Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Také jihlavské Muzeum Vysočiny se podílelo na vzniku obsáhlé výstavní prezentace mapující vztah městského člověka a keramiky ve středověku i současné metody práce archeologů s nálezy keramiky.

Do 27. března měla v podkroví jihlavského muzea pokračovat dlouhodobá výstava nazvaná Trojí život středověké keramiky. Začala v listopadu, prezentovala tematicky seřazené keramické artefakty z královských měst Plzně, Českých Budějovic, Jihlavy a Brna.

Výstava byla po únorové havárii střešního pláště muzejní expoziční budovy uzavřena, do jejích prostor totiž muselo muzeum přesunout část depozitáře zpod poškozené střechy.

Jak aktuálně uvedl na dotaz JL ředitel Muzea Vysočiny geolog Karel Malý, konkrétní termín opravy střechy zatím není stanoven. Jak ředitel odhaduje, výstava se už pravděpodobně pro návštěvníky neotevře a nebude prodlužována.

Výstavní projekt je jedním z výstupů z Programu na podporu aplikovaného výzkumu a experimentálního vývoje národní a kulturní identity na léta 2016 až 2022. Jihlavské muzeum se k němu připojilo v roce 2018.

Během čtyř let byl kromě putovní výstavy věnované vrcholně středověké keramice jako součásti movitého kulturního dědictví připraven i sborník s odbornými studiemi na toto téma. Další archeologické příspěvky byly směrovány do periodika Archeologické výzkumy na Vysočině (č. 9/2020).

Od 6. do 8. října 2021 se v rámci programu konala na žďárském zámku konference badatelů nazvaná Trojí život středověké keramiky.  Jihlavské muzeum mezi přednášejícími reprezentoval archeolog David Zimola s příspěvkem o zpracování keramického souboru nalezeného spolu s hrnčířskou pecí v Kostelci u Jihlavy.

Autorkami výstavy jsou Irena Loskotová z Masarykovy univerzity a Zdeňka Měchurová z Moravského zemského muzea. Mezi devíti spolupracujícími autory ze sbírkotvorných či vzdělávacích institucí z Brna či Plzně je také David Zimola.

O řemesle hrnčířů

Jihlavské muzeum je také jednou ze sedmi institucí, které zapůjčily exponáty. Graficky výstavu řešil Pavel Richter.

V samotné expozici jsou prezentovány nálezy z období 13. – 15. století - keramické nádoby z provozu středověkých domácností i luxusní zboží z domácí i zahraniční produkce, které si ve své době mohli dovolit jen bohatí měšťané.

Kromě samotné prezentace nálezů archeologové seznamují návštěvníka i s okolnostmi samotného vzniku keramiky v období středověku. Výstava představuje hrnčířské řemeslo jako mimořádně důležité a staré.

„Přes velkou spotřebu hrnčířského zboží patřili jeho výrobci vesměs k chudším řemeslníkům. Jejich dílny byly i kvůli práci s nebezpečným ohněm a rušivému nočnímu provozu pecí situovány co nejdále od nejbohatších měšťanských domů, tedy v blízkosti hradeb nebo raději na předměstích,“ vysvětlují autoři výstavy.

Jdou až do detailu, např. popisují okolnosti těžby hlíny na pozemcích vrchnosti, zdokonalování výrobního procesu a dokonce vybavenost kuchyní keramikou, samotnou přípravu jídel, stolování či skladování potravin.

Samostatná kapitola je věnována obchodu s vyrobenou keramikou, jeho regulacím a snahám bránit konkurenci kvalitnějšího zboží dováženého „z dálky“. „Hranice lokálního obchodu však překračovala i běžnější keramika, jak dosvědčují nálezy brněnských pohárů např. v Jihlavě nebo Českých Budějovicích,“ popisuje výstava.

Co se děje s nálezy

Zásadní část výstavy je věnována muzejnické práci s keramickými nálezy, postupům archeologického zkoumání a bádání. 

Hned úvod patří experimentální hrnčířské výrobě, problematice konzervování a restaurování nebo evidence a dokumentace keramiky. Na modelu je představena pec z archeologického nálezu v Jihlavě – Křížové ulici (pod dnešním parkovištěm) z přelomu 13. a 14. století (nadzemní část je volná rekonstrukce).

Archeologové představují i další zdroje svých nálezů, např. řez typickou odpadní jímkou zaplněnou během let odpadem, často právě vysloužilou keramikou.

Popsána je cesta nálezu, kterou absolvuje, než se stane plnohodnotným sbírkovým předmětem. Staré evidenční a záznamové metody nahradily moderní technologie, které jsou využívány už nejen pro evidenci, ale pro komplexní správu sbírek umožňující rychlejší orientaci i v laboratorním ošetření a uložení sbírek.

Zmíněny jsou i moderní metody práce s nálezy, které se od amatérských počátků vyvinuly ve standardizované postupy při průzkumu povrchu, konzervování, stabilizaci a restaurování předmětů, anebo širokospektrální analýzu a mezioborovou spolupráci. 

Výstavu doprovází stejnojmenný katalog v české a anglické mutaci. Pro děti je připraven koutek, kde mohou slepovat a vybarvovat sádrové odlitky čelních stěn reliéfních komorových kachlů, modelovat z plastelíny sošky koníků či odkrývat archeologické nálezy pod nánosy písku. Vlastnoručně vybarvené sádrové odlitky si pak mohou odnášet jako suvenýr.

Ačkoli jihlavská prezentace výstavy musela být významně zkrácena, zájemci budou mít šanci výstavu ještě vidět. Jak potvrdil archeolog D. Zimola, stěhuje se z Jihlavy do Západočeského muzea v Plzni, kde bude k vidění v hlavní budově od 29. dubna až do konce září.

Diskuze k článku