Pavel Bajer
komunální politika
tel.:+420 567 578 036
mobil:+420 736 194 030
bajer@jihlavske-listy.cz

Cizí jazyk se nejlépe naučíte v zahraničí. Především pak, když jste přímo „hozeni do vody“ a musíte v cizí zemi pracovat.

Něco takového se stalo Vladislavě Hudečkové z Jihlavy, která již několik let pracuje na magistrátu v krajském městě. Téměř před čtvrstoletím odjela kvůli angličtině do USA. Tehdy ještě netušila, že v zámoří stráví deset let svého života.

„Odjížděla jsem v roce 1998. Bylo mi 22 let. Dodělala jsem jazykovou školu a složila státnice z angličtiny. Začala jsem pracovat a uvědomila si, jak je důležité mít dobrou angličtinu,“ vzpomíná.

Ještě před odjezdem do USA si myslela, že má angličtinu na dobré úrovni. Ovšem záhy po svém příjezdu zjistila, že to tak úplně pravda není.  

Problémy jí prvního půl roku především dělalo rozumět, pokud spolu lidé hovoří ve skupině. „To byl opravdu mazec,“ dokládá.

„Nejdůležitější rada, kterou jsem dostala, byla, poslouchej rádio, dívej se na televizi a stále nech na sebe angličtinu působit,“ popisuje. Pocit, že umí dobře americkou angličtinu, získala až za tři nebo čtyři roky.

Do Spojených států jela nejprve za známými a přivydělávala si na brigádách. Na radu kamarádů, kteří v USA žili již delší dobu, se spolu s nimi přihlásila do loterie o Zelenou kartu (Green Card). A jako jediná z nich ji vyhrála.

Zelená karta umožňuje dlouhodobý legální pobyt na území Spojených států amerických. Díky ní získala také pracovní povolení.

Ve Spojených státech pak pracovala v Chicagu ve firmě, která se zabývala daňovým poradenstvím. Zároveň při práci vystudovala obor daňové poradenství a složila zkoušku na Enrolled agent, čímž se stala certifikovaným daňovým poradcem. Říká, že její spolupracovníci ve firmě jí pomáhali jak při práci, tak ve studiu.

Český živel je stále silný

Chicago je mimo jiné známé jako město s nejsilnější českou menšinou. I dnes se uvádí, že ve městě žije okolo 200 tisíc potomků českých přistěhovalců.

Z nich se snad nejvíce proslavil starosta Antonín Čermák, který byl v roce 1933 zavražděn při pokusu o atentát na prezidenta Franklina D. Roosevelta, se kterým ho pojilo dlouholeté přátelství.

V době, kdy Hudečková ve městě u velkých jezer pracovala, byl v něm český živel stále znát.

„V Chicagu je čtvrť starousedlíků, Berwyn, kde žije už několikátá generace rodin prvních přistěhovalců z Československa. Oni tam tradice velice udržují. Mají Sokola i Moravskou kulturní společnost (United Moravian Societies), která přibližuje moravský folklór v Americe. Dokonce jednou do roka dělají ples v krojích,“ popisuje. V Chicagu najdete i sobotní českou školu pro děti narozené českým rodičům v Americe, kde se učí hlavně češtinu a naši historii.

Vzpomíná také na vyhlášenou českou restauraci Klas, v níž měli výbornou svíčkovou i knedlo zelo vepřo.  

„Česká komunita tam fungovala velice dobře a potkávali jsme se docela často,“ shrnuje.

Chicago leží ve státě Illinois u obrovského Michiganského jezera. Kvůli tomu má své specifické klima. Američané mu říkají Windy City (Větrné město).   

„V létě tam je obrovská vlhkost. Řekla bych, že tam jsou extrémnější rozdíly oproti počasí v Česku, když už zima, tak pořádná, a léto bývá opravdu horké,“ vyjmenovala některé rozdíly.  

Ve městě zažila rychlé přechody mezi ročními obdobími. Léto najednou přešlo do zimy a naopak. V zimě si pamatuje velmi silné větry i zamrzlé jezero. 

„Stalo se, že ledová krusta na Michiganském jezeře v důsledku silného větru popraskala a kry se různě postavily a pak to celé zamrzlo. Vznikly z toho nádherné útvary…,“ zasní se při vzpomínce.  

Přející lidé a Václav Havel

„Země neomezených možností. Když jste šikovný, něco se naučíte dobře, tak nikdo nehledí na to, odkud pocházíte, a opravdu dostáváte šanci se prosadit a zažít si americký sen. Je to ale trochu o odvaze, trpělivosti a ustavičné práci na sobě,“ hovoří o svých pocitech z pobytu v USA.

Podle ní možnost žít v USA byla skvělá zkušenost a přála by i svým dětem, aby to zažily. Zjistila také, že u Američanů má dobrý zvuk jméno Václava Havla.  

Poprvé se s tím setkala, když překládala u soudu pro svého českého kamaráda, kterého zastupoval americký advokát.

„Právník se mě zeptal: ´Ty jsi z České republiky? Vy tam máte prezidenta Havla!´ Byl úplně nadšený. Viděl o něm dokumenty a tenkrát jsem byla opravdu pyšná, že jsem z ČR,“ dělí se o svůj zážitek.  

Američany zažila jako velice přátelské a přející lidi. Když viděli, že se člověk snaží, tak se mu pokoušeli pomoci.

Spojené státy bývají často skloňované v souvislosti s vysokou kriminalitou nebo šílenými střelci. V. Hudečková během svého pobytu v zemi nějakou nebezpečnou situaci nezažila. Bylo však nutné dodržet pravidlo, že jsou ve městě čtvrti, do kterých není radno chodit.

„O to větší strach jsem zažila, když jsem se vrátila do ČR a jela z Jihlavy do Prahy autobusem a na nádraží na Florenci jsem pocítila opravdu fyzicky strach. V USA se mi to fakt nikdy nestalo,“ srovnává. Podotýká však, že ze Spojených států se vrátila v roce 2007.

Stále je v kontaktu s kamarády, kteří v USA žijí. Ti jí říkají, že v poslední době se tam bezpečnostní situace značně zhoršila.

Přísná policie

Podle Hudečkové mají mezi Američany policisté respekt a nikdo jejich práci nezpochybňuje. Říká, že v zemi jsou lidé zvyklí dodržovat daná pravidla a nesnaží se je obcházet.  

Každý ví naprosto přesně, co má udělat, když ho zastaví policie. Třeba kvůli dopravnímu přestupku.

„Máte pár minut na to, abyste si nachystal řidičák a doklady od auta, policista počká. Pak přijde k okýnku a vy už nesmíte nikde začít šátrat a něco hledat, protože by vás mohl taky zastřelit. To všichni ví a respektují,“ upřesňuje.

Nikdo dle ní si ani nedovolí s policisty dohadovat. Vypráví, že policii jednou odmlouval jeden její kamarád. Ihned musel odstavit auto, policie ho zajistila a propustila až příští den na kauci. Zdůvodnili to tím, že byl na ně drzý.

„Oni tu pravomoc mají a funguje to. Myslím si, že tady v ČR to strašně chybí. Nikdy jsem však neměla dojem, že by tam byla nějaká policejní šikana,“ přemítá.  

11. září 2001

Během svého pobytu v USA zažila Hudečková skutečné mezníky v novodobé historii USA. Útok na Dvojčata (WTO) a následnou intervenci do Afghánistánu a později do Iráku. Nejvíce z toho si však pamatuje na 11. září 2001.

„Už v autě po cestě do práce jsem v rádiu slyšela moderátory, kteří nevěřícně komentovali zásah první věže WTO. Přijela jsem do kanceláře a vzpomínám si, jak jsme se všichni sešli v zasedačce a nevěřícně sledovali v televizi, co se vlastně děje,“ hovoří o bezprostředních dojmech po útoku na Dvojčata.

Pamatuje si, že byl tehdy v zasedací místnosti mezi shromážděnými znát hmatatelný strach, protože nikdo nevěděl, co bude dál.   

„Američanům to nabouralo sebevědomí, že jsou ten silný stát, který by si nikdo nedovolil napadnout. Všichni se postavili za vládu a prezidenta Bushe v tom, že musí přijít ze strany USA odveta, dát najevo, že si to USA nenechají líbit,“ přibližuje veřejné mínění v zemi.

Z USA se zpět do Čech vrátila po deseti letech, protože otěhotněla. Chtěla, aby její dítě vyrůstalo v ČR. V USA je totiž zvykem, že se matky po šesti týdnech vracejí do práce a výchovu jejich dětí přebírají chůvy.  

„Nechtěla jsem dávat děti někomu cizímu, kdo mi je bude vychovávat. Chtěla jsem, aby měly dětství jako já. Až budou chtít jet do světa na zkušenou, nebudu jim bránit, ale ať se vrací domů do Čech, kde mají svoje kořeny,“ dodala. 

Diskuze k článku