Z ostudy kabát v nejlepším případě, rozvrácení rodiny, psychické problémy, finanční újma či zničená kariéra v tom horším. Trestní stíhání, ale i „pouhé“ zahájení prověřování (mnohdy neúměrně medializované) mohou během pár hodin absolutně rozvrátit lidský život. V případě, že se následně prokáže, že trestní stíhání bylo neoprávněné, tedy neskončí pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu, měl by přijít na řadu oprávněný nárok na odškodnění za zásahy, jimž byla konkrétní osoba orgány činnými v trestním řízení podrobena. Měl by… Jak ukázala praxe, obecné soudy často neakceptují fakt, že újma nastala poškozenému již před sdělením obvinění. Proto je významný nález sp. zn.  I. ÚS 1029/21 z poloviny ledna t. r., v němž Ústavní soud konstatoval, že stát se nemůže a priori zbavit odpovědnosti pouhým konstatováním, že v době, kdy nastaly negativní události v životě stěžovatele, ještě nebylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání. Tím spíše, jestliže nastaly těsně před formálním zahájením trestního stíhání.

V souvislosti s uvedeným nálezem Advokátní deník zajímalo, jak institut odškodnění v praxi funguje, jaké je stanovisko advokátů k uvedenému nálezu Ústavního soudu, zda v posledních letech zaznamenali mezi svými klienty zvyšující se počet stěžovatelů na újmu způsobenou nezákonným trestním řízením a pokud ano – jestli byli jejich klienti za způsobenou újmu spravedlivě odškodněni.

„S předmětným nálezem Ústavního soudu souhlasím. Jedná se o rozhodnutí, které může významně ovlivnit budoucí praxi soudů,“ uvedla pro Advokátní deník JUDr. Alena Tibitanzlová, Ph.D., advokátku spolupracující s advokátní kanceláří tdpA. „Podle našich zkušeností soudy často nezohledňovaly všechny okolnosti případu, které měly vliv na způsobenou újmu tak, jak ovšem činit měly. Na dané rozhodnutí Ústavního soudu při uplatňování nároků našich klientů již dokonce aktuálně výslovně odkazujeme. V trestní věci jednoho z našich klientů byl tak například právě ještě před vlastním zahájením trestního stíhání zveřejněn článek, který jej značnou měrou poškozoval; v rámci rozhodování však soudy tuto skutečnost co do výše náhrady nemajetkové újmy nijak nezohlednily.

Nižší částky přiznávané za nezákonné trestní řízení mohly být působeny právě skutečností, že soudy nebyly schopny anebo ochotny zohledňovat veškeré okolnosti toho kterého případu. Ústavní soud přitom konstatoval i v jiné kauze, že obecné soudy pochybily při určení výše náhrady za jednoznačně vzniklou a konstatovanou nemajetkovou újmu stěžovatele v důsledku nezákonného trestního stíhání tím, že nevzaly v úvahu všechny individuální okolnosti případu. Podle tohoto rozhodnutí Ústavního soudu musí soudy dostatečným způsobem zohlednit veškeré klíčové a jedinečné okolnosti případu a své rozhodnutí odůvodnit způsobem, který nebude vykazovat ústavněprávní nedostatky (…) – srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 8. 2021, sp. zn. III. ÚS 3271/20.“

Jak doktorka Tibitanzlová konstatovala, na postupné zvyšování úspěšnosti žadatelů o náhradu škody, resp. nemajetkové újmy vzniklé v souvislosti s nezákonným trestním řízením, stejně jako na zvyšování výše náhrady škody, resp. nemajetkové újmy mohl mít vliv právě i výše nastíněný vývoj judikatury.

„Co se týče vysokého počtu nezákonných trestních stíhání, řada těchto nezákonných řízení může být jistě způsobena procesními pochybeními ze strany orgánů činných v trestním řízení, tedy zejména policejními orgány, případně i činností státních zástupců, kterých jsme velmi často svědky,“ přiblížila současnou situaci Alena Tibitanzlová. „V praxi rozhodně nejsou ojedinělé případy, kdy je trestní stíhání zastaveno, resp. obžalovaný je zproštěn obžaloby právě na základě takových procesních pochybení anebo nedostatku důkazů. V návaznosti na uvedené, se lze setkat s případy, kdy je vedeno trestní stíhání proti osobě i přesto, že jsou podklady, ze kterých vychází obžaloba, zjevně nedostatečné, resp. tyto představují pouze skutečnosti (důkazy) svědčící výlučně v neprospěch obviněného, nikoli pak však již skutečnosti (důkazy) svědčící také v jeho prospěch. V tomto světle, také aktuálně pracujeme právě na takové trestní věci, ve které obžaloba nemůže jednoznačně uspět. Jako taková je vystavěna pouze na skutečnostech a důkazech svědčících v neprospěch obžalovaného a na tom, že tento měl údajně porušit řadu povinností, které ovšem reálně vůbec neměl. To, že tyto povinnosti obžalovaný skutečně neměl, stejně jako další skutečnosti ve prospěch obviněného, přitom potvrdili také dva svědci, poškození, kteří v této věci podali vysvětlení. Ačkoli bylo vyslechnutí uvedených svědků ze strany obhajoby opakovaně navrhováno, jejich výslechy proběhly nakonec až po několika letech, kdy však svědci uváděli již úplně jiné skutečnosti, snad tak anebo proto, aby neměli podíl na škodě v této věci způsobené…“

I advokát a společník KGS legal s. r. o. Mgr. Miroslav Kučerka i jeho kolegové z advokátní kanceláře se se závěry předmětného nálezu Ústavního soudu ztotožňují. „Vítáme nekategorický a nedogmatický pohled na tuto problematiku. Ústavní soud dle našeho mínění naprosto správně pohlíží na trestní řízení ve vztahu k osobnosti člověka jako na komplexní děj. Velmi vítáme tento přístup, který snad povede v budoucnu k přímé odpovědnosti orgánů činných v trestním řízení, kteří protiprávní stav způsobily. Věříme, že nález bude sloužit jako „hřebíček do rakve“ přepjatého soudního formalismu.

V naší advokátní praxi se běžně setkáváme s případy, kdy je proti klientům nespravedlivě vedeno trestní řízení. Jako jeden za všechny můžeme uvést případ klientky, která byla stíhána pro zvlášť závažný zločin loupeže, aniž by bylo prokázáno, že se skutek stal. Klientka byla mj. podrobena násilnému vniknutí zásahové jednotky do jejího obydlí a provedení domovní prohlídky. To vše v brzkých ranních hodinách, kdy klientka spala nahá v posteli. Bezprostředně po zásahu jí nebylo umožněno, aby se oblékla, a povšechně bylo jednání příslušníků zásahové jednotky značně nevybírané. V důsledku trestního stíhání se u klientky prokazatelně rozvinula středně těžká posttraumatická stresová porucha. Náhrada jí po několika letech soudního řízení stále nebyla vyplacena.“

„Na základě našich zkušeností tedy můžeme potvrdit, že na život klientů má vedení trestního řízení nezanedbatelný dopad, a to byť i ve fázi prověřování. S klienty se v daných kauzách setkáváme mnohdy velmi intenzivně a jsme „přímými svědky“ vlivu vedení trestního řízení na klienty,“ popsal zkušenosti své i svých kolegů Miroslav Kučerka.

„Často jde o malé dílky skládačky (stres z podání vysvětlení, ze strpění úkonu, ze sledování), které však mají v souhrnu zásadní vliv na každodenní život klientů. Zprostředkovat následně vliv těchto dílčích událostí soudům, které s odstupem i několika let rozhodují o náhradách majetkové i nemajetkové újmy, je třeba nejen důkazní převahou, ale otázkou citlivé komunikace soudu v otázce dopadu na život nespravedlivé stíhané osoby. V poslední době se rozpoutala společensky prospěšná debata nad oběťmi domácího násilí a myslím, že je třeba, aby se tato debata posunula i k problémům osob nespravedlivě stíhaných. Našim klientům doporučujeme nezřídka i konzultace s psychology, aby byli plně připraveni na svou obhajobu a zároveň zvládali i svůj pracovní a osobní život. Obhajoba totiž není založena jen na obhájci samotném, ale naprosté důvěře a úplné spolupráci. Pokud jeden z těchto článků nebude problematice schopen věnovat 100 procent svých sil, podepíše se tato skutečnost na výsledku.“

Poněkud odlišný názor i zkušenosti má advokát spolupracující s Dentons Europe JUDr. Ladislav Smejkal. „V případech odpovědnosti státu za nezákonné trestní stíhání dochází k balancování dvou kolidujících zájmů, a to zájmu státu na odhalování a postihování trestné činnosti na straně jedné a zájmu jednotlivce na zachování jeho základních práv na straně druhé. Trestní řízení vždy významně negativně zasahuje do osobní sféry a běžného života osob, proti nimž je vedeno. Proto v případě, že orgány činné v trestním řízení v trestním procesu pochybí, musí nutně nastoupit odpovědnost státu, a to jak za majetkovou škodu, tak nemajetkovou újmu takto způsobenou,“ komentoval Ladislav Smejkal nález Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 1029/21. „Nálezy Ústavního soudu tohoto typu, byť v praxi dopadnou jen na omezené množství případů, tyto záruky osob, jež jsou podrobeny trestnímu řízení, upevňují a zajišťují plnou realizaci jejich práva na náležité odčinění při pochybení státu. Co se týká tohoto konkrétního nálezu ÚS, je zajímavý pouze tím, že řeší situaci před zahájením trestního stíhání. V praxi podle mě tento nález velký vliv mít nebude, protože sám ÚS konstatuje, že se v tomto případě řeší velmi specifická situace.“  A dodal: „Přiznám se, že jsem v posledních letech nezaznamenal vyšší počet klientů, kteří se dožadují náhrady od státu za újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním. Jejich počet mi připadá stále zhruba stejný, žádné výkyvy nepozoruji. Nemám pocit, že by se v tomto směru dělo v posledním období něco mimořádného.“

Podle dostupných statistik Ministerstva spravedlnosti stát za posledních pět let vyplatil na odškodnění průměrně 210 milionů korun ročně. Zatímco počet mimosoudních náhrad škod vniklých při výkonu veřejné moci v resortu justice v roce 2020 ve srovnání s rokem 2016 mírně poklesl (3 761 vs. 3466), částka vyplacená na odškodnění o několik desítek tisíc vzrostla (98,404 tis. Kč vs. 116,322 tis. Kč).

U soudních náhrad je situace podobná, k velkému propadu počtu podání došlo v roce 2018, následně jejich počet opět vzrostl. Tomu odpovídala i výše vyplaceného odškodnění. Výjimkou byl zmíněný rok 2018, kdy při nejnižším počtu případů byla vyplacena částka přesahující 230 milionů korun.

Prezident Nejvyššího kontrolního úřadu Miloslav Kala před časem řekl, že jeho úřad vývoj vypláceného odškodnění sleduje dlouhodobě a že čísla meziročně narůstají. Dodal ale, že Ministerstvo spravedlnosti je až na konci procesu, kdy pouze vyplácí nároky na náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci.

Aktuální nález sp. zn.  I. ÚS 1029/21, v němž Ústavní soud konstatoval, že stát je odpovědný za zásahy do života člověka vzniklé ještě před vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání, pravděpodobně uvedená čísla v budoucnu dále ovlivní. Věřme, že výše vyplacených úhrad nestoupne kvůli zvyšujícímu se počtu neoprávněně trestně stíhaných, ale proto, že u aktuálně projednávaných dobíhajících kauz obecné soudy zohlední rozhodný okamžik, kdy „stát“, resp. orgány činné v trestním řízení, poprvé zasáhly do života stěžovatele.

Redakce AD
Foto: canva.com a archiv AD