Investor, filantrop a filozof Václav Dejčmar komentuje válku na Ukrajině a zamýšlí se nad možnými budoucími scénáři. Text vyšel na facebookovém profilu autora, přinášíme ho s jeho svolením.
Proč izraelský premiér Naftali Bennett před pár dny doporučil Zelenskému, aby se Rusku vzdal? Ukrajinský prezident to samozřejmě odmítl, protože podobně jako mnoho lidí na Západě vidí tragické výkony ruské invazní armády a věří v reálné vítězství své země. Nicméně z pohledu Bennetta i teorie her dnes bohužel žádné vítězství pro svět neexistuje.
Existují pouze špatné a hrozné scénáře, přičemž v rámci pragmatické logiky patří nějaký druh vyrovnané dohody s Ruskem (kdy by se na novém geopolitickém uspořádání Rusko dohodlo nejen s Ukrajinou, ale i se zbytkem světa vč. plánu na zmírnění sankcí) mezi ty nejméně děsivé. V kontextu současné propagandy Kremlu ruská armáda nikdy žádnou válku nezačala, ani v minulosti nikdy žádnou neprohrála. Porážka je pro téměř sedmdesátiletého Putina, který je dnes pravděpodobně nejlépe chráněnou osobou na světě, zcela nemyslitelný koncept.
V tuto chvíli totiž už nehraje jen o svou politickou existenci nebo o svůj vlastní život. Nyní jde v jeho očích o něco mnohem většího: Rozhoduje se o osudu jeho země z pohledu věčnosti. V rámci duginovských narativů by jakákoliv dnešní nevýhra navždy vymazala Rusko jako velmoc z mapy. A proto půjde all-in. Zatímco mnoho lidí na Západě stále doufá, že někde v Kremlu narazí na zbytky racia, Putinovu mysl, která zcela osamocená už dlouhé roky bloudí po vlastním fantaskním vesmíru, naplno pohltily myšlenky na džihád jeho Království světla.
Jak může konflikt pokračovat, pokud žádná dohoda, která neurazí Rusko, nebude brzy na stole? Stačí poslouchat, co Putin říká. Jako všichni diktátoři nebo zakomplexované děti touží hlavně po pozornosti a respektu. Nejstrašnější urážka, kterou Západ Kremlu stále dokola poslední roky uštědřoval, byl přezíravý pohled na Rusko jako na rozlehlou, ale nedůležitou benzinovou pumpu s HDP Španělska.
Jak se dozvěděla novinářka Deníku N, když vedla svůj neuvěřitelný rozhovor s Putinovým politrukem, profesorem politologie a hvězdou ruské televize Jevstafjevem: „My jsme pro vás na Západě totiž švábi. Náš názor vás vůbec nezajímá.“ V něčem má bohužel profesor pravdu. Západ dlouho věřil, že barbarské šéfy superbenzinky uplatí svým luxusem a zábavnými drahými hračkami. Že v nich vypěstuje závislost na pohodlí a přepychu, kterého se žádný homo economicus nikdy nebude chtít dobrovolně vzdát.
Problém je, že Putin dnes už dávno není homo economicus. Putin je prorok, samozvaný bůh, pro kterého, jak popisuje historička Françoise Thomová, „jsou slova pouhým nástrojem sloužícím k tomu, aby člověk ovládl něčí vůli, někoho si získal anebo oklamal. Koncept pravdy Putin neuznává. Když jeho lži někoho pobuřují, pokládá to za pokrytectví.“ (V této souvislosti nezbývá než připomenout pozdní obavy našeho prezidenta-proroka Havla ze všech systémů, „které pojmy pravda/lež, dobro/zlo a vina/nevina záměrně matou, relativizují nebo zcela vyřadí ze slovníku. V takových systémech a ideologiích je totiž každá moc apriorně nevinná, protože nevyrůstá ze světa, v němž mají ještě slova vina a nevina nějaký obsah.“)
Co tedy bude dál? Bez dohody (a tu by měl z Putinova pohledu nejlépe iniciovat americký prezident, se kterým zkoušel ještě v prosinci dlouho trpělivě mluvit a vysvětlovat mu své vidění světa) bude jen víc mrtvých vojáků. Víc bestiality. Víc krve. A velmi brzy patrně uvidíme i naaranžovaný útok na Rusko ze strany nějakého státu NATO, na který bude muset Putin okamžitě odpovědět. Protože pouze bitva epických rozměrů může v očích Kremlu zvrátit současný stav, který aktuálně Putinovi (=věčnému Rusku) vůbec nehraje do karet.
Nemyslím tím hned jadernou válku, ale dlouhý vleklý konflikt s využitím všeho dostupného arzenálu vč. nečekaných teroristických útoků na územích vytipovaných nepřátelských států. A když už jsme u nepřátelských států, takový oficiální seznam v Kremlu skutečně existuje a ještě před pár týdny byl velmi krátký: „1. USA, 2. Česká republika.“ Naaranžovaný útok „fašistů“ na rozlehlý poloprázdný komplex ambasády Ruské federace v Praze, ze které jsme minulý rok drze vyhostili většinu zaměstnanců, by mohl být v kremelském narativu efektním Pearl Harborem 21. století. Čili asi tolik k aktuální bezpečnostní situaci u nás v Praze.
[Pozn: Jsem investor a analytik-hobbista, nikoliv další prorok 🙂 Na text výše se vztahují všechny možné disclaimers, které vás napadnou, a samozřejmě si přeju, abych se co nejvíce mýlil.]
