Narozdíl od některých recenzujících jedinců se mi bohužel nedostává příležitosti proslavit se nějakou zdrcující kritikou. Pokud se rozhodnu navštívit nějaký koncert, shledávám, že ani po problémech covidem způsobených by tam žádný po krvi interpretů žíznící kritik svou žáhu nezchladil. V rámci Přehlídky koncertního umění zazněl 16. března v sále Martinů koncert přesně tohoto druhu. Program koncertu byl rozdělen na dvě části: v první zazněl recital houslisty Leoše Čepického a ve druhé Wihanovo kvarteto (Leoš Čepický, Jan Schulmeister, Jakub Čepický, Michal Kaňka), všichni s klavíristou Markem Kozákem.
Leoš Čepický je suverénní sólista a výjimečný kvartetní primarius. Jeho hudební cítění a temperament vždy přesvědčivě otevřou poselství a podobu hraného díla. Jeho nezaměnitelný projev, ač plný emocí, je hluboce soustředěný, bez nadbytečných vnějších efektů. Marek Kozák je z téže substance, takže jejich společná souhra je jedinečným a vzácným zážitkem, otevírajícím ve vzájemné rezonanci svět hraného díla s uhrančivou zřetelností. Wihanovo kvarteto jsou všichni špičkoví mistři svého nástroje, soubor patří mezi naše nejskvělejší a nejuznávanější představitele českého interpretačního umění.
První část programu recitalem Čepického a Kozáka představila tři vrcholná komorní díla houslové literatury první poloviny 20. století. Koncert otevřela čtyřvětá (Con moto, Ballada, Con moto – Allegretto, Adagio) Sonáta pro housle a klavír Leoše Janáčka. Toto dílo je šperkem moderní hudby, podobně jako obě smyčcová kvarteta. Úvodní recitativ houslí zapůsobil jako dravý výtrysk lávy vášně, která žhne posléze v celém díle. Fráze, dynamika, vedení hlasů znějí umělcům jednotně a zřetelně jako z jednoho nástroje. Neobyčejně uhrančivé provedení. Toto lze říci i o opusech následně znějících během celého večera.
Sonáta g moll pro housle a klavír (Allegro vivo, Intermède: Fantasque et léger, Finale: Très animé) Claude Debussyho je dnes jedním z pilířů repertoáru světových houslistů. V rukou obou umělců zazněla s brilantní lehkostí (Finale!) a zářivou barevností impresionistického obrazu.
Roku 1922 Maurice Ravel po koncertě maďarské houslistky Jelly D’Aranyi ji požádal, aby mu předvedla nějakou cikánskou hudbu včetně příslušných technických možností houslí. Výsledkem byla virtuosní Koncertní rapsodie „La Tzigane“, původně psaná pro housle a klavír či luthéal (přípojné zařízení ke klavíru způsobující zvuk podobný cimbálu), a později autorem i orchestrálně instrumentovaná. Čepický dílo uvedl s živelným temperamentem divoce vášnivého primáše a technickou přesností švýcarského mechanika.
Po přestávce zazněla skladba Giacoma Pucciniho Chryzantémy pro smyčcové kvarteto. Původem asijský květ chryzantémy se stal v 19. století v Evropě velice oblíbeným, a dodnes je tradicí klást jej na hroby jako symbol smutku. Půvabná a pucciniovsky melodická kompozice „Crisantemi“ byla napsána r. 1890 na památku skladatelova přítele Amadea di Savoia, Duca di Aosta. Wihanovci ji představili v plném květu a zářivosti.
Klavírní kvintet Es dur op. 44 Roberta Schumanna pokládám za jeden z vrcholů „nesalonního“, drásavě upřímného hudebního romantizmu. Jeho čtyři věty (Allegro brillante, In modo d’una Marcia – Un poco largamente, Scherzo. Molto vivace, Allegro ma non troppo) otevírají úžasný vesmír symfonických rozměrů, bouřící v duši geniálního skladatele. Schumann trpěl dědičnou nemocí, maniodepresivní psychózou, která silně ovlivnila jeho tvorbu i život. Tuto skladbu psal ve svém příznivějším období pro svou ženu Claru, skvělou pianistku a též talentovanou skladatelku. I proto v díle velmi dominuje náročný klavírní part. V něm Marek Kozák naplno předvedl svůj komorní cit a skvělou techniku, umocňující hudební účinek díla. Wihanovci s Kozákem znovu potvrdili světovou úroveň svého interpretačního umění. Závěrem umělci poděkovali aplaudujícímu publiku Scherzem z Dvořákova klavírního kvintetu A dur.
Poznámka na okraj (novočesky podcast):
Ač pořádající Společnost koncertních umělců zřejmě tento večer organizovala v modu přísně utajené mise, přes náhodně prosáklé informace byl koncertní sál téměř z jedné třetiny zaplněný nezvanými návštěvníky.
