Aby taky ne, když se se svou maskou objevil údajně ve dvaapadesáti filmových dobrodružstvích! Ani tohle nezapře omezený rozpočet. Na druhou stranu expozice až šokuje poutavě rozvíjenou zápletkou i vychytaným tempem a rytmem. Pravda, prvních pět minut asi ani nemůžeme počítat, protože hlavní hrdina v nich pouze zápasí v ringu. To se později opakuje nejen u něj, nýbrž i v případě druhé v názvu uvedené postavy, kterou je původně kubánský boxer José Nápoles. Tyhle neúměrně dlouhé zápasové sekvence s podobnou/bizarní choreografií se záhy okoukají. Každopádně tehdy jistě platilo, že obsazením reálných osob, které ztvárnily samy sebe, se pro vděčné, po dobru a spravedlnosti lačnící publikum rozdíly mezi skutečností a fikcí stíraly (tak jako to v současnosti do značné míry platí nejen u českých nekonečných televizních seriálů). A to i v případě, že se Santo potýkal s nadpřirozenými bytostmi.

V 17. století se chce doña Eugenia Esparza (Kikis Herrera Calles) pomstít svému milému z rodu de Gonzagů, že si našel jinou, a tak se rozhodne zabít svoje tři společné děti. Kletba pak zapříčiní, že u jeho potomků v průběhu staletí bude vždycky zabit ten nejstarší. Pokaždé je při tom slyšet ženský nářek po mrtvých dětech. Takže Eugenia, tedy původní La Llorona, neváhala coby zhrzená žena uzavřít pakt s blonďatou Satanovou asistentkou (Marcia Montes). Trochu nám tím vzniká zajímavá variace na Fausta. Po staletí duch La Llorony spí v truhle v jeskyni, přičemž u sebe má vzácný medailon, který dovede majitele k prastarému španělskému pokladu o 100 000 dublonech. A když bude celá částka darována ve prospěch nezaopatřených dětí, kletba bude zlomena.

Titulní El Santo byl vždycky vzorem všech ctností, ačkoli v tomto případě mu tuplem hodně pomohla absolutní neschopnost záporáků v čele se jejich šéfem Severem Segoviou, který ho sice nechá při pasení po pokladu udělat veškerou nebezpečnou práci, jenže si neuvědomuje, že jeho lidi jsou totální břídilové. V každém případě ústřední protagonista nejprve samozřejmě nechce okrádat mrtvé (třebaže tito mrtví vládnou dovedností se opětovně probudit k životu), nicméně když se dozví o tom, že celá věc může prospět dětem, okamžitě souhlasí, z čehož má strůjce celé záležitosti, profesor Lira (později se ukáže, že i přes svoji profesuru není příliš bystrý), nepřekvapivě radost.

 










 

Seznámíme se i s jeho pohlednými neteřemi, které se kvůli své zvědavosti ocitnou ve strašidelné jeskynní kaši. Jejich zásluhou se stane, že se dostane ven přízrak, jehož vzhled naplno splňuje strašidelný účel. Díky tomu se i při jeho pozdějších intrikách (nalákání dětí na hračky, které přitom fakt má!) občas dobře daří vytvářet napětí. Tahle sekvence jest zlomová i v tom smyslu, že po ní začne výrazně haprovat tempo, přibyde několik nelogičností a dál nemůže být ani řeč o jakýchkoli hereckých výkonech. Na ty se zcela rezignuje. Nicméně taky s tím se v případě projektů s El Santem či s El Hijem del Santo tak nějak počítá, jak dokazuje i biják El Santo bojuje proti podzemšťanům, který bylo možné na Festivalu otrlého diváka zhlédnout dva roky zpátky.

El Santo a Máslo Neapol bojují proti pomstě Plačící ženy je dílko s úžasným názvem, který nám v podstatě do puntíku řekne, co máme očekávat. Ano, Máslovi se daly přidat vtipnější repliky. „Akční“ scény mohly být dynamičtější. Přátelský souboj mezi oběma protagonisty mohl být nápaditější. Nelogičnosti se daly obejít, kdyby se scenárista trochu víc zamyslel. Závěr nemusel být tolik přímočarý (tj. do cesty hrdinům mohly být kladeny další nečekané překážky) a Santo klidně mohl působit ještě neporazitelněji. Ale mrzet to příliš nemusí. Protože tak jako předchozí i následující části „Santovské série“, pokračuje i tento v zaběhnuté tradici a přináší nezaměnitelně naivně-diletantské kouzlo, které každého filmového fajnšmekra zákonitě musí potěšit.

P. S.: El Santo a Máslo Neapol bojují proti pomstě Plačící ženy bude pravděpodobně (spolu s hororem o La Lloroně, ve kterém si zahrál Danny Trejo) nejvěrnějším zpracováním původní latinskoamerické folklórní pověsti o Plačící ženě. Předčí tedy jak hollywoodskou verzi, tak tuhle guatemalskou od Jayra Bustamanteho s Maríí Mercedes Coroy. Koho by to kdy napadlo …

FOTO: otrlydivak.cz, cinema.de