Nakupování nemovitostí a luxusního zboží nebo zaplacení studia svých dětí. Právě na to jdou například peníze ruských oligarchů vyprané v českém finančním systému. Česká republika totiž patří k oblíbeným zemím vlivných Rusů, co mají blízko ke státním penězům, obchodování či politice. Reportéři investigace.cz pracovali na několika projektech, které na základě uniklých bankovních dokumentů odhalují, jak bohatí Rusové využívají české finanční instituce k legalizaci peněz vytunelovaných ze státních subjektů.
Od bytů přes obleky až k českému křišťálu
V rámci projektu Ruská pračka značky Troika jsme byli schopni dopátrat, jak vlivní Rusové vyvádějí ruské veřejné peníze na soukromé účty v evropských bankách. Za tyto finance si pak kupují nemovitosti v Praze nebo v Karlových Varech. Stovky milionů takto rovněž utratili za firmy na klíč, u kterých ale z oficiálních dokumentů není jasné, k čemu jsou využívané, protože reálně nevykonávají žádnou podnikatelskou činnost. Nemalý objem podvodně zlegalizovaných peněz spolkly i speditérské firmy, jež na clech každoročně připravují Rusko o stamiliardy korun. Vlastní je totiž samotní celníci, kteří jsou jedni z mála, kdo se dokáže vyznat v tamní složité dovozové byrokracii. Na seznamu příjemců pochybných plateb se často objevují i developerské společnosti.
Nezanedbatelné mnohamilionové položky zbohatlíci vydávali i za nákup látek, obleků, autodílů či servis soukromých tryskáčů. Rusové mimo jiné ve velkém nakupovali i český křišťál, a to od skleniček až po lustry, za což utratili přes 60 milionů korun – například u firem Moser, ArtGlass nebo Bohemia Crystalex Trading.
Část plateb nebyla použita pouze na dlouhodobé investice, ale i na krátkodobé radovánky a přepych – lázeňské pobyty v Karlových Varech a v Mariánských Lázních nebo rezervace hotelových pokojů v oblíbených českých turistických destinacích.
Ruské miliardy v Česku: pražské byty, servis tryskáčů, křišťálové lustry
Peníze ze státních institucí a z ruského státního rozpočtu
Veřejné peníze byly z Ruska vyváděny až do útoku na Ukrajinu a zavedení západních sankcí prostřednictvím účelově předražených státních zakázek, daňových podvodů nebo plateb za fiktivní služby. Během projektu Ruská pračka značky Troika jsme zjistili, že jedním ze zdrojů, odkud peníze do pračky Troika putovaly, byly předražené ceny leteckého benzínu na moskevském letišti Šeremetěvo. Toto schéma připravilo ruský stát na daních o více než 800 milionů korun a zvedlo ceny letenek.
Další více než dvě miliardy podvodně získaných korun skončily na účtech firem, jež tvořily součást pračky. Druhé podvodné schéma, skrze které do Troiky proudily finance, se vztahuje k jedné z největších ruských pojišťovacích společností Rosgosstrach. Ta se stala obchodním partnerem nadnárodní společnosti Sberbank CIB (v té době pod názvem Troika Dialog) v roce 2004. O pět let později obvinily ruské státní orgány pojišťovnu z toho, že napomáhá praní peněz a vyhýbá se placení daní. Zhruba 17 milionů dolarů (374 milionů korun) skončilo na účtech ruských firem napojených na pračku.
Do pračky ale údajně proudily i desítky miliard rublů přes společnost South American Reinsurance Company.
Pobaltí ze hry
Jeden z největších evropských finančních skandálů, týkající se praní peněz, se odehrál v Pobaltí. Tamní pobočky obrovských mezinárodních bank s kdysi neposkvrněnou pověstí, jakými jsou ABLV, Danske Bank, Trasta Komercbanka nebo Swedbank, přišly nejen o bankovní licence, ale musely zaplatit také obří pokuty a ztratily kapitál i důvěru investorů. Šéf estonské pobočky Danske Bank po vypuknutí skandálu spáchal sebevraždu.
Podle auditu dánské právní kanceláře Bruun & Hjejle, který zpracovával data z estonské pobočky Danske Bank, šlo o značně rizikové vklady. Závěry auditu také vyzněly jasně: Většina podezřelých plateb byla bankami provedena pro klienty z bývalého Sovětského svazu včetně Ruska. Lidé stojící za těmito vklady často patřili k vládnoucím elitám, například šlo o příslušníky rodiny Vladimira Putina nebo o osoby z okolí ruské tajné služby FSB. O tom, jak praní peněz přes Danske Bank probíhalo a kdo tam peníze pral, jsme psali zde:
Podle Polského institutu mezinárodních otázek (PISM) mohly být právě tyto peníze využity na politické aktivity proruských organizací, lobbing v energetice nebo na financování dezinformačních kampaní.
Příznaky špinavých peněz v Česku
Negativní symptomy, na něž tehdy v Pobaltí upozorňovaly mezinárodní finanční instituce, se nyní objevují i v českém finančním systému. Jedním z indikátorů, jenž signalizuje praní peněz, je podíl nerezidentů na vkladech v bankách. Lotyšsko dovedl masivní podíl cizinců na jeho finančním trhu až k pádu třetí největší lotyšské banky ABLV. A právě v době, kdy mezinárodní instituce začaly kritizovat Pobaltí kvůli velkému objemu peněz nerezidentů, začaly jejich vklady narůstat v České republice. Je pravděpodobné, že zejména ruské peníze původně uložené v Pobaltí se přelily do Česka.
Výhody anonymních offshorů
Již zmíněná funkční pračka značky Troika využívala pro zajištění anonymity lidí tunelujících peníze z ruských institucí shluky offshorových firem, jež si v bance Troika otevřely účty. Tyto firmy pak měly své nastrčené ředitele i jednatele, kteří o svém angažmá mnohdy vůbec nevěděli. Díky těmto „převodovým pákám” se pak ukradené peníze, původně určené například na zlepšení životních podmínek v Rusku, zlegalizovaly a mohly tak sloužit svým pánům k osobním radovánkám a potřebám.
Jedním z takových nic netušících majitelů firmy, která si vzala půjčku v hodnotě 40 milionů dolarů, byl kupříkladu tento arménský dělník.
V praní peněz hraje Česká republika důležitou roli, byť často jen jako tranzitní země. Finance z těchto schémat, jež se dodnes používají, pravidelně končí na českých bankovních účtech tuzemských či zahraničních offshorových firem nebo ruských občanů.
Offshorové společnosti, které zajišťují anonymitu, chrání Rusy i před sankcemi Evropské unie. Jak takové celosvětové podvodné finanční schéma funguje, můžeme vědět jen díky novinářským projektům jako Panama nebo Pandora Papers, jež dávají nahlédnout za kdysi nepropustnou zeď anonymity a popisují, jak jsou offshorové destinace využívány k legalizaci podvodně získaných miliard.
Jak se legálně bránit?
Podle Libora Kazdy, ředitele Finančního analytického úřadu (FAÚ, tuzemská zpravodajská jednotka monitorující podezřelé obchody), je jeho instituce schopna účinně zasáhnout a využít všechny zákonné prostředky pouze v případě, kdy disponuje informacemi o tom, že určité transakce souvisejí s konkrétní trestnou činností. Tehdy může FAÚ podezřelé transakce prošetřit a případně předat orgánům činným v trestním řízení. „Pokud FAÚ takové informace nemá, je účinné a efektivní řešení v rámci české legislativy velmi složité a mnohdy i nemožné,“ dodává Kazda.
Bankovní platby jsou podle zákona primárně monitorovány takzvanými povinnými osobami – tedy všemi institucemi, které by podle zákonodárců mohly být zneužity k praní peněz, mimo jiné tedy bankami. FAÚ totiž na bankovní účty přímo „nevidí“. Zmíněné „povinné osoby“ by tak dle znění zákona měly hlásit FAÚ jakékoli podezřelé platby. „Takto nastavený systém považujeme za velice efektivní a s ohledem na aktuální situaci (medializované kauzy Deutsche Bank, Danske Bank, ruská pračka a podobně) se nedomníváme, že by některá z povinných osob situaci okolo podobných transferů podcenila. A to i s ohledem na výši sankcí,“ tvrdí ředitel FAÚ Libor Kazda.
„Pro finanční systém není samozřejmě nikdy dobré, aby do něj vstupovaly finanční prostředky z trestné činnosti a aby byl využíván k jejich praní, respektive legalizaci,“ uzavírá ředitel české zpravodajské finanční jednotky.
Autoři článků: Pavla Holcová, Jakub Šimák, Hana Čápová, Paul Radu (OCCRP)
Zpracovala: Kamila Plzáková
Autorka úvodní grafiky: Lenka Matoušková