Vydání prvního singlu Rising Seas, který album ohlásil loni v říjnu, načasovali Oils na termín konání 26. konference OSN o změně klimatu v Glasgow (COP 26). V textu písně, která se od melancholického úvodu odpíchne k rockové údernosti, pak nevybíravě konstatují, že současné generace naprosto selhaly v boji proti ekologické katastrofě: „Děcka, odložte hračky a jděte spát... prodali jsme vás levně / přiznejme si / nejednali jsme s dostatečnou naléhavostí... Teplota roste / a hladina moří stoupá / všichni jsme utečenci.“ Oils nepřehánějí.
Midnight Oil: Resist Vyd. Sony, 2022 |
Vinou zvyšování hladiny moří kvůli globálnímu oteplování a tání ledovců mizí nejen lidem v Oceánii doslova půda pod nohama. A nejde o „pár obyvatel nějakých atolů“. Ohrožené pobřežní oblasti jsou domovem pětiny světové populace. Působivý klip k písni Rising Seas končí nápisem „rok 2050 je příliš daleko, potřebujeme skutečné činy“.
Skladba Lost At Sea nese podobné podobenství, dotýká se ovšem témat odlišných. Od bezpráví napáchaném na původním obyvatelstvu Austrálie se přehoupne k eskalaci násilí v současné společnosti i k nepravdám o utečenecké krizi: „V době, kdy vítězí nejhlasitější hlasy a slova mají menší cenu než ticho / ve dnech tolika utrpení / přichází neviditelný impuls k propuknutí násilí… odstrčili nás zpět na moře, kde jsme se ztratili / a přemýšlíme, kde by mohl ležet svět,“ zpívá Peter Garrett s patřičnou dramatičností.
Gradující baladu We Resist (Vzepřeme se) pak kapela míní jako přímočarou výzvu k aktivismu: „Prosím neříkejte, že to nikoho nezajímá / postavit se těm, kteří prodávají strach / se zdvořilým naléháním, ať už konečně slyší.“ Videoklip k uvěřitelné „agitce“, sestřihaný ze starých koncertních záměrů i demonstrací, při kterých lidé nesou i transparenty s citáty textů Oils, dosvědčuje, že muzikanti nedělají osvětu marně.
Všechny písně na albu mají nosné nápady a jsou napsány z různých úhlů pohledu. Žádná vata nebo omílání téhož. Midnight Oil se podařilo sestavit silnou a pestrou kolekci skladeb i proto, že mají výhodu několika komponujících členů. Autorsky sice dominují kytarista a klávesista Jim Moginie a zpěvák Peter Garrett, nicméně řadou nápadů přispěl i multiinstrumentalista Rob Hirst.
Poslední turné, ne konec Oils
Bohužel nový repertoár už asi nezažijeme v koncertní podobě, tedy pokud se urychleně nevydáme k protinožcům. Do května 2022 probíhající domácí turné totiž kapela ohlásila jako svoje poslední. Coby důvod uvedla poctivost vůči fanouškům. „Od našich skromných začátků v 70. letech jsme hráli fyzicky intenzivní koncerty, pokaždé nadoraz. Nechceme riskovat, že bychom v tom museli dělat sebemenší kompromisy,“ vysvětlil Jim Moginie. Členové kapely se prostě blíží sedmdesátce, zpěvák Peter Garrett oslaví 16. dubna 69. narozeniny. A energetickou smršť, jakou kapela předvádí na pódiu, opravdu nelze zvládat donekonečna.
Roli v ukončení intenzivního cestování mohla hrát i poctivost rockových ekologů, kteří se nechtějí podílet na růstu uhlíkové stopy. Ze stejného důvodu se ostatně Oils rozhodli během posledního velkého planetárního turné v roce 2017, kdy zahráli i na festivalu Colours Of Ostrava, nevyužívat leteckou přepravu a přesouvat se nejekologičtějším možným způsobem, po vodě. I když šlo o velmi neekonomické řešení.
Bolestivou ránu, která také přispěla k rozhodnutí omezit činnost, představovala pro Oils smrt dlouholetého člena kapely baskytaristy Bonese Hillmana, který 7. listopadu 2020 podlehl rakovině. Základy alba ještě stihl Hillman natočit. Ve videoklipu k písni Rising Seas už ale na pódiu s hrající kapelou vidíme jen stojan s opuštěnou baskytarou coby tichou poctou.
Ukončení intenzivní koncertní činnosti ovšem neznamená konec kapely. Midnight Oil zdůrazňují, že stále hodlají společně tvořit, pokud jim bude cokoliv ležet na srdci. Situace ve světě přitom zaručuje, že mohou mít na srdci i na jazyku leccos. A pokud stále dokážou natáčet tak přesvědčivé desky jako Resist, půjde jistě o umělecky poctivé svědectví doby s nezanedbatelným dopadem na veřejné mínění.
