Poslední dva roky žijeme covidem-19. Zatímco ale pandemie této infekční nemoci pomalu opadá, pandemie civilizačních chorob bude v dalších letech a desetiletích narůstat. Platí to i o demencích a Alzheimerově chorobě, které zřejmě bude v České republice v roce 2050 mít až 290 tisíc lidí. Zajistit pacientům kvalitní a včasnou péči má za cíl Národní akční plán pro Alzheimerovu nemoc, který byl schválen na jaře loňského roku. Ten by se měl zasadit o to, abychom měli po celé republice dostupnou péči, a zároveň by v jeho rámci měly vzniknout doporučené postupy, díky nimž by měla být zajištěna péče o pacienta i jeho rodinu po celou dobu onemocnění.
„Demence jsou velkou zátěží pro pacienty, rodiny, blízké i systém zdravotní péče. Jde o věkově vázaná onemocnění, a tím, jak přibývá seniorské populace, bude přibývat i případů demence,“ uvádí přednosta Neurologické kliniky 3. LF UK a Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze docent Robert Rusina.
Ve věku 65 – 69 let se přitom demence objevují u 1,3 procenta populace, ve věku 80 – 84 let už je to ale 12,1 procenta a u devadesátníků dokonce 40,8 procenta. Zatímco v roce 2010 jsme tak v Česku měli 140 tisíc lidí s demencí (v 60 procentech šlo o Alzheimerovu chorobu), v roce 2050 lze očekávat 290 tisíc pacientů s demencí.
Současné počty pacientů v Česku ale bohužel můžeme jen odhadovat. Jedním z problémů je bagatelizace, kdy se nemocní i jejich rodiny mylně domnívají, že poruchy paměti a lehká zmatenost jsou běžnou součástí stárnutí. „My jsme pak překvapeni, v jak pozdním stadiu demencí jsou pacienti odesíláni do našich specializovaných poraden. Čím dříve s léčbou začínáme, tím lepší je přitom terapeutické ovlivnění. Je tu tedy prostor pro zkvalitnění péče tím, že budeme zvyšovat povědomí o těchto onemocněních, a to i tak, že vytvoříme jasná, strukturovaná doporučení,“ načrtává Robert Rusina. Špatné povědomí o chorobě přitom vytváří tak trochu bludný kruh, kdy fakt, že pacienti přicházejí pozdě v obtížně léčitelných stadiích, vyvolává dojem, že jde o chorobu těžko ovlivnitelnou.
Důležitost mezioborové spolupráce
Na problém reaguje Národní akční plán pro Alzheimerovu nemoc pro roky 2020 – 2030, který byl vládou schválen loni v dubnu. Teď v lednu pak byla zahájena první fáze implementace. Strategickým cílem je právě vytvoření doporučených postupů a také sítě služeb. Vedle toho se plán snaží také o provázanost mezi zdravotními a sociálními službami.
Doposud jsme přitom u nás měli doporučené postupy psychiatrů, neurologů, praktických lékařů či geriatrů, které se v některých věcech doplňovaly a v některých překrývaly, nebyly ale vždy v souladu. Nebylo tak vždy jasné, zda má pacient s potížemi navštívit praktika, psychiatra nebo například neurologa, a chyběla jednotná vize, jak pacienta léčit. V důsledku toho se řada lidí dostala k léčbě pozdě a mnoho rodin nemělo tušení, na co mají nárok.
Proto by nyní i díky podpoře fondů EHP měly vzniknout jednotné doporučené postupy pro diagnostiku a léčbu Alzheimerovy choroby, které mají mimo jiné stanovit jasnou posloupnost vyšetření a léčby či upřesnit, jak se pacienti dostanou k moderní terapii.
„Od začátku jsou připravovány v úzké mezioborové spolupráci. Výbory čtyř odborných společností – všeobecného lékařství, neurologické, geriatrické a psychiatrické – vyslaly každý dva zástupce. Cílem je mít společný mezioborový konsenzus. Doporučené postupy přitom mají definovat role, kompetence a dostupnost jednotlivých lékařských odborností, systém diagnostiky a léčby a vyjádřit se mají i k systému úhrad jednotlivých výkonů či možností předepisovat léky v této oblasti,“ vypočítává garantka geriatrie 3. LF UK a Interní kliniky FN Královské Vinohrady Hana Vaňková.
Pacient i pečující by přitom měli být doprovázeni v celém průběhu nemoci. „Rozhodně to nesmí být tak, že proběhne screening a potom prázdnota. Klíčová je jednak kvalitní diferenciální diagnostika, ale i kvalitní postdiagnostická podpora – tedy neponechat pacienta a jeho rodinu bez pomoci,“ doplňuje Vaňková.
Doporučené postupy jsou důležité i proto, že v populaci lidí s Alzheimerovou chorobou je mnohem více pacientů s komorbiditami – jde o více než 80 procent. „Kognitivní porucha často není v organizmu sama a má zásadní dopad na zdraví člověka. Jako příklad můžeme uvést diabetika, který omylem některý den užije dvojnásobek léků, zatímco jiný žádné. To vede k zásadním komplikacím, akutním stavům či hospitalizacím, kterým by se dalo předejít, pokud bychom na to aktivně mysleli,“ vysvětluje Hana Vaňková.
Větší zapojení praktiků
Další výzvou pak je nerovná dostupnost kvalitní péče pro lidi s kognitivními poruchami. Lékařů specializujících se na tuto oblast je totiž nedostatek a obvykle bývají v nemocnicích. Ambulantní péče v regionech tak bývá velký problém.
Vedle lepšího zajištění specializované péče by se pak změny dané doporučeními měly týkat i praktiků, kteří už dnes mnohdy bývají prvním článkem v řetězu péče.
„Očekávám, že agenda demence v našich ordinacích poroste. Nový doporučený postup by nám mohl přinést zvýšení kompetencí v oblasti diagnostiky a efektivnější spolupráci s odborníky, kteří pacienty následně přebírají. Už nyní v rámci systému včasného záchytu vyšetřujeme každého pacienta nad 65 let při preventivní prohlídce na známky počínající demence. Pak také samozřejmě ty, kteří sami přijdou s podezřením, že něco není v pořádku. Každý měsíc provedeme řádově desítky vyšetření a počet zachycených případů demence roste,“ říká praktický lékař a vědecký sekretář Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP docent Bohumil Seifert.
Připomeňme, že základní vyšetření praktici provádí několik minut trvajícím testem. Pacienti při něm dostávají za úkol si zapamatovat tři slova a nakreslit digitální zápis hodin do ručičkových. Podle výsledného skóre pak lékař určí, zda se již u pacienta projevují první známky onemocnění.
Michaela Koubová
