„Zvážili jsme všechna pro a proti. Vláda už sice povolila akce, ale my máme mezi herci podstatnou část lidí staršího věku. Kdyby někteří kvůli obavám nepřišli, nedali bychom pašije dohromady,“ vysvětluje režisér pašijové hry Miroslav Keller s tím, že atmosféru do značné míry tvoří davové scény.
Samotné zkoušení trvá zhruba měsíc o víkendech, předchází mu však několik měsíců příprav a plánování. Naposledy odehráli Žďárští pašijovou hru Co se stalo s Ježíšem v roce 2019, kdy do hodinu trvajícího představení pod širým nebem přidali poprvé i scénu s vjezdem do Jeruzaléma.
Teď budou organizátoři přemýšlet, co dál. Z jejich slov je patrné, že bude po dlouhé pauze nezbytný určitý restart a oživení.
„Během roku bude pan farář dělat osvětu, aby se zapojily nové tváře. Před koncem roku uspořádáme anketu, abychom zjistili, kdo má zájem hrát a pomáhat,“ zmiňuje Keller.
„Někteří herci mezitím zemřeli nebo zestárli. Po takové době je potřeba nový začátek, určitý elán. Dá-li Pán, snad už to příští rok bude dobré a podaří se nám pašijovou hru obnovit,“ doufá Blažej Hejtmánek, farář z městské farnosti svatého Prokopa. „Je to i výzva pro nové zájemce,“ dodává.
V rekordních letech se účastnilo přes 200 herců
U zrodu žďárských pašijí stál v roce 1998 Hejtmánkův předchůdce Ervín Jansa, kterému se po příchodu do farnosti svatého Prokopa zalíbil vánoční živý betlém a navrhl udělat i velikonoční představení.
Tvůrci pro něj našli místo v areálu na Libušíně, na kopečcích u řeky Sázavy, kde vždy na pár dní v roce vyrostlo chrámové sloupoví, jeruzalémské hradby nebo Pilátův palác.
V rekordních letech se zapojilo přes dvě stě amatérských herců, akce svým rozsahem neměla v Česku obdoby. Atmosféru vždy dokreslovala profesionálně nazvučená a nasvícená scéna. Často se stávalo, že do města pod Zelenou horu mířily autobusy zájemců z různých koutů republiky.
Pašijová hra se kromě generálky v kostýmech hrála vždy pouze jednou v roce, a to v úterý před Velikonocemi, letos by termín vycházel na 12. dubna a touto dobou už by herci měli za sebou první zkoušku.
Někteří tradiční účastníci už byli na letošek vyloženě natěšení. „S Pavlem Fiksou, představitelem Jana Křtitele, už jsme doufali v provedení hry. Zvláště nyní v aktuálních souvislostech války na Ukrajině by pašije rezonovaly velmi silně. Jak u tradičního publika, tak třeba i mezi ukrajinskými uprchlíky, kteří by se přišli podívat nebo by se mohli i zapojit,“ svěřil se dlouholetý představitel římského vojáka Jan Šustr.
Praktické důvody zrušení letošního ročníku však respektuje. I on bude rád, když se příští rok objeví nové tváře. „Nebojte se, přijďte a zapojte se, je to zážitek,“ vyzývá muž, který každoročně bubnoval vojákům do kroku.
