Klid, Domov, Úsměv, Ctnost, Něha, Těšení… To je jen malý výčet slov, symbolů a zároveň názvů básní, které mají společnou schopnost vyvolat libé, hřejivé a vítané pocity či asociace v duších lidských bytostí. Podobně jako třeba pravda, láska, porozumění a další motivy, pro někoho možná tak trochu zprofanované, avšak stále živé. Nutno konstatovat, tím spíše v nebývale chmurné a skličující realitě posledních dnů a týdnů, že všeobecné dobro kolem nás skutečně není samozřejmostí.
Nejeden z nás si tak možná klade otázku, kam se ono okřídlené ‚dobro‘ vlastně zatoulalo. Jaké jsou jeho esence? Jakým způsobem ho uchopit, či snad definovat? Ostatně, také dobro má svá tajemství, zákoutí a mnohé odstíny. V anotaci k čerstvě vydané básnické sbírce autorské dvojice Jiří Brůna – Petra Čiháková se doslovně píše, že „dobro je tajemstvím samo o sobě. Nelze jej definovat snadno a jednoduše jej vyslovit, a přesto se o to musíme stále znovu pokoušet. Básně, které si na nic nehrají a řadí za sebou banální pravdy v jakémsi naznačeném dialogu, přesto, nebo právě proto jak jsou přímočaré, přinášejí tajemství mezi řádky. Tajemství toho, že to, co je dobré, je třeba stále hledat, že je třeba číst nejen v textech, ale ve všem, co nás obklopuje, vnímat jako text v rozšířeném humanitním významu vše kolem nás.“
Exkluzivně pro čtenáře magazínu Kulturio nesmí chybět malá ochutnávka z nové sbírky:
„není čas poztrácených věcí litovat chyby co uděláme hodíme si prostě na záda k tomu kříži co každý z nás musí nést není čas ten marně utracen když se do stran všech ohlédneme mosty se boří a budou stavět zas před očima stejně jako v nás v klidu přihlížíme jak vrásky nám přibývají každá vzpomínka na dětství vlastní, nebo již našich dětí musí nás hřát“ (z básně Klid) „máme se bát ano, to musíme bojovat s přehnaným strachem to povinnost je naše paniku stále hnát do kouta o svobodu se bojovalo nezažeňme do kouta i sebe pravda vítězí a láska je jako bolest z probuzení“ (z básně Koronavirus a naše doba)
