Kvůli válce na Ukrajině je ruský prezident Vladimir Putin považovaný za extrémně nebezpečného vůdce. Má ale zdatného konkurenta, který disponuje daleko větší ekonomickou i politickou silou. Je jím velmistr obsahové prázdnoty, čínský prezident Si Ťin-pching. Tento jeho profil najdete i v novém, samostatně prodejném speciálu Reflexu, který se jmenuje „Čínské století“.
Kvůli nápadné podobě se čínskému prezidentovi Si Ťin-pchingovi přezdívá i Medvídek Pú. Z tohoto důvodu vláda v Pekingu v roce 2018 zakázala v zemi promítání známého filmu Kryštůfek Robin (ten je přítelem Medvídka Pú). V tomto případě se jedná o fiktivní příběh pro děti, ale pokud jde o prezidenta Si, jde naopak o příběh reálné a obrovské moci i vlivu, kterou tento muž v současnosti disponuje. Jedná se přitom o mimořádně specifickou a někdy pro nás až nesrozumitelnou postavu světové politiky.
Podivné větičky
Si Ťin-pching už léta představuje Číňanům i světu v rámci rozvoje „vědeckého komunismu“ mnohé roztodivné koncepty, kterým není moc rozumět a s kterými už nepřicházejí ani zbloudilci v Severní Koreji. Například český web Sinopsis (ten je k režimu v Číně značně kritický) před časem popsal Formuli 4-4-2, která má údajně pomoci v posledních letech konsolidovat osobní moc Si Ťin-pchinga v pozici neochvějného vůdce Čínské komunistické strany. Podívejme se, o co se jedná a musíme konstatovat, že nad tím zůstává rozum stát.
Co čísla 4-4-2 konkrétně znamenají?
Čtyři uvědomění (s’ ke i-š‘) vyjadřují nutnost mít na paměti politickou integritu a celkovou situaci a pevně se přimknout ke stranickému jádru (tedy Si Ťin-pchingovi) a k ústřednímu vedení strany. Čtyři sebedůvěry (s‘ ke c‘-sin) jsou: důvěra v cestu (socialismu s čínskými rysy), teorii (stranických vůdců), systém (vlády komunistické strany) a kulturu (svébytné čínské civilizace). Oba termíny jsou pak v Si Ťin-pchingově ideologii spojeny s dvěma obranami (liang ke wej-chu), obranou ústředního postavení samotného generálního tajemníka strany a obranou jednotného vedení Ústředního výboru komunistické strany.
Rozumíte tomu? Ne? Nevadí. To čínskou komunistickou moc nezajímá. Čím méně pro širokou veřejnost a cizinu srozumitelné, tím možná lepší.
Jeden vysoce postavený generál z Bangladéše, který Čínu v roce 2020 navštívil, ale k tomu napsal (zda to vůbec napsal, to nevíme, čínská propaganda to takhle prezentovala): „Pouze skrze hloubkové čtení díla Si Ťin-pchinga mohou cizinci pochopit vztah mezi ‚čtyřmi uvědoměními‘, ‚čtyřmi sebedůvěrami‘ a správou státu a jen tak mohou lépe porozumět úspěchu Číny a tomu, co za ním stojí, tedy Komunistické straně Číny.“
A je to…
Chci být jako Mao Ce-tung
Si Ťin-pching se snaží posilovat své postavení v rámci vládnoucí komunistické strany už léta tímto prapodivným způsobem. Přitom se odkazuje k dílu Velkého kormidelníka, někdejšího vůdce Mao Ce-tunga (1893-1976). Jenže Mao byl zemitý, srozumitelný a dokázal napsat i hezké básně. Se stávajícím prezidentem Si tak tyto dvě významné osobnosti moderních čínských dějin pojí hlavně dně věci – vládnoucí komunistická strana a brutalita, s kterou si udržují moc.
Cílem čínského prezidenta je totiž po komunismu, socialismu a maoismu vytvoření jakéhosi nového – ismu, které by byl spojován právě s ním. Základem toho je ideologie známá jako „Si Ťin-pchingovo myšlení o socialismu s čínskými rysy pro novou éru“ nebo zkráceně „Si Ťin-pchingovo myšlení“, které obsahují pojmy jako „čínský sen“, „veliké obrození čínského národa“ nebo v oblasti mezinárodních vztahů „společenství sdíleného osudu lidstva“. Čínský vůdce se proto pravidelně vyjadřuje k širokému spektru témat od politiky a ekonomiky až po ekologii a umění, přičemž v některých oblastech se dostává až na hranu ezoteriky – v případě ochrany životního prostředí například razí slogan „čisté řeky a zelené kopce jsou hory zlata a stříbra“, kdy v čínském originálu se podle sinologů jedná dokonce o absolutní rým.
Tak to je ideologické čínské blouznění. Kdo ale vlastně Si Ťin-pching je?
Všechny trumfy v rukou
Si je od listopadu 2012 generálním tajemníkem Ústředního výboru Komunistické strany Číny, od března 2013 také prezidentem a předsedou Ústřední vojenské komise ČLR. V překladu: ovládá vládnoucí stranu, vládu i armádu. Taková koncentrace moci je neobvyklá dokonce i v Číně. Si se ale rozhodl, že to bude právě on, kdo dovede svoji zemi k dlouholetému (i když veřejně nikdy nevyřčenému) snu mnoha čínských vůdců – k světovládě. V roce 2018 navíc schválilo Všečínské shromáždění lidových zástupců (tamní parlament) zrušení limitu dvou prezidentských období, což Si Ťin-pchingovi fakticky umožňuje zůstat u moci doživotně.
„Tento vůdce je dokonalým politickým šachistou, pěstuje si image záhadného siláka, pořád upevňuje svou moc a nechal své myšlenky jmenovitě uvést v ústavě, což byla čest, která byla dosud vyhrazena pouze Mao Ce-tungovi,“ napsala o něm například britská BBC.
Narodil se 15. června 1953 v Pekingu, ale podle čínské tradice je také uváděna jako místo jeho narození i provincie Šen-si. Přestože se Si vždy rád stylizoval do role, že pochází z velmi obyčejné rodiny, opak je pravdou. Jeho otec Si Čung-sün, byl totiž hrdina revolučního Dlouhého pochodu, podílel se na založení partyzánského komunistického hnutí v provincii, po založení komunistické republiky v roce 1949 stanul ve vysokých funkcích, v letech 1959–1962 byl i místopředsedou vlády.
Později, během kulturní revoluce, byl Siův otec uvězněn a život rodiny se rychle změnil v noční můru. V roce 1968 byl mladý Si poslán na sedm let na venkov na „převýchovu“ a těžkou zemědělskou práci do odlehlé a chudé vesnice Liangjiahe v provincii Šan-si. Byla to nezapomenutelná zkušenost, dnešní prezident například popisoval, jak žili v ubohém špinavém stavení. Později se tyto historky hodily pro jeho oficiální příběh a jsou podle všeho pravdivé.
Jenže Si se ani tehdy neobrátil proti komunistické straně, ale naopak se jako mladý muž několikrát se do ní pokusil vstoupit, ale byl odmítnut kvůli postavení svého otce. Když byl v roce 1974 konečně přijat, usilovně pracoval na tom, aby se dostal na vrchol – nejprve jako místní stranický tajemník v provincii Che-pej, poté přešel do vyšších funkcí na dalších místech, včetně šéfa strany v Šanghaji, dnes v největším čínském městě a finančním centru.
Jeho otec po rehabilitaci stál v čele jihočínské strategicky položené provincie Kuang-tung.
Vzhledem ke svým slavným kořenům je prezident Si považován za „princeznu“ – tak jsou označovány děti elitních vysokých úředníků, které se vyšvihly na ještě vyšší pozice.
Na pekingské univerzitě Čching-chua (ta dnes patří mezi špičková světová vzdělávací zařízení) vystudoval chemické inženýrství. Podle internetové Čínské encyklopedie China ABC postgraduálně absolvoval marxistické teorie a ideologicko-politickou pedagogiku na Fakultě humanitních a sociálních věd Univerzity Čching-chua a následně získal i titul doktora práv.
Tvrdý boj proti korupci
V samotné Čně vede Si už dlouho dobu válku proti korupci, která rozežírá zemi odjakživa. V rámci své kampaně nechal soudy potrestat více než milion „tygrů a much“ – což je narážka na vysoké i nízké stranické funkcionáře. Někteří pozorovatelé se ale domnívají, že cílem této kampaně je odstranit stranické a jiné oponenty a že je součástí řady politických manévrů prezidenta, jejichž cílem je dál a dál upevňovat moc.
Za jeho vlády dochází v Číně k stále většímu omezování svobod, od rostoucí cenzury internetu až po zatýkání disidentů a právníků zabývajících se lidskými právy, což některé vede k tomu, že novodobého mandarína Si označují za „nejautoritativnějšího vůdce od dob předsedy Maa“. A represe se nadále zintenzivňují.
V provincii Sin-ťiang podle skupin na ochranu lidských práv vláda v posledních několika letech zadržela více než milion muslimských Ujgurů v táborech, které stát definuje jako „převýchovné“. Kritici režimu je označují za koncentrační. Existují také důkazy o využívání Ujgurů na nucené práce a o násilné sterilizaci žen. Řada zemí to označuje za genocidu.
Zcela byly za Si Ťin-pchinga znásilněny svobody v Hongkongu, který od roku 1997 patří pod komunistickou Čínu.
Rodina vůdce
Zatímco o politických aktivitách současného čínského vůdce je toho známo celkem dost, u rodiny jsou informace skoupé.
O jeho dcěři Peng Li-Jüan se ví pouze to, že v roce 2010 studovala na prestižní americké Harvardově univerzitě. Má jí se ženou z druhého manželství, Pcheng Li-jüan, která byla kdysi známou zpěvačkou a tisk ji označoval za okouzlující. Pak působila jako ředitelka tanečního a pěveckého vojenského souboru a dosáhla v této funkci neuvěřitelné hodnosti generálmajora… Prezidentský pár je ve státních médiích označován jako první pár Číny. To je velký kontrast oproti předchozím prezidentským párům, kde se první dáma tradičně držela hodně v pozadí.
Epilog
V září 2012 světová média nečekaně informovala, že se zdá, že se Si Ťin-pching neúčastní veřejného života, jelikož nebyl přítomen na mnoha naplánovaných schůzkách se světovými politiky a přinejmenším jedné důležité schůzi Komunistické strany Číny. Jeho absence nebyla nikdy oficiálně vysvětlena.
Podle všeho se ale právě tehdy v zákulisí připravoval na definitivní ovládnutí své strany a tím i moci nad Čínou. V listopadu stejného roku se totiž stal generálním tajemníkem Komunistické strany Číny. Jeho cesta za snem, kterém je prosazení země na trůn globálního hegemona, začalo. V mnoha směrech je pro nás počínání Si Ťin-pchinga nepochopitelné, neuchopitelné a agresivní, ale musíme uznat, že pokud jde o posílení postavení Číny ve světě, je velmi úspěšné. I Medvídek Pú, kterému je podobný, by se divil.
Při projevu na zasedání Všečínského shromáždění lidových zástupců na počátku roku 2021 Si varoval delegáty, že země čelí obrovským výzvám. Jeho projev však také vyslal světu zprávu o její rostoucí a nezadržitelné moci. „Nikdo nás nemůže porazit a udusit,“ řekl delegátům (podobnost s ruským prezidentem Putinem v tomto není náhodná). A nic nenasvědčuje tomu, že by neměl pravdu.
V Číně dokonce vznikají oslavné písně na prezidenta Si Ťin-pchinga. Jedna z nich má také doprovodnou taneční sestavu. Světu ale při pohledu na vzrůstající moc Číny do tance není…
Speciál Čínské století si můžete koupit v našem Ikiosku >>>
