Jak jste zlatý snowboardový závod své sestry prožíval?
Vstával jsem v noci už na kvalifikaci, ženu jsem nechal spát, protože šla brzy ráno k doktorovi. Pak jsem si šel chvíli lehnout a probudil se na vyřazovací boje.
Poznáte na Ester na dálku, jestli je v pohodě?
Poznám. Věděl jsem to už den předem, protože jsme si spolu volali. Vyzařoval z ní naprostý klid, na závod se moc těšila. Měl jsem radost, že to má tak nastavené a že nijak nestrádá, protože tentokrát na olympiádě neměla rodiče a hlavně maminku, která se o ni během všech závodů normálně stará a se vším jí pomáhá. Prosil jsem Ester, aby nám nedělala takové to drama jako naposledy při závodech Světového poháru v italské Cortině, kde několik branek před cílem trochu škobrtla. Tak teď ve čtvrtfinále se jí kousla hrana a měla co dělat, aby to vybrala... Věřil jsem jí, že to ustojí, ovšem bylo to šílené! Myslel jsem, že se mi zastaví srdce, ale naštěstí to dobře dopadlo.
Táta mě třeba od muziky dokonce docela odrazoval, protože má rád výtvarné umění. A tím, že to nedělá, mu to hrozně imponuje. Nikdy nás do ničeho netlačili. Ani do sportu.
