Tohle Bulhaři rozhodně nechtěli. Na nejlepšího českého trojkaře Martina Peterku vyšla poslední střela. A dlouhán, jenž v německé Bundeslize proměňuje trojky s úspěšností 44 procent, nezklamal ani v českém dresu. 1,7 vteřiny před koncem trefil možná svou nejdůležitější trojku kariéry, která národnímu týmu vynesla první a spásnou výhru v kvalifikaci o MS.
Kapitán Vojtěch Hruban tvrdil, že už jak jste nasazoval na střelu, šel slavit, jako kdyby střílel Steph Curry. Jak jste rozhodující okamžik prožíval vy?
„Tak to nevím, jestli to z mojí strany bylo takový. Protože ke konci už nám trošku docházela energie a já jsem to na sobě docela cítil. Kdybychom hráli prodloužení, tak jsme možná měli šanci navýšit skóre na těch potřebných deset bodů. Ale taky nám mohly upadnout nohy. A já se víc blížil k tomu druhému. Jsem rád, že to dopadlo takhle. Výhra je to hodně cenná, i když to nakonec nebylo o deset.“
Na rozhodující trojku jste měl hodně volnou pozici. To bývá zrádné, člověk má trochu času přemýšlet.
„To je pravda, někdy je lepší střílet, když u vás obránce je. Půlpi (Viktor Půlpán) tam ale dobře najel, viděl mě na poslední chvíli a vyhodil mi míč. Měl jsem úplně otevřenou střelu, ale po devětatřiceti minutách člověk nikdy neví. Věřil jsem jí a jsem rád, že tam spadla.“
Příliš v euforii ale nevypadáte?
„Až teď si uvědomuju, že to je skvělý pocit. V tu chvíli jsem ale neměl ani moc energie slavit. Navíc Bulhaři měli ještě poslední střelu, nebylo vyhráno. Super pocit, teď si ho užívám.“
Dal jste někdy důležitější trojku?
„Ani si nevybavuju. Tahle byla možná nejdůležitější.“
Český tým byl v oslabené sestavě, o to větší tíha ležela na vás s Vojtěchem Hrubanem. Jak jste si to uvědomoval?
„Je to zodpovědnost, ale o to je to hezčí pocit, když se daří a tým ví, že se na mě může spolehnout. Nebojím se téhle role. Uvidíme, jaká bude v budoucnu, když přijede víc hráčů. Ale já se budu týmu vždycky snažit maximálně pomoct. Tuhle sezonu mám v Braunschweigu podobnou roli, jsem tam jeden z lídrů, takže jsem si sebevědomí trošku přenesl i do nároďáku. Cítil jsem se dobře a myslím, že to bylo vidět.“
Před utkáním jste symbolicky podpořili Ukrajinu, která čelí ruské agresi. Jak probíhalo rozhodování, zda to udělat či ne, když FIBA nedala oficiální souhlas?
„Naprosto jednomyslně. To co se děje na Ukrajině je hrozný a my jsme jako tým ukázali, na jaké straně stojíme. Jen doufám, že toho bude brzy konec a že se nebude válčit, protože spousta životů je ztracená úplně pro nic.“
