Jaký průběh, takový výsledek. Fotbalová reprezentace v roce 2001 doslova promrhala šanci na postup na mistrovství světa v Koreji a Japonsku. V baráži s Belgií, ač favorit, padla v obou zápasech, dostala tři červené karty, obrátila proti sobě veřejnost. Nebylo divu, že trenér Jozef Chovanec musel skončit. Co se vlastně pokazilo?
Srniček vs. Čech
Gólman Petr Čech ten podzim zářil jako zelenáč v dresu Sparty v Lize mistrů. Kupříkladu na Bayernu Mnichov zachytal neuvěřitelně. Jedničkou v národním mužstvu však byl elegán Pavel Srniček, toho času ve službách Brescia Calcio.
Před baráží se začalo řešit, zda by třiatřicetiletého matadora neměl vystřídat o čtrnáct let mladší bažant. Srnička to štvalo. „Chtělo by to trochu úcty,“ ozval se. Nakonec odchytal obě utkání, inkasoval dvakrát. Odveta byla jeho posledním vystoupením v reprezentaci.
Srniček, který zemřel na konci roku 2015, možná i proto získal ke konkurentovi odstup. Jako jeden z mála ho v dalších letech kritizoval. „Petr žije jen ze jména,“ pronesl například.
Bobřík mlčení
Hráči se odmítli během baráže bavit s novináři. Podivné rozhodnutí házeli na fakt, že chtějí mít klid, šlo však spíše o truc. Akce byla od začátku brána jako nápad Pavla Nedvěda, ale později vyšlo najevo, že velký vliv měli také Karel Poborský s Pavlem Srničkem.
„Byla to chyba,“ uznal později Vladimír Šmicer.
Projevilo se, že i v tomto nastal v mužstvu rozkol. Někteří rozhodnutí hvězd přijali, další ne, neozvali se však naplno. „V mužstvu bylo něco nezdravého a to se v baráži projevilo. Místo toho, abychom se semkli a tvrdě o šampionát zabojovali, tak jsme se jako tým spíš rozložili,“ řekl Šmicer.
Řepkův loket
Na začátku října zničila reprezentace na Letné Bulharsko v posledním zápase klasické kvalifikace Bulharsko 6:0. Stoper Tomáš Řepka byl impozantní. Ba co víc, ani jednou nefauloval. O měsíc později potopil v baráži mužstvo nesmyslným zkratem.
V Bruselu tři minuty před půlí, když domácí vedli 1:0, zasáhl dotírajícího soupeře loktem. Červená! „Kryl jsem si míč, roztáhl ruce a nechtěně ho trefil,“ líčil. Byla to chabá výmluva. Šlo o klasický Řepkův blikanec. „Je mi jedno, jak to bylo, viděl jsem jen červenou,“ řekl nasupeně trenér Jozef Chovanec, jenž viníka krátce po zápase odeslal pryč. Naštvaný nebyl sám. „Něco takového jsem ještě nezažil. Oplácení, taková hloupost,“ láteřil záložník Karel Poborský.
Červená odveta
Po prohře v Bruselu přišla odveta na Letné. Magický stadion tentokrát nezafungoval - a vlastně ani nemohl. Tým byl v rozkladu. Trenér Chovanec Řepku doslova vyhnal ze soustředění ve Štiříně, řešil se i bobřík mlčení. Napětí bylo znatelné. Ono nebylo divu, vždyť Česko v samostatné historii do té doby ani jednou nepostoupilo na mistrovství světa - a to mělo aktuálně sestavu s Pavlem Nedvědem, Vladimírem Šmicerem, Karlem Poborským, Janem Kollerem, Tomášem Rosickým…
Jak se to projevilo na trávníku?
Přišla druhá prohra a dvě červené karty pro Nedvěda a Milana Baroše. „Belgii radši nepřipomínejte, bylo to jedno velké zklamání,“ poznamenal později Rosický.
Řepkova palba
Stoper Tomáš Řepka, symbol krachu, v sobě baráž neuzavřel ještě nemálo měsíců. Na začátku roku 2002 se drsně pustil do Jana Obsta, předsedy svazu. Mluvil o něm jako o týpkovi či figurce.
„Až skončí vedení s předsedou Obstem, sám do reprezentace poběžím zpátky. Do té doby mě tam nikdo neuvidí, konec, hotovo. Svazu šéfují pánové, kteří tam nemají co dělat. Nejsou to profesionálové zapálení pro fotbal. Vzpomínám na srazy pod předsedou Chvalovským, ty měly grády a úroveň,“ vyhlásil.
Řepka už si za národní tým nezahrál nikdy…
Související články
