Hlavní obsah

Berlinale dnes udělí ceny, Zlatého medvěda má Huppertová

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Prvního Zlatého medvěda, čestného za celoživotní dílo, udělil 72. mezinárodní filmový festival Berlinale francouzské herečce Isabelle Huppertové. Ta ho však nemohla převzít, protože byla pozitivně testována na koronavirus.

Foto: Reuters

Charlotte Gainsbourgová hraje matku v citlivém příběhu jedné docela obyčejné rodiny.

Článek

S festivalem se tak mohla spojit jen online ze svého pařížského domu. K její poctě byl uveden nový film režiséra Laurenta Lariviera A propos de Joan, v němž ztvárnila titulní roli ženy, která vypráví svůj životní příběh.

Další poctu vzdalo Berlinale Jiřímu Menzelovi, když v sekci Berlinale Classic uvedlo jeho Skřivánky na niti. Nepochybně největší poctou oscarovému tvůrci byl zaplněný sál, což je na letošním festivalu nevídané. Menzel natočil Skřivánky na niti v roce 1969 a vzápětí putovaly do trezoru. Na světlo je vyvedlo právě Berlinale, když je zařadilo v roce 1990 do hlavní soutěže a Menzel si ze své první účasti na tomto festivalu odvezl vítězného Zlatého medvěda.

Již dnes večer udělí porota, které předsedá americko-indický režisér, producent a scenárista M. Night Shyamalan, Zlatého medvěda za nejlepší film a Stříbrné za jednotlivé kinematografické výkony. Do neděle se pak budou vybrané filmy hrát ještě pro německou veřejnost.

K favoritům soutěže patří film rakouského režiséra Ulricha Seidla Rimini, jenž podává drsný obraz života bývalé popové hvězdy Richieho Brava, na jehož příběhu se Seidl zamýšlí nad mládím, stárnutím, smrtí i palčivými otázkami současnosti.

Dalšími filmy, o nichž se hodně mluví, jsou dva francouzské. Les passagers de la nuit (Pasažéři noci) s Charlotte Gainsbourgovou v hlavní roli jsou citlivým a dojemným příběhem zdánlivě všedních okamžiků jedné docela obyčejné rodiny v osmdesátých letech minulého století. Tím druhým je zahajovací film festivalu Peter von Kant, pro který se režisér Francois Ozon volně inspiroval dílem Rainera Wernera Fassbindera Hořké slzy Petry von Kantové.

Z německých filmů pravděpodobně nezůstane bez povšimnutí snímek Andrease Dresena Rabiye Kurnaz vs. George W. Bush o úsilí matky dostat svého syna z vězení Guantánamo, kam byl deportován po teroristických útocích 11. září.

Terorismus je i tématem francouzsko-španělského filmu Un aňo, una noche (Jeden rok, jedna noc), který se na příběhu dvou mladých lidí vrací k útoku na klub Bataclan, při němž v Paříži v listopadu 2015 zemřelo osmdesát lidí.

Reklama

Výběr článků

Načítám