Cestu na Měsíc nejlíp zvládnou čarodějnice! Keplerův Sen pohledem dnešní vědy

V době, kdy formuloval své zákony pohybu nebeských těles, v roce 1608, napsal Johannes Kepler také první sci-fi. Vypráví o synovi čarodějnice, který se ze zaostalého Islandu dostane ke hvězdáři Tycho Brahemu do nejmodernější observatoře na dánském ostrově Hven. Zpátky na rodný Island se pak už vrací jako přívrženec Koperníkova heliocentrismu. Doma na něho čeká matka – čarodějnice. Společně s ní mladý astronom vyvolává ducha, který je vlastně astronomie sama. S pomocí moudrého ducha této vznešené vědy pak cestuje ze Země na Měsíc.

Kouzelný příběh zrození hvězdáře je průhledná autobiografie. Johannes Kepler byl asistentem Tycha Braheho a synem čarodějnice! Jeho matka Katharina Kepler byla souzena v čarodějnickém procesu.

Let na Měsíc Kepler líčí překvapivě reálně a fyzicky. Vědecká představivost rudolfinského astronoma je tak ohromná a přesná, že to dnes vypadá, jako by ani žádnou fantazii neměl. Poprvé v dějinách máme co dělat s literaturou, která je fantastická vědecky a pokrok poznání spojuje s rozvojem techniky. Imaginárním výletem na Měsíc Johannes Kepler obhajuje Koperníkovu teorii, vysvětluje nebeskou mechaniku a gravitační zákony. Jak vypadá z Měsíce naše Země? Jak dlouhý je měsíční den? Jak excentrické jsou odtamtud oběžné dráhy planet? Takové otázky si klade Kepler a z odpovědí vyplývá hlavní poučení: obyvatelům Měsíce se stejně jako nám zdá, že oni sami stojí na pevném povrchu, ale všechno kolem nich se točí. Pozor, to však neznamená, že by Měsíc byl středem vesmíru!

Před dalekohledem a po dalekohledu

Příběh o malém hvězdáři a jeho matce čarodějnici Johannes Kepler napsal ještě před belgickým vynálezem dalekohledu. Už v roce 1610 se ale nový teleskop dostane do ruky Galileo Galileimu a ten tubus se dvěma čočkami okamžitě namíří na Měsíc.

Rázem je leckterá představa a teorie zastaralá. Kepler sám pozoruje Měsíc vylepšeným dalekohledem a mimochodem přitom zaznamená teplo slunečního svitu! Svůj starý text o Měsíci doplňuje dalšími a dalšími poznámkami, ve kterých polemizuje sám se sebou, spekuluje a domýšlí dřívější hypotézy, tvrzení dokládá přesnými výpočty, přináší nové důkazy a rozporuje vlastní závěry na základě nových pozorování.

V poznámkách sledujeme Keplera při práci. Už to není jenom magický příběh o tom, jak se ze syna čarodějnice stal vědec, ale intelektuální deník tohoto vědce.

Kepler se smál

Keplerovo sci-fi vyšlo pod názvem Somnium sive de astronomia lunari (Sen aneb měsíční astronomie) až po jeho smrti roku 1634. Z tohoto latinského prvotisku jsem překládal. Objevoval jsem přitom Keplera, který nebyl žádný suchopárný vědátor. Byl nekonečně zvídavý, všetečný a poťouchlý. Z pražského publika si utahoval šaškovsky magickými obřady. Byl astronom, ale také astrolog. Obojí zcela vážně a doopravdy. Jeho matematický mozek spatřoval vzorce a zákonitosti všude kolem – dokonce i tam, kde nejsou.

Z napětí mezi Keplerovým textem a jeho vlastními poznámkami se mi zrodila rozhlasová dramatizace. Dokudrama z Keplerova měsíčního Snu jsem doplnil rozhovory s lidmi, kteří dnes řeší podobné věci jako Kepler. Mluvil jsem s vědci Ondřejem Santolíkem a Radkem Lánem, kteří posílají měřící přístroje na Mars, kulturním historikem Ondřejem Vášou o tom, jak se mění náš obraz vesmíru, a astroložkou Soňou Královou.