova­žu­je za zlo­dě­je koní. Annie se poda­ří zasáh­nout na posled­ní chví­li, než ho supi zavraž­dí. Prozatím jsou uby­to­vá­ni ve voze osad­ní­ka Bakera, kte­rý je má hlí­dat. Annie se také poda­ří vrh­nout nejis­té svět­lo na Wellera, kte­rý je stá­le pře­vle­če­ný za kaza­te­le.

Old Surehand se mezi­tím vrhl na pomstych­ti­vé­ho Baumanna star­ší­ho, kte­rý chtěl před­vést náčel­ní­ka Šošonů před soud a byl zajat indi­á­ny. Old Surehand se díky svým stře­lec­kým schop­nos­tem dosta­ne z boží­ho sou­du na hra­ni­ci a pře­svěd­čí Šošony, že by bylo rozum­něj­ší zakro­čit pro­ti sku­teč­ným pacha­te­lům úto­ku, „ban­dě supů“. Surehand již odjíž­dí na pomoc při puto­vá­ní osad­ní­ků. Informuje osad­ní­ky o pře­pa­de­ní a odha­lí Wellera. Martin Baumann je koneč­ně pro­puš­těn. Weller, kte­rý měl neu­stá­le podá­vat zprá­vy svým kum­pá­nům, je nyní Old Surehandem nucen posky­to­vat ban­di­tům faleš­né infor­ma­ce. To umož­ňu­je osad­ní­kům, aby si sami urči­li mís­to a čas pře­pa­de­ní.

Když je trek pře­pa­den „pod­le plá­nu“, už se zfor­mo­va­la kolo­na vozů a „supi“ jsou vza­ti pod pal­bu pušek. Ale pou­ze Winnetou a při­chá­ze­jí­cí kmen Šošonů mohou pře­ko­nat pře­si­lu ban­di­tů díky své sou­stře­dě­né paleb­né síle. Zdá se, že vše opět dob­ře dopadlo, když se uká­že, že Martin jel za uprch­lým Wellerem a padl do rukou posled­ních čle­nů gan­gu. Bude vymě­něn za Old Surehanda. Old Surehand se doká­že udr­žet, ale jen díky Winnetouovi, kte­rý se obje­vil navzdo­ry varo­vá­ní, může být Weller také zabit. Ukáže se, že je ve sku­teč­nos­ti hle­da­ným zlo­dě­jem koní a vra­hem Baumannovy ženy. U hro­bu soud­ce, kte­rý v bitvě zahy­nul, Old Surehand pří­sa­há, že osad­ní­ky bez­peč­ně při­ve­de do Arizony.

Původní název

fil­mu Winnetou a lovec med­vě­dů

Původně se měl ve fil­mu obje­vit opět Lex Barker jako Old Shatterhand po boku win­ne­tou­ov­ské­ho her­ce Pierra Brice. Když se však pro­du­cen­to­vi Horstu Wendlandtovi poda­ři­lo zís­kat býva­lou holly­wo­od­skou hvězdu Stewarta Grangera, dal pokyn k pře­psá­ní scé­ná­ře, aby ho zahrál jako Old Surehanda, ačko­li se této posta­vě Karla Maye nepo­do­bal ani věkem, ani posta­vou.

Ženskou roli ztvár­ni­la Elke Sommerová. Producent Artur Brauner ji posky­tl výmě­nou za angaž­má Pierra Brice ve svém fil­mu Old Shatterhand. Poprvé se Wendlandtovi poda­ři­lo zís­kat Alfreda Vohrera, kte­rý při­jal nabíd­ku Constantin-Film jako reži­sér.

Natáčení zača­lo 10. srp­na 1964 a natá­če­cím štá­bem se sta­ly hote­ly Park a Jadran v Rijece. Ve vyso­kém údo­lí Grobnik Polje posta­vil archi­tekt Vladimir Tadej „Baumannův ranč“. Tábor Šošonů na ces­tě do lyžař­ské oblas­ti Platak byl z vel­ké čás­ti pře­vzat z ves­ni­ce Assiniboinů Winnetou 2, kte­rá byla nato­če­na krát­ce před­tím. Po špat­ných zku­še­nos­tech se sku­teč­ný­mi med­vě­dy grizz­ly ve dru­hém díle Winnetoua se při natá­če­ní scén s med­vě­dy spo­ko­ji­li se zábě­ry domo­ro­dých med­vě­dů, i když byli pod­stat­ně men­ší než grizzly­o­vé. V tele­viz­ní ver­zi není vidět sou­boj psů s med­vě­dem.

Tadej posta­vil zla­to­ko­pec­kou osa­du se salo­o­nem jako cen­t­rem v Paklenické sou­těs­ce a pro scé­ny, kte­ré se tam ode­hrá­va­jí, se tým pře­su­nul do Starigradu-Paklenice do hote­lu Alan. Mali Alan, kte­rý v prv­ním díle Winnetoua slou­žil jako Nugget Tsil, byl ten­to­krát noč­ním tábo­rem „supí­ho gan­gu“ a ode­hrá­va­la se zde i závě­reč­ná scé­na.

Třetí loka­cí pro natá­če­ní byl Šibenik u vodo­pá­dů Krka poblíž Skradinu a Roski. Filmový štáb se napo­sle­dy uby­to­val ve Splitu v hote­lu Marijan. Odtud se vyda­li na konec vod­ní nádr­že Perućko jeze­ro do obce Vrlicka. Zde se natá­če­la bitva o Wagenburg. Scéna, kdy se Martin a Annie při­po­jí k vla­ku s povo­zy ve zdán­li­vě poušt­ním pro­stře­dí, se ode­hrá­va­la v hor­ní čás­ti jeze­ra, kte­ré na kon­ci léta vyschlo.

Ve své recen­zi ze 7. pro­sin­ce 1964 FSK uved­la film Mezi supy, stej­ně jako před­cho­zí fil­my o Winnetouovi, pou­ze pro děti od 12 let, pro­to­že „množ­ství bojo­vých scén, rva­ček, stří­le­ní, pále­ní a zabí­je­ní“ bylo pro šes­ti­le­té děti „pří­liš vzru­šu­jí­cí“. Poprvé se sta­lo, že film Rialto Karla Maye nezís­kal hod­no­ce­ní. Filmová hod­no­tí­cí komi­se 8. pro­sin­ce 1964 usou­di­la: „Děj byl pří­liš pri­mi­tiv­ně uši­tý na míru, tak­že se nedo­sta­vi­lo ani vněj­ší napě­tí. Zatímco v dří­věj­ších fil­mech Karla Maye bylo ješ­tě patr­né reži­sé­ro­vo úsi­lí a zčás­ti i vyso­ká foto­gra­fic­ká kva­li­ta, zde je tře­ba kon­sta­to­vat, že vše je pro­ve­de­no zce­la neu­mě­le, a to i v čis­tě tech­nic­kém smys­lu.“ Námitka dis­tri­bu­to­ra Constantinova fil­mu pro­ti tomu­to roz­hod­nu­tí byla zamít­nu­ta.

V roce 1972 Constantin před­lo­žil film FSK zno­vu a požá­dal o povo­le­ní od 6 let, ale hlav­ní komi­se to jed­no­my­sl­ně zamít­la. O dva roky poz­dě­ji ZDF odvy­sí­la­la Unter Geiern a v nové revi­zi 13. červ­na 1979 zkou­še­jí­cí pro­hlá­si­li, že hod­no­ce­ní je od 6 let „vzhle­dem k vývo­ji posled­ních let a změ­ně­ným hod­no­to­vým měřít­kům, na nichž je zalo­že­no“.

• Photo © Columbia Pictures
• Zdroj: Německá Wikipedie

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře