Divadelní noviny > Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 714)

Múza bzučela kol mé hlavy: Tak jak se cítíte? Jste ve formě? Čekají na nás dvě a půl hodiny historické komedie v roušce. Utáhnete takovou nálož? Měl byste. Býval jste přece klukovským Romeem i svůdným milovníkem Snu noci svatojánské. A svou múzu Mab jste našel u Shakespeara. Večerem tříkrálovým vaše herecká kariéra začínala, i končila. Tak jdeme.

Kontrolorky hlídaly vstupy do zlaté kapličky, jako by se v divadle nacházel poklad.

Šéf Šotek jásal: Měli jsme štěstí, budeme hrát…

Aha, cokoli chcete, řekl jsem a v obavách, aby se štěstí nezvrtlo, jsem spěchal do sálu.

Po jevišti se promenovali muži se samopaly a vousatý pobuda stříkal podlahu bezbarvým roztokem.

A kruciš, divadelníci desinfikují, říká múza.

Obrovité monstrum v podobě klauna stojí před stojanem a do mikrofonu zpívá kuplet o lásce. Jeho verbální projev, zrovna jako gestikulace jsou středověce lascivní. Burácí hrom, blesky křižují oblohu. Samopalníci mizí, mořská vlna připlavuje trosečníky. Kapitán ztroskotané kocábky a dívka v negližé sjedou na scénu jako na pláž. Z nemotory se vyklube vévoda Orsino a z tonoucí Viola. Kde to jsem, ptá se. Dostane se jí odpovědi: V Ilirii.

Múza kvikne: Vtipné.

Jsem ohromen. Prospekt horizontu vytváří dojem mořského vlnobití. Z jeho spodního ohybu vytéká stružka vody jako ze střešního okapu. Štěrbinou nad ním sjíždějí na jeviště aktéři.

Ojojoj!, vyklouzne mi z úst.

Skluzavka vyplivuje figury jako placaté preclíky. Pana Tobiáše ve flaušovém zimníku, slovutného rytíře André Chabrus v brnění, služebnici Marii s růžově gumovými rukavicemi na rukou i zarostlého kumpána Fabiana se svázanou čupřinou vlasů na temeni hlavy.

Herci jsou rozverní a komičtí. O diváckou přízeň bojují všemi silami i údy svých hříšných těl. Mlžné páry balí jejich postavy do poetického oparu.

Múza chválí: Humor je zdravý a léčí. Podlaha je kluzká, vtípky naivní i chytré. Režie souká pavučiny prastarého příběhu vkusně. Recesi snoubí s poezií. Představení má volnost.

Jsem nadšen pohybovou virtuozitou herců. Obdivuji jejich hlasovou ohebnost a dokonalost pří časování drobných gagů.

Pozoruhodná je truchlící vdova Olívie. V černi smutečních závojů toká jako tetřev. Její vzplanutí k půvabně chlapecké Viole se jeví věrohodně. Podoba Violy a jejího z moře vyvrženého bratra Sebastiana je téměř dokonalá.

Múza špitá: Jeden se nestačí divit.

Inscenace má spád.

Hup a aktéři mizí ve vlnách. Hup a šup, jsou opět na jevišti.

Oliviin sekretář Malvolio je jako rtuť. Vlétne na jeviště a nepostojí. Pobíhá, poskakuje, nohy mu neustále kmitají. Brýlatý eskamotér, zamilovaný do své velitelky Olívie, se podobá vrabci. Jeho souboj se slovy a s předměty vyvolává v hledišti smích i potlesk.

V okamžiku jeho zmatení však končí v představení veškerá „sranda“. Z jeviště se vytrácí hravost i humorná lehkost. Tempo zpomaluje. Dramatičnost ponížení a proměna Malvolia v udavače je navíc. Legrace s falešným farářem a do tmy uvězněným správcem jsou nezábavné. Závěrečná scéna štěstí svatebčanů šťastně nevyznívá.

Potlesk rouškami přidušených diváků je vlažný, i když dlouhý.

Múza říká: Byl to večer skvělých hereckých výkonů. Aktéři si nezadali s hybností artistů. Jejich skoky do vlnové skuliny byly bravurní. Petr Bláha, v rytířské zbroji sklouzávající do dění po hlavě, je hodný zvláštního ocenění. Zrovna tak jako výtečný Šašek August v podání Martina Slámy. Suchý humor Bedřicha Výtiska v nezvykle pojaté roli pana Tobiáše Broka byl ozdobou představení. Nezapomenutelným byl výkon Tomáše Šulaje v rozpohybovaném Malvoliovi. A výborní byli i Tereza Richterová ve stárnoucí vdově Olívii, Petr Kubes v rozervaném Orsinovi, Vojtěch Blahuta jako Sebastian a především okouzlující Hana Drozdová v roli Violy.

Plížil jsem se kolem zlacených lóží a dával pozor, abych nezakopl. Je to zvláštní. Shakespeare psal pro potěchu Angličanů dlouhé hry. S jejich délkou si však naše bláznivě uspěchaná doba neumí poradit.

Mab odpověděla: Jestli to nebude v těch zpropadených rouškách…

Tak tohle mě, múzo, nenapadlo. Ale představení to bylo znamenité, i když poněkud dlouhé.

Funěl jsem do respirátoru celou cestou tramvají, ba ještě i v chůzi po komínském chodníku.

Brno – Komín, 30. 1. 2022 

Národní divadlo Brno – William Shakespeare: Večer tříkrálový. Překlad: Jiří Josek, režie: Štěpán Pácl, dramaturgie: Jaroslav Jurečka, scéna: Dragan Stojčevski, kostýmy: Linda Borároš, hudba: Jakub Kubáč, jazyková spolupráce: Eva Spoustová, disonantní trénink: Pavel Čeněk Vaculík. Osoby a obsazení – Viola: Hana Drozdová, Olívie: Tereza Richtrová, Orsino: Petr Kubes, Šašek August: Martin Sláma, Pan Tobiáš Brok: Bedřich Výtisk, Pan André Chabrus: Petr Bláha, Marie: Jana Štvrtecká, Malvolio: Tomáš Šulaj, Sebastian: Vojtěch Blahuta, Antonio: Michal Bumbálek, Kapitán: Vladimír Krátký, Fabian: Roman Nevěčný, Kněz: David Kaloč, První strážný: Boris Raboň j.h. / Vratislav Běčák j.h., Druhý strážný: Jakub Julínek j.h. Inspice: Marie Fitzová, nápověda: Irena Chalupová. Premiéra 28. ledna 2022 v Mahenově divadle.

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 12. února 2022

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 714)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ