František Schwarzenberg, Čech vždy a za všech okolností

„Narodil jsem se v Praze v Rohanském paláci v Karmelitské ulici. Křtěn jsem byl doma, ale naproti u Panny Marie Vítězné při té příležitosti sundali zázračnou sošku Pražského Jezulátka, takže jsem 'dotýkané dítě ',“ vzpomínal František Schwarzenberg (1913-1992), český právník a diplomat, jinak muž mnoha povolání.

Čtěte také

Česká šlechta se snažila před Mnichovem zachránit Československo tlakem na diplomata Runcimana

Sám Schwarzenberg řekl: „Co znamenalo být orlickým Schwarzenbergem? Věrnost katolické církvi, obhajobu české státnosti, nedělitelnost a celistvost zemí koruny svatováclavské a češství. K tomu zájem o věci veřejné a ochota přiložit ruce k dílu.“ Nemůže překvapit, že příslušník šlechtického rodu, který masarykovská republika připravila o značnou část majetku a zakázala mu i používat šlechtický titul, vstupuje po studiích na pražských právech do služeb právě této republiky.

Františka Schwarzenberga si vyhlédl Edvard Beneš; věděl, že některé „dveře“ na Západě bude mít otevřené jen diplomat z významného šlechtického rodu. Pro Benešovu republiku toho ale František Schwarzenberg mnoho udělat nemohl – jeho prvním diplomatickým úkolem bylo přidělení k misi britského lorda Runcimana, která zkoumala národnostní problémy českého pohraničí. Schwarzenberg nepravdivé informace, které mise dostávala od českých Němců, uváděl na pravou míru a československou stranu o činnosti mise přesně informoval.

Na barikádách i ve Vatikánu

Čtěte také

Když šlechta podpořila český národ, byla potrestána. Nejdřív nacisty, pak komunisty

Po okupaci v březnu 1939 působil více než rok v kanceláři prezidenta Emila Háchy. Vzhledem k tlaku na představitele šlechtických rodů, aby se přihlásili k německé národnosti, sepsal a v září 1939 předal prezidentu Háchovi Prohlášení české a moravské šlechty, kterým se podepsané hlavy šlechtických rodů přihlásili k českému národu „vždy a za všech okolností“. Svého postavení Schwarzenberg využil pro aktivní práci v odboji, zajišťoval mimo jiné kontakt s exilovou vládou v Londýně.

Místo v Háchově kanceláři musel opustit poté, co v roce 1940 odmítl podepsat slib věrnosti Hitlerovi. To ho stálo i majetek, který mu německé úřady vyvlastnily. Během povstání v květnu 1945 bojoval na barikádách, po válce zastupoval Československo ve Vatikánu, ale v reakci na smrt Jana Masaryka rezignoval na místo v diplomatických službách a odešel do USA, kde třicet let přednášel politologii na univerzitě v Chicagu. Dožil v rakouském Unzmarktu.