Jeho jméno je v některých zemích symbolem Česka: Dnes slaví...
Jméno Josef bylo do roku 1951 nejčastějším jménem v Česku, Pepík je navíc symbolem Pražanů a často i Čechů, dnešní josefský svátek je navíc považován i za neoficiální den mužů.
Biblické jméno Josef znamená „Ať (Hospodin) přidá“. Jako biblické jméno s rozmachem křesťanství rozšířilo do mnoha zemí. Na území Itálie se uchytilo jako Giuseppe a začalo se krátit na domácké Beppe. Tato forma se pak dostala až k nám do Čech a dala vzniknout našemu oslovení Pepa.
V Česku jako doma
Popularita tohoto jména sice klesá, ale pořád se drží mezi třicítkou nejčastěji používaných jmen u novorozenců. Josefů je u nás 211317, četností je jméno na 6. místě a věkový průměr jeho nositelů 58 let. Popularitě odpovídá i množství domáckých oslovení. Josefové se pyšní přezdívkami jako Pepa, Pepík, Pepíček, Pepánek, Pepča, Jožka, Josí, Jožin, Joža, Jozífek, Jožan, Jozin, Pípa, Pepek, Pepísek, Pepulka, Pepan, Pepák, Pepíno, Pepin, na Slovensku pak Jožko, Jožino, Jojko, Jojo, Dodo, Ďoďo, Ošo (rusínsky), Bobeš, Bobšík, Joky.
Kdo byli pražští Pepíci?
Pepíci (jejich zlatá doba byla v 80. a 90. letech 19. století) byli bohémové a výtržníci, kteří se rádi bavili, navštěvovali tancovačky a zábavy. Nosili kazajku nebo sako, pruhované kalhoty a místo vázanky nebo límečku barevné šátky. Měli vlastní slang (»Pepé, tě bůh!« aj.), měli vlastní písně, často vulgární, nebo žertovné. Podle Jana Nerudy jim dal jméno Pepík Vambera, odpadlý student gymnázia, tulák a »král pražské flámy«. Jako Pepíci byli označováni i mladí delikventi, pachatelé drobných krádeží, podvodů a rvaček. Říkalo se jim také »těžká váha« nebo »pražská fláma«. V dnes se tenhle výra používá jako hanlivé označení pro Pražany nebo (v Polsku a na Slovensku) pro všechny Čechy.
