Zhruba tři týdny předtím, než vyrazil trenér českých rychlobruslařů Petr Novák se svým týmem na další zimní olympiádu, stačil se ještě spojit s někdejším svěřencem Jiřím Kynclem. Ani jeden z nich přitom netušil, že spolu mluví naposledy.
Zemřel olympionik Jiří Kyncl. Dříč, jenž nic nevypustil |
V pondělí 31. ledna totiž devětapadesátiletý bývalý reprezentant zemřel. „Říkal mi, že má nějaké zdravotní problémy a není stoprocentně v pořádku, ale ta zpráva mě moc zasáhla. Jsem strašně smutný,“ smutnil Novák.
Jak často jste byli v kontaktu?
Občas jsme spolu diskutovali, pravidelně jsme si psali k narozeninám, svátku a někdy jsme se i potkali. A vždycky jsme si měli co říct.
Zpráva o jeho smrti pro vás musela být pořádný šok, vždyť mu bylo teprve devětapadesát let...
Právě. On by měl přežít mě, ne já svého svěřence. A Jirka byl navíc i soused ze Svratouchu, prožili jsme toho spolu spoustu. Vždycky na něj budu vzpomínat jen v dobrém, byl to obrovský dříč.
Polykal vaše tréninkové dávky bez řečí?
Rozhodně. Byl jedním z mála mých svěřenců, který nechyběl na žádném tréninku v roce. To myslím vážně. Dokázal vedle osmiapůlhodinové pracovní doby stihnout natrénovat 900 a někdy i přes tisíc hodin. To dneska nikdo nedokáže.
Předpokládám, že podmínky pro tréninky byly tehdy hodně skromné. Možná ještě skromnější než v případě Martiny Sáblíkové.
Podmínky jsme neměli vůbec žádné. Taky proto bylo jeho 16. místo na olympiádě v Calgary obrovským úspěchem, naskočil na rychlobruslařský ovál doslova z rybníka.
Který jste si předtím museli sami nejprve upravit...
Přesně tak, hodinu a půl jsme z něj odhrabávali sníh a pak jsme teprve mohli jít trénovat.
Tomu se říká nadšení pro sport.
Však taky Jirka šel do sportu vždy na sto procent. Dokonce i v den, kdy se ženil, se o půlnoci sbalil a jeli jsme na závody.
Zřejmě si vybral ženu velmi dobře, když mu tolerovala i odjezd z vlastní svatby...
Je to tak, vzal si skvělou ženu, která ho ve sportu podporovala. To je přesně to, co sportovec potřebuje – výborné zázemí v rodině.
A samozřejmě i trenéra. Dá se říct, že jste si na Jiřím Kynclovi „vyzkoušel“ to, co pak skvěle fungovalo při práci s Martinou Sáblíkovou?
Jirka byl pro mě tím, kdo ukázal, že systém tréninků, který jsme vymýšleli, funguje. A funguje dodnes.
Znali Jiřího Kyncla všichni vaši svěřenci?
Někteří se s ním nesetkali, nicméně ho znají z mého vyprávění, protože jim ho dávám za vzor. Říkám jim: Vůbec mi netvrďte, že nemůžete trénovat, Jirka to zvládal i při práci. A dokonce třikrát denně.
To mi povězte, jak se to dalo stihnout?
Když jsme si ráno o půl šesté píchali příchod do práce v Marsu (firma se sídlem ve Svratce – pozn. red.), nikdo netušil, že už za sebou máme třicet kilometrů na kole. Po osmiapůlhodinové pracovní směně jsme se pak o půl třetí sešli na kraji lesa a začali s dalším tréninkem. No a večer pak doma jezdil na prkně, které předtím polil jarem. A navíc ještě zvedal činky. Proto mi vadí, když mi dneska někdo říká: Nemůžu trénovat, jdu do školy. Jirka klidně vstal v půl čtvrté, aby mohl trénovat.
Říká se, že kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody?
A to je pravda. Kdo chce ve sportu něco dokázat, musí mu dát sto procent. Což Jirka děla, proto byl taky kluk z malé české vesnice šestnáctý na olympijských hrách. Bez toho, aby trénoval v hale, kterou ostatně nemáme dodnes.
Dá se předpokládat, že o smrti Jiřího Kyncla už ví i Martina Sáblíková...
Chtěl jsem toho holky ušetřit, říct jim to až po prvním závodě, ale bylo to marné. V dnešní době se zprávy šíří rychle. Holky určitě závodí i pro něj. A věřím, že on na ně bude dohlížet. Byl na nás hrdý.
To věřím, při všech těch úspěších, kterých především Martina dosáhla...
A já jsem přesvědčený, že kdybychom tehdy znali, co víme teď, kdo ví, jestli by Jirka v Calgary nakonec taky neměl i medaili.
Je cítit, že jeho šestnácté místo řadíte hodně vysoko...
Určitě, protože jak už jsem říkal, přijeli jsme na led, který jsme neznali, technika na něm byla úplně jiná a on dojel šestnáctý. Paráda. Jirka byl opravdu skvělý člověk. Celou dobu, co spolu mluvíme, mám slzy v očích. Je mi hrozně smutno z toho, že už tady není.
