Osmadvacet let od zdánlivě protismyslného nápadu se už díky vytrvalosti hořických nadšenců a podpoře sponzorů či dárců tyčí nad krajinou jižně od Hořic monumentální socha patrně největšího trpaslíka v Evropě.
Dvousettunovému dílu Kurta Gebauera, které stojí nedokončené několik desítek metrů od hlavní silnice u odbočky do podkrkonošského města, přibude ještě vrstva z kamene a špičatá čepice ve tvaru nepravidelného jehlanu. Právě její mimořádné rozměry a hmotnost mohou finální část instalace zdramatizovat.
Okrašlovacímu spolku Rašín se podařilo od jedné z významných českých nadací získat více než půl milionu korun na dokončení sochy. Nyní jim stojí v cestě už jen technické překážky.
„Pokud půjde všechno podle plánu a podaří se včas vylomit dostatečně velký kámen na čepici, měl by být trpaslík dokončen ještě letos. Nadace nám na zhotovení a osazení čepice poskytla částku 600 tisíc korun. Ještě tam chybí jedna vrstva tvořená čtyřmi kameny, na její zhotovení už peníze od mecenášů máme,“ přibližuje „pantáta“ spolku, někdejší politik František Kozel.
„Čepice bude ze čtyřicetitunového bloku o rozměrech 2,5 krát 2 krát 4 metry, tedy obsahujícího 20 metrů krychlových. Jeden kubík váží přibližně 2 tuny, záleží, zda je kámen suchý, nebo mokrý. Tak velké kusy se už dnes v lomech často nelámou. Je to opravdu technický problém. Manipulace s takovým blokem není jednoduchá,“ vysvětluje
Dodavatelem kamene na čepici bude společnost Dubenecký pískovec. Z jejího lomu pochází většina kvádrů, z nichž je trpaslík sestaven. V současné době měří 6,5 metru, další vrstva bude mít asi 70 centimetrů a čepice čtyři metry. Monument bude vážit okolo 200 tun.
„Konečnou výšku budeme znát, až se to dostaví, uvidíme, jak se podaří kámen pro čepici vylomit. Zejména jde o její špičku. Až to celé změříme, můžeme se začít ucházet o zápisy do různých knih rekordů. I celkovou váhu je zatím třeba brát jako odhad. Jednotlivé bloky jsme nevážili, navíc se jejich hmotnost mění v závislosti na vlhkosti,“ doplňuje Kozel.
Vznik sochy inicioval pod heslem Za ještě větší srandu v Čechách! spolek Rašín před více než čtvrtstoletím. První kopnutí do země na pozemku, který členové spolku zakoupili ze svých příspěvků, se odehrálo 13. října roku 1995.
„Myšlenka vznikla ještě o rok dříve, když jsme s Kurtem Gebauerem seděli v hospodě nad pivem a preclíky,“ vzpomíná Kozel.
Samotné dílo, které má upozornit na hořickou sochařskou tradici a motivovat k zastávce v podkrkonošském městě, vznikalo až o řadu let později. Základovou jámu vyhloubili v roce 2017, avšak už pod heslem Bezmeznou monumentalitou za věčnou slávu národa!
„Kurt prohlásil, že té srandy bylo v Čechách až dost, a že tedy prosazuje nové. Jde o umělecké dílo, každý si pod ním může představit něco jiného a připojit heslo, jaké chce. Za sebe si také myslím, že sranda je tady až za hranou, ale dovedl bych si představit třeba heslo Pomník české velikosti,“ míní Kozel.
Prospěšná recese i výhrady místních
Neobvyklé dílo poutá pozornost řidičů i obyvatel města. Část z nich činnost hořických recesistů vítá, jiní ji považují za kontroverzní. Jisté je, že vyvolává emoce.
„Vždy jsem to bral jako recesi a něco, co by mohlo udělat příjezd do Hořic zajímavým. Ostatně jsme městem kamenné krásy a sochy k Hořicím patří. Realizace trpaslíka mě osobně nijak neuráží, dokážu si k němu představit i příběh, který pan Kozel bude mít jistě připravený. Pravda je, že jsme o tom na radnici diskutovali a názory byly rozporuplné. Mám pocit, že část obyvatel to vnímá jako prospěšnou věc, a druhá má výhrady,“ říká starosta Hořic Aleš Svoboda (Šance pro rozvoj).
Na vrchu Mohejlík stojí od konce 19. století husitská mohyla. Ke 470. výročí Žižkova vítězství na vrchu Gothard v Hořicích, dějišti vítězné bitvy orebitů s tehdy už slepým vojevůdcem Janem Žižkou nad šlechtou vedenou Čeňkem z Vartenberka, dal v roce 1893 pískovcový památník od Josefa Šešiny postavit tamní vinárník a vyznavač husitské myšlenky Josef Šťastný.
„Mohyla je pro nás inspirativní. Josef Šťastný ji totiž celou financoval a my jsme si z něj vzali příklad, že takovéto pomníky se mají stavět za soukromé peníze. Naši monumentální sochu budujeme bez jakýchkoli dotací. Žádné jiné peníze než od dárců nemáme k dispozici a ani nechceme,“ zdůrazňuje František Kozel.
