Albrechtický hřbitov je unikátní kapličkami po obvodu, které vznikly na památku zemřelých a jsou zdobené lidovými malbami a osobními verši. Měly za úkol je zachovat i pro další generace.
„Můžeme z nich vyčíst nejen smutek nad zesnulými. Zdůrazňují také jejich dobré a špatné vlastnosti, způsob úmrtí či povolání, zásluhy nebo rodovou prestiž,“ popisuje Andrea Brotánková z místního informačního střediska.
Dnes jsou kapličky zrestaurované a září barvami. V minulosti hrozil malbám několikrát zánik kvůli povětrnostním vlivům a nedostatečné údržbě. Na jejich opravách se vystřídalo hned několik umělců. Historie maleb a celé kapličkové hřbitovní zdi však začala o mnoho dříve, a to v roce 1841.
Pohled na kapličkový hřbitov dnes a v roce 1947 |
„V letech 1819 až 1854 zde působil farář Vít Cíza, kterému v roce 1838 zemřela sestra a o dva roky později i matka. Po těchto smutných událostech přišel farář s myšlenkou vybudovat první kapličku,“ popisuje historii Brotánková a ukazuje na první malby na pravé straně směrem od vstupu do areálu.
V té době se k němu přidali i místní rychtář a mlynář, kterým se tato myšlenka zalíbila. A na jaře 1841 začali společně stavět první tří kaple. V brzké době je následovali další obyvatelé, až kapličky pokryly téměř celou zeď.
Za pět let místní za finanční podpory faráře vybudovali 72 pomníků. Od poloviny 19. století postupně dostavěli zbylé, čímž se zaplnila celá zeď. Na vrcholku každého pak vztyčili železné kříže.
„Pak se začal využívat k těmto účelům i plášť kostela, kde měli kvůli nižší ceně malby převážně chudší občané,“ líčí Brotánková, která v obci žije, a dodává, že kapličky si nechávali lidé stavět i za svého života.
Farář myslel na budoucnost
První figurální malby vytvořil malíř František Mikule z Jinína, který se s farářem dobře znal. Použil freskovou techniku šerosvitu.
„Popatř na nás z húry Máti! Na Tvé dítky klečící, Zde na hrobě za vše Tobě srdečně děkující. Velmi záhy Bůh tě odňal, sirotky nás učinil, Však zas milou máti dobrou milostivě odměnil,“ můžeme vyčíst na prvním výklenku, který měl odkazovat na památku farářovy matky. Stejně jako většinu dalších jej složil právě Cíza.
V kapličkách jsou básně složené nejen na počest členů rodiny. Náměty prozrazují i řemesla v obci. Verše jsou napsané pro truhláře, hrobaře či oudražské myslivce. I to dokazuje, že smrt blízkých byla chápána jako součást života v obci.
Farář zároveň myslel i na budoucnost díla. Na zachování a opravu maleb vybral od občanů peníze, ke kterým přidal i své. Dále vysadil ovocné stromy a věřil, že z výtěžku za prodej ovoce by se daly později financovat nutné opravy.
Ty nejrozsáhlejší přišly v letech 1931–1934 a provedl je Tomáš Peterka a akademický malíř Josef Kousal z Prahy. Opravili či spíše vymalovali patrně všechny kapličky.
„Poslední etapu provedl Karel Mezera s dcerou Klárou a skončila v roce 1987,“ jmenuje Brotánková. Při ní poškozené originály úplně zakryli betonovými deskami a přemalovali. Některé se tedy vůbec nedochovaly. Záhy poté Karel Mezera ve věku 78 let zemřel. Po jeho smrti se o tento unikát několik let starala jeho dcera Klára.
Poté zase pomníky chátraly. Až v roce 2007 začala vznikat myšlenka kompletní obnovy původního vzhledu kapliček. Restaurátorské práce trvaly od té doby až do roku 2013.
Nejprve bylo potřeba zajistit a očistit původní malby, které se nacházely pod betonovými deskami. Restaurátoři postupně odkrývali všechna díla a poznávali jednotlivé rukopisy a data jejich vzniku.
„Z nich pak dále umělci vycházeli při rekonstrukci,“ vysvětluje Jitka Musilová ve své knize o Kapličkovém hřbitově. Část původních maleb byla zakrytá hrubou omítkou. Celkový stav byl velmi špatný.
Po posledním zásahu navíc ve zdech zůstaly otvory po ukotvení nepůvodních desek. „Na některých místech byl stav zdí tak špatný, že byly poškozené i nosné prvky. Bylo nutné opravit i stříšky jednotlivých arkád,“ popisuje Musilová.
Na některých místech se nedochoval ani kousek z původních děl. Každou novou malbu tedy restaurátoři nejprve připravili jako skicu v životní velikosti.
Až po odsouhlasení zástupců z Národního památkového ústavu, Městského úřadu v Písku a starosty obce mohly repliky vytvořit přímo na zdivo. „Dochovaly se i nějaké historické sbírky nápisů faráře Cízy, které se využily při jejich obnově,“ dokládá Musilová. K identifikování jednotlivých nápisů pomohli i staré fotografie či starousedlíci.
Místní jsou na tento unikát náležitě hrdí, v kostele se pravidelně odehrávají mše, ale i jiné akce, jako třeba Noc kostelů či exkurze.
