Osman Kavala, podnikatel, filantrop, občanský aktivista a mecenáš umění, je obžalován z pokusu o rozvrat vlády a ústavního pořádku v souvislosti s protivládními protesty v roce 2013 a pokusem o puč o tři roky později. Hrozí mu až doživotí, dosud však nebyl za nic odsouzen – soud mu pouze pravidelně prodlužuje vazbu. Už více než čtyři roky.
Dnešního slyšení se opět nezúčastnil. Již dříve se nechal slyšet, že v tom nevidí smysl. Ostatně v tomto duchu promluvil i Kavalův právní zástupce Deniz Tolga Aytöre. „Nevíme, z čeho jsme obžalováni. Soud nikdy Kavalovi nepoložil otázky týkající se dotyčných žalob,“ citovala právníka tisková agentura Bianet.
Čtyřiašedesátiletý aktivista není zdaleka jediným stíhaným v politicky motivovaném procesu, spolu s ním před soudem stanulo asi 50 lidí, dalších odpůrců prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana jsou plné věznice. Co je tedy právě na Kavalovi tak výjimečného?
„Je to čistě osobní záležitost. Erdogan považuje Kavalu za toho, kdo přesvědčil kurdskou menšinu, aby ho přestala podporovat. Prostě se ho snaží udržet ve vězení za každou cenu nepodloženými obviněními. Neexistují proti němu žádné důkazy,“ okomentovala opoziční novinářka Nevşin Mengüová, jež pracuje pro tureckou redakci Deutsche Welle.
Kavala podporuje sekularismus, zasazuje se o smír mezi Turky a Kurdy i o uznání genocidy Arménů. „Osman představuje jinou kulturu. Je otevřený, vzdělaný, mluví anglicky a umí komunikovat s cizinci, ve společnosti je činný,“ říká o něm Asena Günalová, šéfka jeho vlajkové organizace Anadolu Kültür (Anatolská kultura). „To je něco, co vnímají (Erdoganův režim – pozn. red.) jako hrozbu,“ dodává.
Kdo je Osman Kavala?
Kavalovy kořeny sahají do severního Řecka, kde jeho rodina po generace žila ve městě Kavala. Po rozpadu osmanské říše přesídlila v roce 1923 v rámci výměny menšinového obyvatelstva mezi Řeckem a nově vzniklou Tureckou republikou do Istanbulu.
Sám Osman se narodil 2. října 1957 v Paříži, vyrůstal a většinu života prožil v Istanbulu. Vystudoval management na Blízkovýchodní technické univerzitě v Ankaře a ekonomii na Manchesterské univerzitě ve Spojeném království. Doktorát chtěl získat v New Yorku, kvůli úmrtí svého otce v roce 1982 ale studium přerušil a vrátil se do Turecka. V roce 1988 se oženil s o šest let starší socioložkou Ayşe Bugraovou.
Po otci Mehmetovi, jenž býval mimo jiné zástupcem československé firmy Škodaexport, která v Turecku stavěla elektrárny, převzal šestadvacetiletý Osman prosperující tabákový byznys. Ten pak začal postupně rozšiřovat o oblasti, které ho osobně zajímaly. Především kulturu, umění, historii či ochranu přírody.
Spoluzaložil nakladatelství Iletişim, které se stalo důležitým nositelem svobodných myšlenek v době, kdy po vojenském převratu v roce 1980 v zemi chyběly demokratické instituce.
Rychle si vydobyl pověst filantropa a obránce lidských práv. Jeho nadace Anadolu Kültür financuje kulturní a umělecké projekty v chudších regionech a spolupracuje s evropskými institucemi. Pomáhal uprchlíkům, po živelních katastrofách stavěl dočasná obydlí pro ty, kteří přišli o všechno.
Angažuje se i v ochraně přírody. Mediálně známý je případ, kdy se vzdal výstavby hotelového resortu, aby zachránil hnízdiště želv na tureckém pobřeží. „Když jsme začali se stavbou, sotva kdo v Turecku věděl o mořských želvách. Pokusili jsme se plány upravit a vytvořit jakýsi ekologický hotel. Ale nakonec se ukázalo, že jediným řešením je projekt úplně opustit,“ řekl před lety Kavala.
‚Ceny mi připomínaly spíše Bílinu než centrum Istanbulu.‘ Slabá lira táhne Čechy do Turecka |
Čtyři roky ve vazbě
Osman Kavala byl poprvé zadržen na podzim roku 2017 v souvislosti s údajným organizováním a financováním občanských bouří z roku 2013. Nepokoje na istanbulském náměstí Taksim začaly tehdy jako poklidný protest proti kácení stromů v tamním parku Gezi kvůli megalomanské stavbě nákupního centra s mešitou. Po násilném policejním zásahu ale přerostly v několikatýdenní protivládní demonstrace. Kavala se jich dle svých slov účastnil jen jako řadový demonstrant.
V roce 2020 byl obvinění zproštěn, ještě než stihl vyjít z vazby, byl však znovu zatčen, tentokrát kvůli údajnému napojení na Fethullaha Gülena a jeho nezdařený pokus o puč z roku 2016.
Od té doby se roztáčí kolotoč žalob, odvolání, zamítavých rozhodnutí a prodlužování pobytu ve vazbě. Za „kafkovskou právní spirálu“ označil před rokem Kavalův případ ústavní soudce Engin Yildirim, když hlasoval pro jeho propuštění. „Připomíná to Kafkův román Proces. Stěžovatel byl dvakrát propuštěn a třikrát zatčen na základě téměř stejných obvinění a bez doložení nových důkazů,“ napsal tehdy ve zdůvodnění svého hlasování.
Kavalu podporuje i velká část turecké veřejnosti. „Společnost je velmi polarizovaná. Prakticky v každé záležitosti je rozdělená na dva tábory – pro Erdogana a proti němu. A tak to je i v případě Osmana Kavaly,“ dodává Nevşin Mengüová.
Další slyšení je naplánováno na 13. března. Do té doby zůstává Kavala dle předběžného opatření soudu nadále ve věznici v západotureckém Silivri. „Poté co jsem ztratil čtyři roky svého života (...), nacházím útěchu v tom, že mé zkušenosti pomohly odhalit problémy soudnictví a že s těmi, kdo přijdou po mně, bude zacházeno spravedlivěji,“ citoval ho před časem server Duvar.
