Na začátku ruské invaze jim zavolal ředitel klubu: „Rychle se sbalte, odjíždíte do Česka.“ Na jak dlouho? Nikdo neví. Házenkářky mistrovské Galyčanky Lvov se připravují v Hodoníně na semifinále EHF Cupu a na dálku zděšeně sledují, co se děje na Ukrajině. „Po válce se chceme vrátit domů,“ shodují se Mariia Poliaková, Diana Dmytryšynová a Maryna Konovalovová.
Minulý týden překonaly pěšky hranici se Slovenskem a odtud je odvezl autobus na jih Moravy. Ze dne na den vyměnily elitní házenkářky Lvova téměř milionovou metropoli západu své rodné země za Hodonín s pětadvaceti tisíci obyvateli.
Hotel Krystal, to je jejich dočasný domov. Ve středu si zajdou na hokej, uvidí v akci zdejší Drtiče. Za 17 dnů chtějí fanoušky bavit i ony v semifinále EHF Cupu proti španělské Gran Canarii. Budou hrdě bojovat za Ukrajinu.
K povídání s redaktorem Sportu dorazily do kavárny v centru ve středu před polednem tři elitní hráčky Galyčanky. Brankářka Mariia Poliaková (17 let, ta nejupovídanější), pravá spojka Diana Dmytryšynová (19, ta nejmlčenlivější) a levé křídlo Maryna Konovalovová (25, ta nejhezčí).
Na poznámku, že novinář mluví rusky velmi málo, odpověděla hlavní mluvčí Poliaková pohotově: „To my taky.“ Její spoluhráčky se zasmály. V Česku se cítí bezpečně, každý den trénují a ve volném čase drtí telefony. To byla první věc, po které sáhly, když se dozvěděly o evakuaci. „Bez mobilu by to samozřejmě nešlo,“ potvrdila pětadvacetiletá fešanda Konovalovová.
Gólmanka Poliaková se zrovna nacházela u rodičů. Když se jí ozvali z klubu, že je čas zmizet z válečné zóny, naházela základní věci životní potřeby do tašky a vydala se s parťačkami vstříc neznámu.
„Během deseti minut jsem se zabalila a odjela,“ popsala. „Taky jsem byla doma, když mi to zavolali. Musela jsem jet sto kilometrů,“ připojila spojka Dmytryšynová. Ze Lvova, odkud ani jedna z nich nepochází, je pak odvezl autobus na hranici se Slovenskem.
Dvě jejich spoluhráčky mají domov v obklíčeném Kyjevě. Ty trpí nejvíc. „Jinak jsme z různých regionů a všichni naši příbuzní zatím zůstávají na Ukrajině. Vypráví nám, jak neustále slyší raketové nálety. Všichni jsou v nebezpečí,“ povzdechla si gólmanka.
Do města, které je aktuálně stěžejním koridorem pro uprchlíky, je přivedla házená. HC Galyčanka je v posledních letech na domácí scéně naprosto dominantní a dělá si velké jméno i v Evropě. Důkazem budiž historický postup do semifinále Poháru EHF, jehož první dvojzápas bude hostit Hodonín. Odveta je na programu 2. dubna ve Španělsku.
| GALYČANKA LVOV |
| ● házenkářský klub z Ukrajiny (založen 1989) |
| ● 7x mistr země (nepřetržitě od roku 2015), 5x vicemistr, 7x třetí místo |
| ● semifinalista EHF Cupu 2022 |
| ● trenér: Vitalij Andronov |
V úterý si Ukrajinky zahrály přátelák se ženami Hodonína, které na podzim hladce vyřadily v poháru (26:16, 22:11). Říjnové duely se odehrály ve Lvově, neboť hala českého družstva byla poničena tornádem. Tehdy vyšlo požadavku druhé strany vstříc vedení Galyčanky, nyní nabídl pohostinnou náruč Hodonín.
„Přijali nás tady skvěle. I podmínky k tréninku máme výborné. Jsme za to vděčné,“ ocenila Poliaková přístup hostitelů. „Některé nemají chrániče nebo vhodné boty. I to řešíme,“ uvedl ředitel hodonínského klubu Radek Bičan. „Určitě to nebyl ideální způsob jak se zabalit,“ dodal.
Na místě je patnáct členek týmu, čeká se na příjezd dalších dvou. „My Ukrajinky jsme dobré,“ usmála se Konovalovová, když měla vysvětlit, proč není v kádru žádná cizinka. Šest hráček patří do reprezentace a na začátku března se měly střetnout s Českem v kvalifikaci ME. Zápasy však byly kvůli válce odloženy a přerušila se také tamní ligová soutěž. V ní Galyčanka neztratila do té doby ani bod. V EHF Cupu si připsaly jedinou porážku, ve slovenských Michalovcích. Jinak pět výher.
Do Česka s nimi nepřijel jediný dospělý muž. Pouze děti druhé trenérky Tatiany Sztefanové a doktora Rostyslava Kozakeviče. I trenér Vitalij Andronov, jenž zároveň vede i národní tým, zůstal v zemi, kterou napadlo Rusko. Zatím přímo nebojuje, ale v přípradě nutnosti je připraven bránit svou zem. Stejně jako otcové, sourozenci a partneři házenkářek.
Žádná z nich ještě nemá vlastní děti. „Naštěstí jsou všichni naši blízcí v pořádku,“ oddechla si Konovalovová. „Nevíme, co se Putinovi honí hlavou. On je zlý člověk. Kdyby se střílelo například na náš dům, chtěla bych být se svými rodiči. Nenechám je tam samotné. Ať ta válka co nejdříve skončí,“ přála si Poliaková.
Kladno - Sparta: Celostadionové choreo v barvách ukrajinské vlajky
Video se připravuje ...
Ředitel Bičan: Klub sem chce dostat i trenéra
Vozí hráčky k doktorovi, jezdí s nimi do registračního centra pro uprchlíky v Brně. Ukazuje jim krásy Hodonína, pomáhá s přípravou na semifinále EHF Cupu. Pobyt házenkářek Lvova v Česku má pod palcem Radek Bičan, ředitel HK Hodonín. „Můj osobní názor je, že do dubna se jejich pobyt u nás protáhne,“ myslí si.
Když viděl Radek Bičan v televizi, jak ruská vojska vtrhla na Ukrajinu, vzal telefon a bez váhání nabídl pomoc Romanovi Bedriymu, řediteli Galyčanky Lvov. Se svým protějškem se zná od října, kdy na sebe oba kluby narazily ve druhém kole Poháru EHF. V těchto dnech jsou jako jedna rodina. „Hrají za celou Ukrajinu,“ vycítil hodonínský šéf.
Jak se cítí Ukrajinky v Hodoníně, když v jejich domovině ve válce umírají civilisté?
„Řada hráček nepochází přímo ze Lvova. Trenérka Tatiana Sztefanová je z východu, z Chersonu. Ta to samozřejmě prožívá hodně. Ani ve Lvově není dobrá situace, valí se tudy uprchlíci. Všechny hráčky jsou na sociálních sítích, válku vnímají. Na druhou stranu, házená je jejich práce. Musí se co nejlépe připravit na semifinále evropského poháru, které je tady čeká. Máme možnost vidět to nejlepší, co ukrajinská házená nabízí.“
S týmem však není kouč Vitalij Andronov. Co je s ním?
„Trenér zatím nedostal povolení vycestovat z Ukrajiny. Ale klub vyvíjí velkou snahu, aby ho sem dostal na utkání se Španělkami. Přece jen je to hlavní kouč. Nějak to snad půjde, řeší se to za pochodu a individuálně. Denně je ve spojení s trenérkou Tatianou, vše spolu konzultují.“
Co může nestranný fanoušek očekávat od semifinále s Gran Canarií?
„Je to elitní španělský klub, který ten pohár nedávno dvakrát vyhrál. A Galyčanka je v dobré formě, určitě má šanci na postup. Tak pokročilá fáze evropského poháru se v Česku nehrála od roku 2013, kdy Most triumfoval v Challenge Cupu. Co jiného by mělo vzbudit házenkářskou pozornost?! Čekám hodně plnou halu a dobrou atmosféru. Věřil jsem, že se zápas podaří přeložit. Nebylo nic to dramatického. Evropská házenkářská federace naši halu zná, máme s mezinárodními utkáními zkušenosti. Navíc je nedaleko odtud letiště ve Vídni, což je velká výhoda.“
Jak vás napadlo nabídnout pomocnou ruku?
„Když jsem si minulý čtvrtek ráno pustil ČT24 a viděl jsem, že je válka, hned jsem volal řediteli Romanovi Bedriymu. Ptal jsem se ho, co nového, jak to tam vypadá. Ten den jsme si volali několikrát. Říkal jsem mu, že jsme připraveni jim pomoct. Věděl jsem, že postoupili v evropském poháru a budou ho muset někde hrát. V říjnu jsme se poznali osobně, jsme si regionálně i jazykově blízcí. Dohoda byla velmi rychlá. Oni potřebovali klid a prostor na přípravu.“
Kdo celý pobyt platí?
„Část peněz čerpáme z běžných fondů Jihomoravského kraje a zcela jistě se na tom všem bude podílet i generální partner klubu. Ten se o hráčky velmi dobře stará. Ony nemají potřebu odcházet za každou cenu do ciziny. Zdrojů financování je zkrátka víc. Rozhodně nepůjde sto procent na náklady české společnosti.“
Témata:
Rusko, sport, Česko, Ukrajina, Slovensko, Hodonín, házená, válka, Vladimir Putin, uprchlík, Lvov, Sport na Heureka.cz
Související články
