Collegium 1704 nabídlo koncert s hvězdnou sólistkou a Zelenkovou imaginární mší

Vydatný a pestrý, zároveň však dramaturgicky promyšlený byl program pátého koncertu velkého abonentního cyklu Collegia 1704. Jeho úvod patřil Concertu grossu d moll z Vivaldiho sbírky L’Estro armonico, kde se v partech concertina představili Helena Zemanová, Ivan Iliev a Libor Mašek. Provedení nechyběla virtuózní brilance, avšak ani jemnost ve volné části Largo e spicato. Druhou instrumentální skladbou první poloviny večera bylo Concerto grosso La Follia Franceska Geminianiho, jež je přepracováním Corelliho sonáty. Tyto efektní variace neuvádělo Collegium před pražským publikem poprvé. V možná ještě více energickém, suverénním podání zazněly na silvestrovském koncertě souboru v roce 2019. I tentokrát ovšem hudebníci oslnili zvládnutými ohnivými tempy v rychlých částech.

Reprízou, byť po delším čase, bylo i zařazení sólových motet Antonia Vivaldiho v podání kanadské sopranistky Kariny Gauvin. V roce 2014 vystoupila v Praze s Vivaldiovským a Händelovským recitálem namísto odřeknuvší Sary Mingardo. Händel, který je jejím emblematickým autorem, byl na pozadí jejího vystoupení i tentokrát, neboť pěvkyně je protagonistkou koprodukčního operního projektu Collegia 1704, totiž Händelovy opery Alcina, kterou po třech představeních v Národním divadle v Brně soubor v této sezóně uvede ještě ve Versailles a Caen.

Karina Gauvin vládne zralým, barevným, avšak stále dostatečně pohyblivým a svěžím hlasem, který jí umožňuje obsáhnout širokou dynamickou a výrazovou škálu. První moteto O qui coeli terraeque serenitas nevyznělo až s takovou působivostí, jako by bylo podané trochu rutinně, spíše v rámci zažitých výrazových manýr než s autentickým interpretačním zápalem. Druhé moteto In furore iustissimae irae bylo celkově přesvědčivější. Neztrácelo tah ani v largové části s repeticemi (v níž například upoutalo naléhavé zdůraznění slov „languescit cor“). V hybném závěrečném Alleluia možná pěvkyni trochu docházely síly. Bylo každopádně znát, že Gauvin má obě skladby, které kladou nemalé interpretační nároky, ve svém repertoáru již delší čas. Ostatně je také přednesla zpaměti.

Druhá část večera patřila hudbě Jana Dismase Zelenky. Šlo o uvedení kompletu z částí mešního ordinária, které Zelenka zkomponoval (s výjimkou Benedictus) kolem roku 1724. Collegium 1704 tyto skladby vydalo v roce 2020 na CD pod názvem Missa 1724. Téhož roku měla tato „fiktivní mše“ zaznít také koncertně na festivalu Pražské jaro. Spojení Vivaldiho motet z první poloviny koncertu a Zelenkovy hudby z let 1723–1725 není přitom náhodné. Je tu časová i určitá věcná souvislost. Skladby vznikly ve stejné době, vliv italské hudby obecně byl na drážďanském dvoře velmi silný a Vivaldiho díla se tam provozovala. Několik jinak neznámých Vivaldiho děl bylo, ovšem pod falešnou atribucí, také nalezeno v drážďanských hudebních sbírkách. Michael Talbot ve své publikaci o Vivaldim, která vyšla v češtině, dokonce uvádí hypotézu, že dvě (jiná) sólová moteta mohl Vivaldi napsat přímo pro Zelenku.

Samotná „Missa 1724“ zaujme jistou velkolepostí a nezapře Zelenkovu typickou vášnivost. Neobvykle působí obsazení tří pozounů (Stanislav Penk, Pavel Novotný, Ondřej Sokol), které v části Qui tollis v Gloria jsou dokonce prominentně využity v kombinaci se sólovým sopránem a altem (výborně sezpívané Helena Hozová a Aneta Petrasová). Gloria je vůbec relativně sólisticky exponované, nejvíce v tenorové árii Laudamus te. Tobias Hunger disponuje pevným, kovově znělým hlasem, který však velmi dobře dokáže dynamicky a výrazově tvarovat. Vyrovnal se i s náročnými koloraturními pasážemi v rychlém tempu. Až na možná trochu přepjatou kadenci a jeden nepovedený nástup se tento sympatický zpěvák svého úkolu zhostil velmi dobře. Quoniam tu solus sanctus svým měkkým basem přesvědčivě přednesl Tomáš Šelc. Sólových partů v ansámblech se ve mši dále ujaly Tereza Zimková a Kamila Mazalová.

Credo patřilo sboru, rozdělenému zde na osm hlasů. V rychlejších, jásavějších částech vynikla výrazná deklamace. Ve volnějších pasážích se zase dařilo nuancovaným výrazem vystihnout závažnost zpívaného sdělení. Proměnlivostí charakteru zaujalo závěrečné Amen. Podobně přesvědčivě vyzněly i ostatní části „fiktivní mše“. Sbor celkově zněl kompaktně, na patřičných místech až překvapivě mohutně. Václav Luks vedl sbor i orchestr s typickou „italskou“ emotivností k inspirovanému a zároveň ukázněnému výkonu.

Koncert, který nabídl poměrně velkou porci různorodé hudby (obě půle koncertu trvaly zhruba šedesát minut, pocitově jako by šlo o dva koncerty v jednom), byl sám o sobě dobrou pozvánkou na další akce souboru v rámci pražské sezóny. V březnu nabídne Collegium 1704 program z hudby Vivaldiho benátských předchůdců Monteverdiho, Cavalliho a Sancese pod názvem Chiaroscuro veneziano, v dubnu pak Janovy pašije Johanna Sebastiana Bacha. Již příští týden se rozběhne v pozměněné podobě komorní cyklus koncertem s Couperinovými Leçons de ténèbres.

Hodnocení autora recenze: 80%

Missa 1724 – Collegium 1704
15. února 2022, 19:30 hodin
Rudolfinum

Program:
Antonio Vivaldi: Concerto grosso d moll, op. 3, č. 11, L’estro armonico
Antonio Vivaldi: O qui coeli terraeque serenitas, RV 631
Antonio Vivaldi: In furore iustissimae irae, RV 626
Francesco Geminiani: Concerto grosso d moll, op., 5, č. 12, La Follia
Jan Dismas Zelenka: Missa 1724 (Kyrie, ZWV 26, Gloria, ZWV 30, Credo, ZWV 32, Sanctus, ZWV 26, Benedictus, ZWV deest, Agnus Dei, ZWV 26)

Účinkující:
Karina Gauvin – soprán
Helena Hozová, Tereza Zimková – soprán
Aneta Petrasová, Kamila Mazalová – alt
Tobias Hunger – tenor
Tomáš Šelc – bas

Collegium Vocale 1704
Collegium 1704
Helena Zemanová – koncertní mistryně
Václav Luks – dirigent, cembalo