Někdy se nestačíte divit, jak málo stačí, aby se z obyčejného člověka stal vrah, popisuje plukovnice Hofmanová

Čtěte také

DVOJKA

V Devadesátkách chceme ukázat, jak na pachatele policie přišla, říká spoluautor seriálu a bývalý kriminalista Josef Mareš

„Dozvěděli jsme se, že ten sud, pokud je v určitých teplotních podmínkách – to znamená, že okolní teplota okolo 2 až 5 stupňů –, tak se tělo přestane rozkládat a zachová se.“

„Nejhorší pro mne bylo, když proti mně seděl pachatel, o kterém jsem předpokládala, že s největší pravděpodobnostní je tím, kdo to spáchal, a neměla jsem dostatek důkazů. Proto jsme začali dělat videografy a vrhli se na profilování pachatelů a podobně,“ popisuje důvody, proč se v 90. letech pustila do dalšího vzdělávání a vymýšlení metod objasňování trestných činů.“

Stačí jen málo

Jiřina Hofmanová přiznává, že se stávalo, že jí samotné bylo odhaleného pachatele líto.

„Samozřejmě, protože jsem měla výhodu v tom, že jsem hodně empatická, hodně naslouchám a i pachatelé jsou jen lidi. A zastihnete v jejich velice těžké životní situaci.“

Čtěte také

DVOJKA

Jsou orlické vraždy už kompletně uzavřené? To je těžké říct, přiznává kriminalista Michal Mazánek

„Když se jich zeptáte, kdo jim v jejich životě pomohl, nebo kde mají svou ,Achillovu patu‘, tak se rozpovídají. Vy pak jen posloucháte a nestačíte se divit, jak málo stačí, aby se z obyčejného člověka stal pachatel i nejzávažnějšího skutku.“

Existuje něco jako talent pro kriminalistiku? „Detektivní instinkt je něco, o čem kriminalisté rádi hovoří. Nicméně to je něco, co musíte mít v sobě a musí tam být zkušenost.“ A dodává: „Pro mě je to například čichový vjem, zrakový vjem, sluchový vjem. A to je všechno, co vám potom dává dohromady celý obraz, který se postupně skládá.“

Musela nosit zbraň, naučila se hlídat si své okolí a doma zavedli bezpečnostní opatření. Jak vypadá život kriminalistky? To si poslechněte v audiozáznamu pořadu Hovory Vladimíra Kroce.