Vzepětí českých vytrvaleckých běžkyň pokračuje a od nedělního rána ho vede šestadvacetiletá Moira Stewartová. V Istanbulu zaběhla výkonem 1:10:14 hodiny národní rekord v půlmaratonu, o 47 sekund překonala výkon Evy Vrabcové-Nývltové z roku 2018 a udělala další velký krok ve své rozvíjející se kariéře na silnici. K ní jde pomocí růstu tréninkové zátěže. A musela se taky naučit jíst trochu jinak než svůj oblíbený rohlík se šunkou.
Utíkala v růžovém tričku se svým jménem na modrém startovním čísle a měla všechno pod kontrolou. Moira Stewartová doběhla do cíle istanbulského půmaratonu, vypnula si stopky na zápěstí a konečně to má oficiálně – přetvořila českou historii vytrvalostního běhu.
„Největší radost samozřejmě mám z oficiálního, konečně, českého rekordu,“ řekla Stewartová s připomínkou loňského půlmaratonu v Římě, kde jí rekord nebyl uznán kvůli jednosměrné trati. „Nebyl to vlastně úplně nejlepší závod, který jsem běžela. Nebyla jsem v takové formě jako naposledy. Dneska to bylo mnohem horší než v Římě. Měla jsem krizi skoro od prvního kiláku do jednadvacátého. Měla jsem tam pár světlých chvilek. Hodně mi přišlo, že nám foukalo proti. Ale díky skvělému vodiči to padlo.“
To všechno přitom po problematické zimě, v níž musela Stewartová kvůli bolavému kolenu zásadně upravit způsob své přípravy.
„Jsem moc rád, co se dneska Moiře podařilo. Zaběhla super čas. Musím říct, že forma byla šitá hodně horkou jehlou. Zranění, které ji trápilo na přelomu roku, se ji drželo,“ hodnotil trenér Václav Janoušek. „Moira měla sice tříměsíční tréninkový výpadek, během kterého nemohla moc běhat, jenže to neznamenalo, že nemohla sportovat. Skoro bych řekl, že je teď v lepší kondici, než kdyby jen běhala a posilovala, protože udělala strašně moc práce na cyklistickém trenažéru a v posilovně.”
Stewartové závod komplikovaly tlačenice na občerstvovacích stanicích. Ani na jedné z nich se nedostala k pití, které před závodem odevzdala organizátorům.
„První mi sebral někdo z běžců, kteří běželi dávno přede mou. Druhé jsem strašně dlouho hledala, na poslední chvíli mi organizátorka ukázala, kde ho mám, ale nestihla jsem ho popadnout,“ líčila Stewartová. „Naštěstí jsem si do kapsičky dala gel, na desátém kilometru jsem si ho brala, myslím, že mě to dost zachránilo. Nebýt gelu, možná mi ke konci dojde. Odpovídá to posledním třem kilometrům, přišel mi nával energie.“
Radostné istanbulské ráno je dosavadním vrcholem nadějné kariéry dívky, která má běhání v genech. Jejím tatínkem je slavný skotský běžec Eddie Stewart, jenž žije na českém území už třicet let. I jeho manželka Miriam běhala na vysoké úrovni. A závodí i její mladší bratr Gerron.
V minulosti Stewartová vládla především na dráze, kde má ze závodů na 5000 a 10 000 metrů celkem osm titulů mistryně republiky, nebo v krosech. V minulé sezoně se ale vydala na silnici kvůli olympijskému snu.
Ten jí nakonec uniknul kvůli nečekanému přetlaku v českém týmu. Stewartová sice při pražském maratonu zaběhla olympijský limit, její čas ale o 22 sekund nestačil, aby se vešla do tříčlenné sestavy pro olympijský závod v Sapporu.
22 sekund na maratonu? To je kruté samo o sobě. Jenže tady do příběhu zasáhly i technické problémy. Stewartová se svými vodiči běžela většinu závodu tempo, o kterém si mylně myslela, že ji na olympiádu posune.
„Na trati nebyly značené kilometrovníky. Běželi tempo podle hodinek a špatně to snímalo. Zjistili jsme to na třicátém kilometru. Nebyla to jen pachuť u Moiry, ale i u kluků, kteří se jí snažili pomoct,“ líčí trenér Janoušek.
Do Sappora tak jely Eva Vrabcová-Nývltová, Marcela Joglová a Tereza Hrochová.
„Tam byla prostě smůla úplně ve všem. Sešlo se tolik špatného, že to sama nejsem schopná pochopit,“ vzpomínala Stewartová. „Nevím, jestli tohle někdy vstřebám. Šance jet na olympiádu, co je pro sportovce víc? Tím, že budu běhat maratony, můžu ještě další dvě šance dostat. Ale člověk neví, co se za tři roky může stát. Hodila jsem to za hlavu, ale asi vždycky to ve mně zůstane.“
Moira Stewartová o rekordu: Bez trenéra bych se tu bála
Video se připravuje ...
Smolný rok pro ni ještě nekončil. Na podzim sice při závodě v Římě zaběhla půlmaraton v čase 1:10:16, hluboko pod národní rekord Vrabcové-Nývltové. Do oficiálních českých tabulek se jí ale výkon nepočítal, protože trať nevyhovovala požadavkům pro uznávání rekordů.
Už ale byla na cestě, z níž se jí už nechce zpátky. A přechod z kratších tratí na dráze k půlmaratonu a maratonu pro ni znamenal významné změny v tréninku, ale taky ve způsobu stravy. Vytrvalci samozřejmě potřebují být hubení, aby zbytečně netahali velkou váhu. Zároveň ale musí tělu dodávat dostatek energie, aby zvládlo značnou tréninkovou zátěž.
„První bylo navýšení kilometráže, což na se na mých nohách první měsíc, dva docela promítlo. Tělo na to docela reagovalo, to byla největší změna. Ale narazili jsme na to, že trénink na maraton není jenom o běhání,“ líčí Stewartová. „Musela jsem navýšit příjem jídla, naučit se při běhání brát doplňky, gely. Začala jsem jíst víc, o dost, možná víc jak o polovinu. Někdy jsem se cítila fakt přejedená. Při prvním maratonu jsem zjistila, že i tohle se musí natrénovat. Při fyzické zátěži reaguje trávení pomaleji a hůř.“
I zklamání ze ztracené olympijské šance přispělo k tomu, že se kolem talentované běžkyně utvořil širší podpůrný tým. Manažerské povinnosti si rozdělili bývalý squashista a šéf agentury Sportegy Jan Koukal s atletickým insiderem Alfonzem Juckem, který je gate keeeperem k pozvánkám na prestižní závody. A s výživou začal Stewartové pomáhat Jiří Dostal, fyziolog z Centra sportovní medicíny.
„Hlavně obědy jsem musela zlepšit. Byla jsem schopná si dát rohlík se šunkou. Musela jsem začít víc vyvařovat. A to nejsem úplně kuchař,“ směje se Stewartová. „Nemůžu říct, že by mě to bavilo, ale když se nadchnu… Nejlepší palivo jsou těstoviny a rýže. Hodně jsem jedla bulgur s černou čočkou.“
Teď může mít Stewartová hlad po dalších silničních metách. Čas z Istanbulu ji posouvá na listopadové mistrovství světa v půlmaratonu v čínském Jang-čou, stejně jako na květnový Evropský pohár v běhu na 10 000 metrů ve francouzském Pacé. České soupeřky mají šanci na reakci už v sobotu při Sportissimo 1/2maratonu Praha.
ČESKÉ TABULKY PŮLMARATONU
1:10:14 - Moira Stewartová (Istanbul 2022)
1:11:01 - Eva Vrabcová-Nývltová (Praha 2018)
1:11:02 - Alena Peterková (Oslo 1994)
1:12:08 - Mária Starovská (Berlín 1992)
1:12:13 - Tereza Hrochová (Gdyně 2020)
Témata:
atletika, sport, Olympijské hry, Řím, běh, Istanbul, Eva Vrabcová Nývltová, půlmaraton, silnice, Tereza Hrochová, Sport na Heureka.cz
Související články
