Systematicky začala trénovat až od dvanácti let a chtěla hlavně plavat. Jenže záhy přišla epidemie koronaviru a všechny bazény se zavřely. „V tu chvíli nám zůstala zase ta všestrannost, sportovali jsme, jak se dalo. Přes zimu hlavně hory a běžky. Před létem jsem se pak s Maruškou dohodl, že objede nějaké závody v triatlonu, kde je plavání, a celkově pohyb v létě venku může jenom prospět. Pár zkušeností s těmito závody už měla z předešlých let, a tak po počátečních protestech nakonec souhlasila,“ říká spokojený otec Štěpán Karban, známý hořický sportovec.
Jeho dceři se hned na prvním velkém závodu (Český pohár v triatlonu-Příbram) dařilo, když obsadila druhé místo. „Pak jsme si řekli, že absolvujeme celý Český pohár a do toho přidáme i krajské závody,“ popisuje začátky svého potomka u triatlonu Karban.
Díky výborným výsledkům Marie Karbanová po sezoně obdržela dopis z České triatlonové asociace s tím, že je zařazená do střediska talentované mládeže a zároveň žákovské reprezentace na rok 2022.
Více v rozhovoru s nadějnou hořickou sportovkyní, jež však závodí pod oddílem TJ Nová Paka...
Rok 2021 pro tebe byl velmi úspěšný. Jak ho hodnotíš?
Velice kladně. I přesto, že začátek roku nebyl tréninkově lehkým obdobím, sportovala jsem, jak se dá. V zimě jsem hodně běžkovala, sem tam se šla proběhnout a po otevření bazénů jsem už jenom plavala. Na první triatlon, který byl zařazen do Českého poháru, a konal se v Příbrami, se mi vůbec nechtělo. Myslela jsem si, že budu končit okolo patnáctého místa a pořád si říkala, že jsem hlavně plavec a k čemu by mi byly triatlony. Nakonec jsem ale skončila na druhém místě a nemohla uvěřit vlastním očím. Toto umístění mě tak namotivovalo, že jsem rázem chtěla objet celý Český pohár v triatlonu a dobře se umístit. Zbytek závodů Českého poháru byl pak jako jízda na horské dráze.
V jakém smyslu?
Na jednom závodě se mi dařilo a na dalším ne. Bohužel se mi nevydařilo mistrovství ČR. Týden před posledním závodem ve Zlíně, kde jsem měla bojovat o celkové umístění v Českém poháru (mohla jsem skončit na 2. místě, ale také spadnout na 4. místo), jsem byla nemocná. Naštěstí se mi závod vydařil a nakonec z toho bylo celkové třetí místo. I přes to, že jsem měla šanci na druhé místo, jsem s výsledkem neskutečně spokojená.
Sezona pak ještě pokračovala a přišly další úspěchy v duatlonu a aquatlonu.
Ano. Sezonu jsem pak završila nejlépe, jak jsem mohla, a to prvním místem na mistrovství ČR v duatlonu (běh, kolo, běh) a třetím místem na mistrovství ČR v aquatlonu (plavání, běh).
Za své výsledky sis vysloužila ocenění na nedávném vyhlašování nejúspěšnějších sportovců okresu. Co to pro tebe znamená?
Beru to jako třešničku na dortu a krásné ocenění za uplynulý rok 2021.
Vzpomeneš na své úplné sportovní začátky?
Jako malá jsem byla hodně všestranná. Jezdila jsem na různé atletické víceboje od Asociace sportu pro všechny, kde jsem si svůj vztah ke sportu vybudovala nejvíce. S plaváním jsem začala, když mi bylo přibližně sedm let, a to mi dalo základ pro dnešní víceboje.
Jsi ze sportovní rodiny, čili asi nebyla jiná možnost, než se sportu zkrátka věnovat. Je to pravda?
Zčásti ano a zčásti ne. Třeba brácha kdysi taky plaval, ale teď se věnuje malbě a pro radost si jde zaběhat nebo jede na hory. Já to měla naopak. Docela ráda jsem malovala, dokonce jsem i hrála na flétnu, ale teď už se věnuji jenom sportu.
Jak často trénuješ a jakým způsobem?
Počet tréninků se mění podle jejich délky, ale v průměru trénuji okolo 12-13 hodin za týden. Avšak třeba, když odjedu na soustředění, nebo se chystám na závod, tak mi to můj plán úplně rozhodí a pak musím více odpočívat.
Nyní jsi zakotvila v triatlonu. Co tě na něm nejvíce baví?
Líbí se mi, že se musí trénovat tři sporty a ne jeden. Strašně se mi i zalíbila ta atmosféra, která na závodech panuje a to prostředí, které se každým závodem mění. Navíc jsem si triatlon vybrala z toho důvodu, protože tam vidím větší smysl. A navíc teď, když jsem se dostala do žákovské reprezentace, což by se dalo říct, že je příprava na reprezentaci dospělou, mám do triatlonu ještě větší motivaci.
Kterou disciplínu máš nejraději?
V poslední době asi běh, protože tam vidím největší pokroky.
Když to vezmeme komplexně, co je na triatlonu, duatlonu či aquatlonu pro tebe vůbec nejtěžší?
Na triatlonu mi zatím dělají největší problém přechody mezi sporty neboli depa. Jelikož jsem ani nečekala, že přejdu na triatlon, tak jsem je vůbec netrénovala a v závodě to pak pro mě byly zbytečně ztracené vteřiny. Například na triatlonu v Račicích, kde se konalo mistrovství ČR, jsem pokazila depo mezi kolem a během, protože jsem si zapomněla sundat helmu. Nebylo to ale poprvé, kdy jsem si v Račicích zkazila závod depem. O rok dříve jsem si zase helmu sundala moc brzy a dostala jednu a poté ještě druhou penalizaci. Na duatlonu nejsou přechody těžké a v aquatlonu naštěstí nejsou vůbec, protože je mezi plaváním a během pauza (usměje se).
Jaké máš cíle v tomto roce?
Chtěla bych se udržet v české žákovské reprezentaci a zkusit se nominovat na mezinárodní závod olympijských nadějí. Přesto, že letos mám závodit i s o rok staršími, tak chci zabojovat o co nejlepší výsledky a hlavně si co nejrychleji přivyknout zvýšeným distancím, které se změnily z minulých 200-300 m plavání, 5-7 km na kole a 2 km běhu na 400 m plavání, 10 km na kole a 3 km běhu.
Co děláš mimo sport?
Jelikož mi nezbývá moc času na jiné koníčky, tak se snažím dostatečně věnovat škole, ve které mi vycházejí vstříc a podporují mě. Chodím na osmileté gymnázium v Hořicích. Někdy není úplně jednoduché skloubit školní povinnosti se sportem, ale díky podpoře školy a učitelů se mi to za tím daří. Moc bych jim za to všechno chtěla poděkovat. Mimo sport a školu mám pak nejvíce ráda čtení.
Máš nějaký sportovní vzor?
Dříve mě do sportu motivovalo nejvíce to, že vyhraju na závodech. To se nedělo vždy, byla to špatná motivace a neměla jsem žádný sportovní vzor. Dnes to je ale asi můj taťka, který mě se zbytkem mojí rodiny nejvíce podporuje. On se mnou jezdí ty dlouhé cesty na závody, někdy i na soustředění a je to už takový můj osobní trenér (usměje se).
