Bylo by mu třiačtyřicet, každý víkend byste ho potkávali na fotbalech a vychovával by jedenáctiletou dceru. V případě nevšedního manažera Lukáše Přibyla je kondicionál předchozí věty obzvlášť hořký, přesně před deseti lety nečekaně zemřel. Smutnilo se na Letné, kde čerstvě dělal ředitele Sparty, i v Ďolíčku: čahoun s permanentním úsměvem nechal kus srdce v Bohemians.
Jeden, dva, tři… Těžko se věří, že je to už deset let. Ve čtvrtek 9. února 2012 do sídla fotbalové Sparty přijela černá dodávka a navždy odtud odvezla druhého nejmocnějšího muže klubu.
Ta zpráva šokovala celý fotbalový národ: vážně je Lukáš Přibyl mrtvý? To přece není možné, vždyť ani ne před měsícem mu bylo teprve třiatřicet. Když místopředsedu sparťanského představenstva našli v jeho letenské kanceláři, už mu nešlo pomoct. Zemřel uprostřed rozdělané práce.
„Když jsem se to dozvěděl, myslel jsem, že se mi to zdá a že se za chvíli probudím. Byli jsme jako sourozenci,“ zdrceně vykládal Jakub Otava, tehdejší personální ředitel Sparty. „Lukáš byl absolutně výjimečný člověk.“
Spekulovalo se o nejrůznějších scénářích, podle pitvy se jako fatální ukázala skrytá srdeční vada. Pár hodin před smrtí si s Přibylem telefonoval jeho někdejší kolega z České televize Petr Svěcený: když se mu na druhém konci začal vytrácet, myslel si, že ztrácí signál, a hovor ukončil. Možná byl poslední, kdo s Přibylem mluvil.
Áčko Sparty, které po podzimu 2011 vedlo ligu, truchlilo na soustředění ve Španělsku a slzy tekly i v Ďolíčku. Přibylovo srdce bylo slabé a zelenobílé: v osmadvaceti začal dělat ředitele svých milovaných Bohemians, kteří se tenkrát pomalu nadechovali po nedávném znovuzrození.
Příba, jak se mu familiárně říkalo, nebyl bafuňářem z neprostupné bubliny, k jeho kamarádské povaze by to nesedělo. Nažehlenou „vipku“ střídal s kotlem pro nejskalnější fanoušky: rozdával pozitivní energii a na stadionu rozverně poklábosil s každým, kdo šel zrovna kolem. Mít sympaťáka Přibyla bylo v té bláznivé době pro Bohemians darem z nebes. V nejistých časech uměl každého uklidnit, vysvětlit nepopulární kroky (třeba nucený azyl u slávistických sousedů v Edenu) a udržet těžko opakovatelnou rodinnou atmosféru, v které vedení a fanoušci tvořili jeden celek.
Už v televizi i později na fotbale platilo: stačilo s ním chvilku mluvit a hned jste měli pocit, že ho znáte roky. Ale běda, jakmile se někde zapomněl, což se mu stávalo často. Pamětníci si vybavují, jak jednou vyrazil z Vršovic do Příbrami pouhých čtyřiadvacet minut před výkopem. Bezmála 70 kilometrů zvládl za necelou půlhodinu, služební Volkswagen Phaeton v lijáku letěl dvoustovkou…
V šéfovské židli zažíval spoustu stresů, čelil lavině trestních oznámení souvisejících s konkurzem Bohemians a chodil po soudech. „Po misi v Bohemce byl připraven na mnohem složitější mise i jinde. Proto jsme ho chtěli zpět do Sparty,“ popsal majitel Sparty Daniel Křetínský ve vzpomínkové knize Mám to pod kontrolou, což byla Přibylova oblíbená hláška.
Na Letné kdysi začínal jako tiskový mluvčí a vrátil se tam v prosinci 2011 coby pravá ruka bosse Křetínského, jenž kvůli němu překopal klubovou strukturu: „Kolem Lukáše jsme poskládali celou sportovní část klubu. A když se stala ta tragická událost, tak se nám to celé úplně rozpadlo.“
Sparta bude na Přibyla vzpomínat přes den na sociálních sítích, stejně jako Bohemians. „Klokani“ si smutné výročí připomenou i během sobotní ligové partie se Zlínem.
Vzpomínka Vojtěcha Mana: Den, kdy rudí objímali zelené
I po tolika letech se o tom čtvrtečním odpoledni píše těžko. Zpráva o odchodu mladého člověka je vždycky šok, u Lukáše Přibyla působila nepochopitelně a trvalo ještě dlouho ji přijmout. Zasáhla rovnou dva velké fotbalové tábory: sparťanům odešel respektovaný šéf, bohemákům kamarád. Rivalita mezi Letnou a Ďolíčkem si našla ten nejhorší důvod, proč na pár dní ustoupit. U obou stadionů hořely stovky svíček, nemluvě o lesknoucích se výrazech ve tvářích těch, kteří je zapalovali. S Příbou se vytratila neopakovatelně lidská cesta, jak vést fotbalový klub. Jak spojit lidi v kotlích a VIP boxech. Měl všechny předpoklady stát se obrovskou osobností českého fotbalu. Přesně takovou, jaká dnes chybí.
