Reprezentační kouč dálkového plavání Srb má svůj největší boj už za sebou. Kvůli těžkému covidu byl na podzim 2020 devět dní na ARO v umělém spánku. Dostal embolii a po endoprotéze kyčle chodí stále o berlích. Přesto každý den vstává v pět ráno a téměř veškerý čas tráví u vody.
„Mým snem je mít na olympiádě v Paříži 2024 hned čtyři svěřence,“ říká muž, který loni převzal od Českého olympijského výboru (ČOV) cenu Nezlomný trenér.
Proč by měli dát rodiče děti právě na plavání?
Naučíme je, aby měli rádi sport a vodu, plavání je dobré pro zdraví i všeobecný sportovní rozvoj. Také je naučíme uznávat řád. I když se nebudou sportu věnovat profesionálně, budou dobře připraveni na život. Sportovci mají poté často velmi úspěšné kariéry. Napsat si do životopisu, že jste deset let vrcholově sportoval, je pro personalisty skvělá informace. Vědí, že je ten člověk cílevědomý, schopný se něco naučit a rozvíjet se. A navíc je plavání jediný sport, při kterém se leží.
Zimní mistrovství ČR v dálkovém plavání žactva, dorostu, kadetů a dospělých se koná v neděli 27. března v Praze-Podolí. Od 8 hodin budou v akci mladší kategorie. Slavnostní zahájení je na programu ve 13:50 hodin, poté budou závodit dospělí. Mladší žactvo poplave tři kilometry, ostatní pět. |
Kdy je ideální se závodním plaváním začít?
U nás v Bohemians bereme děti, které už jsou samostatné. Začínáme s prvňáčky, kteří už jsou schopni vnímat a učit se. Ale klidně přijmeme i devítileté dítě, jen se tomu musí chtít věnovat, obětovat se sportu a poslouchat rady.
Neodrazuje děti brzké vstávání? Tréninky mívají ještě před školou.
Myslím, že víc odrazuje rodiče. Máme tu třeba dvě šikovné holčičky, ale maminky je nechtějí vozit takhle brzy na tréninky. Snažíme se je přemluvit, že když se tomu věnují od šesti a jezdí na závody, tak ať u toho vydrží. O tom, zda malé dítě bude, či nebude sportovat, rozhodují rodiče. Buď je na kroužek vodí, nebo ne. Až děti od deseti let už si to částečně volí sami. Zkoušíme rodiče přemlouvat, ale občas už nám chybí energie.
Na co ještě narážíte? Co trápí současné plavání?
Těžký je přechod od zábavy do výkonnostního plavání, kterému je nutné se věnovat každý den. Zhruba třináctileté dítě už potřebuje trénovat intenzivně, mít až dvoufázové tréninky několikrát týdně. A to ne každé dítě ustojí. Ovšem nabízíme i variantu, že dítě může u nás plavat dál, dvakrát týdně pro zábavu, ale už to není o závodění. Všichni začínají v bazénu, ale pak mám i partu, která se specializuje na dálkové plavání. Když zvládne desetileté dítě dobře uplavat osmistovku, vybízíme ho, aby v létě zkusil i dálkové plavání.
Během první vlny covidu na jaře 2020 byly bazény na nějaký čas zavřené. Skončily některé vaše děti s plaváním?
Bohužel ano. Největší ztráty byly ve věkové kategorii 12-16 let, kdy nám odešlo 42 % dětí. Děti se věnují plavání kvůli vodě, a když nebyla možnost chodit do bazénu, našly si jiný koníček. Plavání je dřina a oni najednou zjistily, že jim nechybí, že se můžou zabavit jinak, třeba u počítače nebo telefonu. V září se nám ale povedlo přivézt nové naděje, takže celková ztráta je necelá čtvrtina dětí.
Získal jste od ČOV cenu Nezlomný trenér za to, jak jste udržel děti u sportu navzdory uzavřeným bazénům. To muselo být těžké období.
To tedy, od půlky března až do konce května 2020 byly bazény zavřené. Od začátku jsme v klubu pořádali alespoň online tréninky, vymýšleli jsme různé výzvy, děti se chodily otužovat do rybníka, aby neztratily cit pro vodu. A jakmile to šlo, připravovali jsme se po skupinkách. Přišlo 16 dětí, osm trenérů a trénovalo se po dvojicích. Jenže i tak děti narážely na problémy: třeba potkaly policejní hlídku, která po nich chtěla, aby měly při běhání roušky.
Plavec Jan Micka trénoval načerno v prodejně s vířivkami a protiproudem, Matěj Kozubek si zas ve sklepě nafoukl bazén a plaval na gumě.
Kluci byli kreativní. Matěj vyhrál tenhle nafukovací bazén pár měsíců před covidem na závodech v Plzni, měl ho ve sklepě. Po 14 dnech začal bláznit. Jeho snem byla olympiáda v Tokiu, tehdy ještě nebylo rozhodnuto, že se bude posouvat o další rok. Moc chtěl trénovat, tak vymyslel tohle. No, v tom bazénku měl vodu asi 19 stupňů. Naštěstí v létě už jsme trénovat mohli, jenže potom přišla druhá vlna.
Tehdy skolil covid i vás, co přesně vám bylo?
Podzim 2020, ještě nebyla možnost očkování. Týden jsem nebyl schopný vyležet horečky, nakonec mi manželka zavolala sanitku. Ještě z nemocnice jsem zadával tréninky s tím, že si tam pár dní poležím. A nakonec jsem se dostal na devět dnů do umělého spánku. Když jsem se vzbudil, cítil jsem se jako zfetovaný. Tři lidé mě postavili na nohy, ušel jsem dva kroky a pak si musel odpočinout, abych ušel zas ty dva kroky zpět. V nemocnici jsem zhubnul patnáct kilo. Navíc na ARO jsem dostal embolii do kyčle, v květnu mi ji tedy vyměnili. Covid mě hodně sundal. Teď jsem devět měsíců po endoprotéze kyčle a pořád chodím o berlích. Jsem očkovaný, snad už mě nic horšího nepotká.
Teď máte před sebou zimní republikové mistrovství, jaké si dává váš oddíl cíle?
Jsem zvědavý na naše juniory. Je tam nadějný Tadeáš Neliba, Honza Carda, Denisa Bartošová... Snad získají medaile, hlavně se ale upínáme k limitu. V červenci se koná juniorské mistrovství Evropy v Portugalsku, v září pak juniorské mistrovství světa na Seychelách. Pokud se tam chtějí kvalifikovat, musejí zaplavat limit. Kluci mají zvládnout pět kilometrů do 58 minut, holky do 62 minut a 30 vteřin. Dospělí muži pak do 55 minut a ženy do 59:30.
Máte už v hlavě letní olympiádu 2024 v Paříži? Na té poslední v Tokiu závodil „váš“ dálkový plavec Matěj Kozubek.
Matěje jsem vedl 13 let, ale během covidu ode mě odešel do Komety Brno. Teď mám jeho velkého konkurenta Martina Straku, loni jedenáctého na mistrovství Evropy. A olympiáda? Kdyby tam jeli za Česko dva kluci a dvě holky, byla by to fantazie. V historii českého dálkového plavání se to stalo jen v Pekingu 2008, kde startovala Jana Pechanová a Rosťa Vítek. Reálný cíl je tedy 1+1. A kdyby byli oba moji, tím líp. Šanci má vedle Martina Straky i Lenka Štěrbová, které těsně nevyšla účast v Tokiu. Jenže to by musela být příští rok na mistrovství světa do 10. místa. Nebo pak je ještě těsně před olympiádou donominace, z níž se kvalifikuje jen jeden. Snad už bude mít Lenka v té době dostudovanou medicínu, teď je v pátém ročníku, aby se mohla soustředit jen na plavání. Ale obávám se ještě jedné věci.
Dálková plavkyně Lenka Štěrbová.
A to?
Aby byla u nás podpora dálkového plavání dál dostatečná. Vzhledem k současné válce na Ukrajině se bojím toho, že právě ve sportu a kultuře se budou hledat úspory. Už teď nám Český svaz plaveckých sportů a Národní sportovní agentura pokryjí třetinu nákladů, zbytek musí platit rodiče.
Kolik zhruba zaplatí rodič za sezonu svého dítěte, které závodí v plavání?
Záleží na věku a výkonnosti. U nás v Bohemians Praha vyjde plavání závodního plavce na 8-16 tisíc za rok. A to je příspěvek jen na pronájem bazénu. Pak se musí započítat investice do plavek, jedny závodní vyjdou na 4-8 tisíc a vydrží zhruba rok. Dále pak cestovné a další náklady na závody. V letošním roce je v plánu 14 závodů v dálkovém plavání. To znamená procestovat až osm tisíc kilometrů po celé republice. Plavcům hradíme náklady alespoň na mistrovství České republiky, aby neměli další náklady za to, že jsou výborní. Bohužel, najít v Praze sponzory pro náš sport je těžké. Když nám chce někdo přispět, je to buď náš bývalý plavec, nebo rodič našeho plavce. Ale těší mě, že je tu pořád dost zapálených plavců a trenérů, to je nejdůležitější.
