Adéla Vágnerová: Na Erasmu v Anglii jsem cítila, že jsem srdcem doma

15. 3. 2022 | | Tuesday Talks Adéla Vágnerová

Adéla Vágnerová je studentkou Arts Managementu na Fakultě podnikohospodářské Vysoké školy ekonomické (VŠE). Svůj zimní semestr strávila na zahraničním výjezdu v Londýně na Kingston University, ze kterého se vrátila naprosto nadšená. Přečtěte si o jejích zážitcích i tom, proč výjezd do zahraničí stojí za to.

Proč sis vybrala zrovna Londýn a Kingston University? Byla to tvoje první možnost?

Londýn a Kingston University byla moje druhá možnost. První byl Sheffield, ale upřímně jen kvůli tomu, že by byl levnější. Primárně jsem chtěla do Velké Británie. Nakonec jsem neskutečně šťastná, že vyšel Londýn, ač to bylo určitě dražší, než by byl Sheffield, nelituju ani jedné koruny!

Když jsi seděla v letadle směr Londýn, odjížděla jsi úplně sama do cizí země na půl roku. Pamatuješ si, jak ses tehdy cítila?

Já jsem byla naprosto nadšená! Nebylo to poprvé, co bych někam letěla sama, proto to pro mě nebylo nějak stresující. Neskutečně jsem se těšila, honilo se mi hlavou asi to, že si konečně plním svůj sen, kterým vždy bylo právě studium ve Velké Británii. Po covidu a různých změnách v životě jsem byla šťastná, že na nějakou dobu měním místo a doslova jsem odpočítávala dny do odjezdu.

Jak jsi to měla s angličtinou, bylo pro tebe ze začátku těžké si zvyknout na britský přízvuk?

Angličtina mi nikdy nedělala problém, takže ani britský přízvuk pro mě nepředstavoval žádné potíže.

Jak jsi řešila ubytování?

Ubytování byl trochu oříšek. Škola předem avizovala, že pro erasmáky nenabízí koleje. I přesto nám v průběhu srpna přišla e-mailem nabídka podat si žádost o kolej, z tohoto ohledu to bylo trošku zmatené. O kolej jsem si tedy zažádala, ale vzhledem k blížícímu se odjezdu a faktu, že jsem stresař a mám ráda všechno zařízené dostatečnou dobu dopředu, jsem dala přednost jinému ubytování. Nakonec jsem si pronajala pokoj na Airbnb a byla to ta nejlepší možnost. Nemusela jsem se o nic starat, kupovat peřiny, polštáře apod., a měla jsem nakonec celé patro v rodinném domě v Kingstonu jen pro sebe.

Byl tvůj zahraniční pobyt do velké míry ovlivněný pandemií?

Řekla bych, že naštěstí můj pobyt nijak výrazně neovlivnila. Ve Velké Británii byla opatření minimální, ze začátku mého pobytu bylo nutné nosit roušky v MHD, poté již bylo jejich nošení pouze doporučené. Výuka probíhala v kombinované formě, přednášky probíhaly online a workshopy se konaly na kampusu. Vůbec mi tato kombinovaná forma nevadila.

Bylo pro tebe obtížné seznámit se s ostatními studenty? Kde sis našla kamarády? A jste i po návratu stále v kontaktu?

Řekla bych, že to obtížné nebylo. Na začátku semestru byla vytvořena skupina na WhatsApp, kam se postupně přidávali erasmáci ze všech možných zemí. Odhadem tam mohlo být kolem 140 lidí. Ze začátku jsme se různě seznamovali a potkávali se třeba v hospodách. Kamarády jsem našla také mezi studenty z České republiky, se kterými jsem v kontaktu i nyní po návratu. Během pobytu jsem také hrála tenis za univerzitu, což byla další příležitost k seznámení. Těch možností je opravdu hodně, pro extroverty asi o něco víc, ale i introverti si přijdou na své.

Zapojila ses během Erasmu do nějakých mimoškolních aktivit, které univerzita nabízela?

Jak jsem zmiňovala, připojila jsem se do tenisového týmu a bylo to skvělé rozhodnutí. Všichni byli extrémně přátelští a byla to super možnost, jak poznat studenty z různých oborů. Výhodou pro mě určitě bylo, že jsem tenis hrála od malička a věnovala jsem se mu závodně. Takhle jsem členy týmu „zaujala“ a mohla se tak připojit do týmu ke studentům, kteří hráli například i zápasy proti jiným univerzitám. Tenis se dal hrát také rekreačně, ale úplný začátečník by si to asi neužil, protože možnost se tento sport naučit úplně nebyla.

Z tvého Instagramu jsem se dopídila, že jsi milovnice kávy. Kde byla podle tebe káva lepší, v Británii nebo v Česku? Našla sis v Londýně nějakou oblíbenou kavárnu?

To je těžká otázka! Dobrých kaváren je v Česku, zvlášť v Praze, opravdu nespočet. Stejně tak v Londýně nebo celkově v Británii. Já jsem hodně pražíren i kaváren znala, protože si pokaždé dělám pořádný research než někam jedu. Mezi mé nejoblíbenější patřily například Watchhouse, Redemption Roasters (mimochodem první britská pražírna, která se nachází ve věznici!), Ozon Coffee nebo Caravan. Zároveň se v Londýně v září konal London Coffee Festival. Tam jsem si dala asi největší kofeinovou dávku v životě a řadím to mezi jeden z nejlepších zážitků, co jsem v Anglii zažila. O kávě bych opravdu mohla mluvit hodiny (smích).

Chybělo ti v Londýně něco typicky českého? Nějaké jídlo/sladkost, nebo třeba čeština jako taková?

Čeština mi nechyběla, protože jsem se v Anglii hodně bavila i se studenty z Česka. Upřímně mi nechybělo snad nic, byla jsem opravdu spokojená. Jediné, co mě napadá, tak byl možná dobrý chleba. Ale to není nic, co by mi nevynahradil vynikající bagel, na těch jsem si v Anglii vytvořila trochu závislost.

Jaké předměty jsi v Londýně studovala a který z nich tě nejvíc zaujal? Jak probíhají na Kingstonu přednášky/cvičení, je systém podobný nebo naopak úplně jiný než u nás v ČR?

Studovala jsem tři předměty, Contemporary Project Management, Marketing Insights a Marketing Communications & Advertising. Nejvíc mě zaujal předmět Marketing Insights, kde jsme probírali  chování spotřebitele. To mě moc bavilo, dokonce mě to inspirovalo při výběru tématu na bakalářku. Na přednáškách se probírá klasická teorie. Naopak cvičení jsou opravdu praktická a už se předpokládá, že si studenti teorii nastudovali dopředu. Na cvičeních jsme pracovali na týmových projektech, mohli jsme svou práci konzultovat s pedagogy a probíhaly také různé debaty. Během semestru jsme také měli přednášku od The Careers and Employability Service. Systém na první pohled může působit podobně, dle mého názoru je ale velmi odlišný, a na straně Británie je vidět větší důraz na praktickou stránku výuky. Zároveň se od studentů očekává větší samostudium. Mně osobně tento přístup vyhovoval mnohem více než způsob, jakým se vyučuje na českých školách.

Jak probíhalo zkouškové období? Objevilo se něco, co tě překvapilo?

Zkouškové jako takové jsme neměli, protože na univerzitách v Británii jsou předměty dvousemestrální, ne na jeden semestr jako u nás na VŠE. Studenti během roku odevzdávají různé práce, případně píšou testy, ale to spíše minimálně. Jako zahraniční studenti jsme měli odevzdávat jen určitou část prací, často třeba jednu esej z několika. To byla příjemná změna. Dalo by se tedy říct, že mě pozitivně překvapilo to, že se člověk nemusel stresovat, protože jsme ve většině případů odevzdávali projekty a eseje, na kterých se většinou pracovalo už během semestru na cvičeních.

Jak bys zhodnotila celkově náročnost studia v Londýně oproti studiu na VŠE?

Škola v Londýně je svou náročností jednodušší než VŠE, počet úkolů během semestru se nedá srovnat. Na VŠE je během semestru u některých předmětů několik testů, prezentace nebo seminárky na desítky stran. Oproti tomu na Kingstonu jsem odevzdávala třeba jen jednu esej na 2500 slov. Náročné pro mě bylo zvyknout si psát eseje kriticky, což z VŠE nejsem zvyklá. Napsat esej na 2500 slov obecně vzato není problém, ale napsat dobrou kritickou esej na 2500 slov už je trochu náročné. Není to ale nic, co by se nedalo zvládnout, je to spíš o zvyku.

Vybaví se ti nějaký jeden top zážitek z celého výjezdu? Nějaký moment, na který nikdy nezapomeneš?

Těch momentů, na které nezapomenu je tolik, že je těžké zmínit jen jeden. Nikdy nezapomenu na návštěvy Royal Opera House, výlet do Edinburghu, Oxfordu nebo Windsoru, tenisové tréninky a noční procházky po Londýně. Jedním z top zážitků byl také den, kdy jsem s kamarády náhodně objevila snad nejlepší karaoke místo v Londýně. Takovou atmosféru, jaká byla tam, bych přála zažít každému. Odcházela jsem nabitá pozitivní energií.

Co ti studijní pobyt v Londýně dal a co ti naopak vzal?

Dal mi neskutečně moc. Utvrdil mě v tom, že bych ve Velké Británii v budoucnu chtěla studovat. Cítili jste někdy na nějakém místě, že jste srdcem doma? Přesně tak jsem se cítila já v Anglii, a i nadále se tak cítím. Pobyt mi jednoznačně rozšířil obzory, zlepšil angličtinu a dodal motivaci k tomu, že můžu dosáhnout opravdu všeho, co si v životě zrovna umanu. Kromě našetřených peněz mi snad nevzal vůbec nic. Nelituju vůbec ničeho!

Co bys vzkázala studentům, kteří přemýšlejí nad podáním přihlášky na Erasmus, ať už do Londýna nebo kamkoliv jinam?

Přestaňte přemýšlet a jeďte! Je to skvělá zkušenost, která vám dá do života neskutečně moc, potkáte lidi z celého světa a ještě navíc, vypadá to dobře v životopisu. Je to zkušenost k nezaplacení, takže se nestrachujte o našetřené finance a opravdu jeďte, vyplatí se to.

Foto: archiv Adély Vágnerové

Mohlo by tě zajímat: