Kliknutím zvětšíteEva Vrabcová Nývltová potvrzuje, že ji návrat k běžkám láká a plánuje v zimě lyžovat i v dalších letech. Zároveň nevyloučila možnost připojit šestou olympijskou účast za dva roky v Paříži. "Loňská olympiáda pro mě byla osobní ostuda a životní prohra. Doteď jsem se s tím nevyrovnala," přiznala. Olympijský maraton v Japonsku nedokončila, když odstoupila kvůli zdravotním problémům. V rozhovoru prozradila, kde v Trutnově a Hradci Králové běhá ráda při tréninku, co radí amatérským běžcům a také, jak byla ve školních letech nešikovná při tělocviku. "Balon je pro mě nebezpečná zbraň," práskla na sebe.
Eva Vrabcová Nývltová bydlí v Hradci Králové, startovala na pěti olympiádách, třech zimních v běhu na lyžích a dvou letních v maratonu. Na zimních olympijských hrách v Soči 2014 byla pátá na 30 km v běhu na lyžích, o dva roky později se v maratonu kvalifikovala na olympiádu v Riu de Janeiro a stala se teprve čtvrtým českým sportovcem, který závodil na letních i zimních hrách. V roce 2018 získala bronz na mistrovství Evropy v atletice v Berlíně v maratonu v novém českém rekordu. Byla to první česká medaile z maratonu od éry Emila Zátopka.
Po jak dlouhé době jste závodila na běžkách?
Pokud si dobře vybavuji, tak naposledy jsem jela velký závod v listopadu 2015.
Proč jste se rozhodla jet Jizerskou 50?
Dostala jsem nabídku od ED Systém Silvini team, jestli bych si nechtěla v zimě zazávodit v seriálu Visma Ski Classics, takže Jizerská 50 pak byla jednoznačně cíl. Domácí prostředí, legendární závod a pro mě osobní výzva.
A vyšla dobře, byla jste čtvrtá nejlepší Češka. Jste spokojená s výkonem?
Upřímně? Moc ne. Doufala jsem v lepší výkon, ale vzhledem k tomu, že jsem začala lyžovat až po Vánocích, tak se opravdu víc udělat nemohlo. Přeci jen jsem sedm let ruce vůbec nepoužívala a teď najednou dělám soupaže. Ale i vzhledem k průběhu závodu jsem si myslela, že bych mohla jet lépe. Až do poloviny závodu na Jizerku jsem jela v kontaktu o 16. místo a jelo se mi krásně. Pak přišla menší krize. Smědava byla zase pohodová, ale závěrečných 12 km, to byl boj sama se sebou. Změnil se sníh, foukalo a já jela sama. Prostě to neodjíždělo.
Eva Vrabcová Nývltová z Trutnova absolvovala v běhu na lyžích tři zimní olympiády, teď se k běžkám vrátila při Jizerské 50.
Nelákal by vás návrat do bílé stopy i na další závody?
Lákal a reálně uvažuji ještě o dalším startu v této sezoně. Dostala jsem nabídku na Vasaloppet ve Švédsku (Vasův běh). Nicméně i do příštích let, pokud zdraví vydrží, plánuji v zimě lyžovat. Je to komplexní pohyb a šetřím pohybový aparát, tak se snad vyhnu dalším zraněním.
Startovala jste na pěti olympiádách. Byla ta loňská, letní v Tokiu, pro vás nejhorší?
Jednoznačně. Pro mě to byla osobní ostuda a životní prohra. Vždycky jsem říkala, že nikdy závod nezabalím, a zabalila jsem a na olympiádě. Doteď jsem se s tím nevyrovnala. Ale prostě to nešlo. Nemohla jsem dát nohu dopředu, natož dopadnout a odrazit se. Vyčítám si, že jsem do Tokia odletěla. Místo mě mohla jet mladá talentovaná atletka, která na olympiádě nebyla a splnila by si tak sen. Před odletem jsem ale byla na vyšetření, protože noha lehce pobolívala, ale běhat jsem mohla, a dostala jsem „zelenou“. Nikde nic reálně vidět nebylo. Nechápu, co se stalo.
Byla to hodně zvláštní olympiáda?
Pro maratonce to nebyla olympiáda. Jeden hotel, zákaz vycházení, žádné suvenýry, výzdoba, možnost relaxace, nebo nějakého pohybu. „Trénink“ probíhal na kilometrovém okruhu a zázemí jsme měli v prostorách budov, které byly určené na zimní olympiádu v roce 1972 a byly v původním stavu. Bylo to spíš vězení.
Uvažujete o další olympiádě v Paříži?
Pokud zdraví vydrží…
Jak těžký byl návrat po porodu? Dcera Adélka se vám narodila v dubnu 2020.
Těžký fyzicky ani ne, ale spíš jsem to uspěchala. Touha olympiády byla moc veliká a možná právě proto přišlo takové zranění. Po porodu jsem v září tréninkově běžela půlmaraton a už tam jsem si nohu pochroumala a měla jsem únavové zlomeniny křížové kosti. Bylo to hodně o opatrnosti a trpělivosti.
Jakou motivaci máte pro letošní sezonu?
Letos se chci jednoznačně dát do pořádku a vrátit se do formy. Neupínám se ke konkrétnímu výsledku. I kdybych letos běhala minimálně, tak cíl je jinde. Letos plánuji maximálně jeden maraton.
Kolik maratonů se dá za rok uběhnout?
Maraton by se měl běhat maximálně třikrát za dva roky.
Kde se vám běžel maraton nejlépe?
Asi v Praze. Kouzlo RunCzech a Prahy bylo velké. Byl to úžasný zážitek. To se běží samo. Ale samozřejmě moc ráda vzpomínám i na New York. I tam se mi běželo krásně.
Jaké je vaše oblíbené místo při tréninku?
Hradecké lesy a okolí Trutnova.
V Trutnově jste ráda běhala kde?
Pořád tam běhám. V dětství a mládí to byla Paradráha v městském parku, ale teď dost často běhám do Dolců nebo na druhou stranu na Dvoračky.
Běhání je v poslední době velký trend. Co byste poradila lidem, kteří s ním začínají a chodí si zaběhat po práci?
Ať nepospíchají. Držím se hesla, že je potřeba občas zpomalit, aby se mohlo zrychlit. Ať si koupí pohodlné vyhovující botky a vyrazí a vyčistí si hlavu. Pak zjistí, jak je běh krásný. Doufám, že ten pocit, kdy to běží samo, brzy zase zažiju.
Vyčnívala jste vždy v tělocviku? Byla nějaká disciplína, která vám nešla?
Rozhodně ne! Já jsem byla na spoustu věcí nešikovná. Balon je pro mě nebezpečná zbraň.
Čím jste chtěla být jako malá holka?
Chtěla jsem jet na olympiádu. Samozřejmě v běhu na lyžích. Na atletiku jsem si ani netroufla pomyslet. Ale běh jsem milovala od malinka.
Kdo je při vašich závodech víc nervóznější? Manžel nebo rodiče?
Manžel nervózní není. Je pragmatik a ví, co ode mě může čekat. A hlavně máme doma dohodu, že už jsme něco dokázali a stresovat se už nebudeme. Nechci, aby Adélka viděla vystresované rodiče ze sportu. Naopak, těší nás to a snažíme si užít každý závod, dokud to jde. Toho si vážím nejvíc. Maminka už se taky nestresuje, ví, jak to mám. Ale táta…
10
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
