Lež americké nevinnosti

Autorem článku je Chris Hedges, americký novinář, presbyteriánský duchovní, spisovatel a pokrokový komentátor. Hedges pracoval pro The New York Times od roku 1990 do roku 2005 a během válek v bývalé Jugoslávii působil jako šéf blízkovýchodní a balkánské redakce Times. V roce 2002 získal Pulitzerovu cenu za reportáže věnované globálnímu terorismu. Článek je zveřejněn se souhlasem autora. Publikace 21.3. 2022.

Označení Vladimira Putina za válečného zločince ze strany Joea Bidena, který lobboval za válku v Iráku a neochvějně podporoval 20 let krveprolití na Blízkém východě, je dalším příkladem pokryteckého morálního postoje, který se šíří Spojenými státy. Není jasné, jak by někdo mohl Putina soudit za válečné zločiny, protože Rusko stejně jako Spojené státy neuznává jurisdikci Mezinárodního trestního soudu v Haagu. O spravedlnost však nejde. Politici jako Biden, kteří nepřijímají odpovědnost za naše dobře zdokumentované válečné zločiny, posilují svůj morální kredit démonizací protivníků. Vědí, že šance, že Putin bude postaven před soud, je nulová. A také vědí, že jejich šance čelit spravedlnosti je stejná.   

Víme, kdo jsou mimo jiné naši nejnovější váleční zločinci: Dick Cheney, Donald Rumsfeld, generál Ricardo Sanchez, bývalý ředitel CIA George Tenet, bývalý zástupce generálního prokurátora Jay Bybee, bývalý zástupce generálního prokurátora John Yoo, který vytvořil právní rámec pro povolení mučení; piloti vrtulníků, kteří na videu "Collateral Murder" zveřejněném serverem WikiLeaks postříleli civilisty, včetně dvou novinářů agentury Reuters. Máme důkazy o zločinech, kterých se dopustili.

Ale stejně jako v Putinově Rusku jsou ti, kdo tyto zločiny odhalují, umlčováni a pronásledováni. Julian Assange, přestože není občanem USA a jeho stránka WikiLeaks není publikací se sídlem v USA, je obviněn podle amerického zákona o špionáži za zveřejnění četných válečných zločinů USA. Assange, který je v současné době umístěn v přísně střežené věznici v Londýně, vede u britských soudů prohranou bitvu o zablokování svého vydání do Spojených států, kde mu hrozí 175 let vězení. Jiná pravidla platí pro Rusko, jiná pro Spojené státy. Pláč krokodýlích slz pro ruská média, která jsou Putinem tvrdě cenzurována a ignorování osudu nejdůležitějšího vydavatele naší generace vypovídá o tom, jak moc vládnoucí třídě záleží na svobodě tisku a pravdě.

Pokud požadujeme spravedlnost pro Ukrajince, což bychom měli, musíme také požadovat spravedlnost pro milion lidí zabitých - z toho 400 000 nebojujících - v důsledku našich invazí, okupací a leteckých útoků v Iráku, Afghánistánu, Sýrii, Jemenu a Pákistánu. Musíme požadovat spravedlnost pro ty, kteří byli zraněni, onemocněli nebo zemřeli, protože jsme zničili nemocnice a infrastrukturu. Musíme požadovat spravedlnost pro tisíce vojáků a mariňáků, kteří byli zabiti nebo zraněni, a nyní žijí s celoživotním postižením, ve válkách, které byly zahájeny a udržovány na základě lží. Musíme požadovat spravedlnost pro 38 milionů lidí, kteří byli vysídleni nebo se stali uprchlíky v Afghánistánu, Iráku, Pákistánu, Jemenu, Somálsku, na Filipínách, v Libyi a Sýrii, což je počet, který podle Watsonova institutu pro mezinárodní a veřejné záležitosti na Brownově univerzitě převyšuje celkový počet vysídlených ve všech válkách od roku 1900, s výjimkou druhé světové války. Desítky milionů lidí, kteří s útoky z 11. září nijak nesouvisí, byly zabity, zraněny, přišly o domov a jejich životy a rodiny byly zničeny kvůli našim válečným zločinům. Kdo za ně bude volat po spravedlnosti?

Všechny snahy dohnat naše válečné zločince k odpovědnosti byly odmítnuty Kongresem, soudy, médii i oběma vládnoucími politickými stranami. Centrum pro ústavní práva, kterému bylo u amerických soudů znemožněno podat žalobu proti strůjcům těchto preventivních válek, jež jsou podle postnorimberských zákonů definovány jako "zločinné válečné napadení", podalo u německých soudů návrh, aby byla vyvozena odpovědnost amerických představitelů za hrubé porušování Ženevské úmluvy, včetně schvalování mučení ve střežených lokalitách s omezeným vstupem jako je Guantánamo a Abú Ghraib.

Ti, kdo mají moc prosadit právní stát, dohnat naše válečné zločince k odpovědnosti a odčinit naše válečné zločiny, směřují své morální rozhořčení výhradně na Putinovo Rusko. "Úmyslné útoky na civilisty jsou válečným zločinem," prohlásil státní tajemník Anthony Blinken a odsoudil Rusko za útoky na civilní objekty, včetně nemocnice, tří škol a internátu pro zrakově postižené děti v Luhanské oblasti na Ukrajině. "Tyto incidenty se připojují k dlouhému seznamu útoků na civilní, nikoli vojenská místa, po celé Ukrajině," dodal. Beth Van Schaacková, velvyslankyně pro globální trestní spravedlnost, bude podle Blinkena řídit snahu ministerstva zahraničí, aby "podpořila mezinárodní úsilí o vyšetřování válečných zločinů a dohnání dotyčných osob k odpovědnosti".

Toto kolektivní pokrytectví, založené na lžích, které si o sobě namlouváme, je doprovázeno masivními dodávkami zbraní na Ukrajinu. Podněcování zástupných válek bylo specialitou studené války. Vrátili jsme se k tomuto scénáři. Pokud jsou Ukrajinci hrdinnými odbojáři, co Iráčané a Afghánci, kteří bojovali stejně statečně a neústupně proti cizí mocnosti, která byla stejně krutá jako Rusko? Proč nebyli oslavováni? Proč nebyly na Spojené státy uvaleny sankce? Proč těm, kteří bránili své země před cizí invazí na Blízkém východě, včetně Palestinců pod izraelskou okupací, nebyly také poskytnuty tisíce protitankových zbraní, protipancéřových zbraní, protiletadlových zbraní, vrtulníků, dronů Switchblade neboli "kamikadze", stovky protiletadlových systémů Stinger, protitankových střel Javelin, kulometů a miliony nábojů? Proč pro ně Kongres urychleně neprosadil balíček 13,6 miliardy dolarů na poskytnutí vojenské a humanitární pomoci, který by doplnil 1,2 miliardy dolarů již poskytnutých ukrajinské armádě?

Víme proč. Naše válečné zločiny se nepočítají, stejně jako oběti našich válečných zločinů. A toto pokrytectví znemožňuje svět založený na pravidlech mezinárodního práva.

Toto pokrytectví není nové. Neexistuje žádný morální rozdíl mezi bombardováním civilního obyvatelstva, které USA prováděly od druhé světové války, včetně Vietnamu a Iráku, a útoky na městská centra, které Rusko provedlo na Ukrajině, nebo útoky na Světové obchodní centrum z 11. září 2001. Hromadná smrt a ohnivá záře na panoramatech měst jsou vizitkou, kterou jsme po desetiletí zanechávali po celém světě. Naši protivníci dělají totéž.

Úmyslné útoky na civilisty, ať už v Bagdádu, Kyjevě, Gaze nebo New Yorku, jsou válečnými zločiny. Zabití nejméně 112 ukrajinských dětí k 19. březnu je zvěrstvem, ale stejně tak je zvěrstvem i zabití 551 palestinských dětí během izraelského vojenského útoku na Gazu v roce 2014. Stejně jako zabití 230 000 lidí v Jemenu za posledních sedm let v důsledku saúdských bombardovacích kampaní a blokád, které vedly k masovému hladomoru a epidemiím cholery. Kde bylo volání po bezletové zóně nad Gazou a Jemenem? Představte si, kolik životů mohlo být zachráněno.

Válečné zločiny vyžadují stejné morální odsouzení a odpovědnost. Ale nedostává se jim jich. A nedostávají je proto, že máme jeden soubor norem pro bílé Evropany a jiný pro nebílé lidi na celém světě. Západní média udělala z evropských a amerických dobrovolníků, kteří se hrnou do bojů na Ukrajině, hrdiny, zatímco muslimové na Západě, kteří se připojí ke skupinám odporu bojujícím proti cizím okupantům na Blízkém východě, jsou kriminalizováni jako teroristé. Putin se k tisku chová nemilosrdně. Ale stejně tak náš spojenec, de facto saúdský vládce Mohammed bin Salmán, který nařídil zavraždění a rozčtvrcení mého přítele a kolegy Jamala Khashoggiho a který tento měsíc dohlížel na hromadnou popravu 81 lidí odsouzených za kriminální činy. Zpravodajství o Ukrajině, zejména poté, co jsem sedm let informoval o vražedných útocích Izraele na Palestince, je dalším příkladem rasistického rozdělení, které definuje většinu západních médií.

Druhá světová válka začala s vědomím, alespoň ze strany spojenců, že použití průmyslových zbraní proti civilnímu obyvatelstvu je válečný zločin. Ale během 18 měsíců od začátku války Němci, Američané a Britové neúnavně bombardovali města. Do konce války byla zničena pětina německých domů. Při náletech byl zabit nebo zraněn milion německých civilistů. Sedm a půl milionu Němců přišlo o střechu nad hlavou. Taktika saturovaného bombardování neboli plošného bombardování, která zahrnovala bombardování Drážďan, Hamburku a Tokia, při němž v Tokiu zahynulo více než 90 000 japonských civilistů a milion lidí přišel o střechu nad hlavou, a svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki, které připravilo o život 129 000 až 226 000 lidí, z nichž většinu tvořili civilisté, měla jediný cíl - zlomit morálku obyvatelstva prostřednictvím masové smrti a teroru. Města jako Leningrad, Stalingrad, Varšava, Coventry, Royan, Nanjing a Rotterdam byla vyhlazena.

Ze všech strůjců moderní války udělala válečné zločince.

Civilisté jsou od té doby v každé válce považováni za legitimní cíle. V létě 1965 označil tehdejší ministr obrany Robert McNamara bombardování severně od Saigonu, které za sebou zanechalo statisíce mrtvých, za účinný prostředek komunikace s vládou v Hanoji. McNamara měl šest let před svou smrtí na rozdíl od většiny válečných zločinců schopnost sebereflexe. V rozhovoru v dokumentárním filmu "Mlha války" se kál nejen za útoky na vietnamské civilisty, ale i za letecké útoky na civilisty v Japonsku za druhé světové války, na které dohlížel generál letectva Curtis LeMay.

"LeMay řekl, že kdybychom válku prohráli, byli bychom všichni stíháni jako váleční zločinci," řekl McNamara ve filmu. "A myslím, že má pravdu... LeMay si uvědomoval, že to, co dělá, by bylo považováno za nemorální, kdyby jeho strana prohrála. Ale proč je to nemorální, když prohrajete a ne, když vyhrajete?"

LeMay, pozdější šéf strategického velení letectva během korejské války, svrhl na civilní cíle v Koreji tuny napalmu a zápalných bomb, které podle jeho vlastního odhadu zabily během tří let 20 % obyvatelstva.

Průmyslové zabíjení definuje moderní válku. Je to neosobní masové zabíjení. Je řízeno rozsáhlými byrokratickými strukturami, které zabíjení udržují po celé měsíce a roky. Je podporováno těžkým průmyslem, který vyrábí stálý tok zbraní, munice, tanků, letadel, vrtulníků, bitevních lodí, ponorek, raket a masově vyráběných zásob, spolu s mechanizovanou dopravou, která dopravuje vojáky a výzbroj po železnici, loděmi, nákladními letadly a nákladními auty na bojiště. Průmyslové zabíjení mobilizuje průmyslové, vládní a organizační struktury pro totální válku. Centralizuje informační systémy a vnitřní kontrolu. Pro veřejnost ji racionalizují odborníci a experti, kteří pocházejí z vojenského establishmentu, spolu s poddajnými akademiky a médii.

Průmyslová válka ničí stávající hodnotové systémy, které chrání a podporují život a nahrazuje je strachem, nenávistí a odlidštěním těch, o nichž jsme přesvědčeni, že si zaslouží být vyhlazeni. Řídí se emocemi, nikoliv pravdou nebo fakty. Vymazává nuance a nahrazuje je infantilním binárním vesmírem - my a oni. Vytlačuje konkurenční narativy, myšlenky a hodnoty do podzemí a očerňuje všechny, kdo nemluví v nalinkované osnově pokryteckých frází, která nahrazuje občanskou diskusi a debatu. Průmyslová válka je vydávána za příklad nevyhnutelného pochodu lidského pokroku, zatímco ve skutečnosti nás stále více přibližuje k masovému vyhlazení jaderným holocaustem. Zesměšňuje koncept individuálního hrdinství, navzdory horečnému úsilí armády a masmédií prodat tento mýtus naivním mladým rekrutům a důvěřivé veřejnosti. Je to Frankenstein industrializovaných společností. Válka, jak varoval Alfred Kazin, je "konečným účelem technologické společnosti". Náš skutečný nepřítel je uvnitř. 

Historicky jsou ti, kteří jsou stíháni za válečné zločiny, ať už nacistická hierarchie v Norimberku nebo vůdci Libérie, Čadu, Srbska a Bosny, stíháni proto, že prohráli válku a že jsou protivníky Spojených států.

Saúdskoarabští vládci nebudou stíháni za válečné zločiny spáchané v Jemenu, stejně jako vojenské a politické vedení USA za válečné zločiny, které spáchali v Afghánistánu, Iráku, Sýrii a Libyi nebo o generaci dříve ve Vietnamu, Kambodži a Laosu. Zvěrstva, kterých jsme se dopustili, jako například v M? Lai, kde američtí vojáci postříleli 500 neozbrojených vietnamských civilistů a která jsou zveřejněna, se řeší tak, že se najde obětní beránek, obvykle nízko postavený důstojník, který je odsouzen k symbolickému trestu. Poručík William Calley si za zabití v M? Lai odseděl tři roky v domácím vězení. Jedenáct amerických vojáků, z nichž žádný nebyl důstojníkem, bylo odsouzeno za mučení ve věznici Abú Ghraib v Iráku. Ale architekti a vládci našeho průmyslového vraždění, včetně Franklina Roosevelta, Winstona Churchilla, generála Curtise LeMaye, Harryho S. Trumana, Richarda Nixona, Henryho Kissingera, Lyndona Johnsona, generála Williama Westmorelanda, George W. Bushe, generála Davida Petraeuse, Baracka Obamy a Joea Bidena, nebyli nikdy dohnáni k odpovědnosti. Opouští mocenské pozice, aby se stali uctívanými moudrými státníky.

Masové vraždění v průmyslové válce, neschopnost nést odpovědnost a vidět vlastní tvář ve válečných zločincích, které odsuzujeme, bude mít zlověstné následky. Autor a přeživší holocaustu Primo Levi pochopil, že vyhlazení lidskosti druhých je předpokladem jejich fyzického vyhlazení. Stali jsme se zajatci našich strojů průmyslové smrti. Politici a generálové ovládají jejich ničivou zuřivost jako hračky. Ti, kdo toto šílenství odsuzují a požadují vládu práva, jsou napadáni a odsuzováni. Tyto průmyslové zbraňové systémy jsou našimi moderními modlami. Uctíváme jejich smrtící sílu. Bible nám však říká, že všechny modly začínají tím, že vyžadují oběti druhých a končí apokalyptickým sebeobětováním.