Evropská obchodní politika čelí v posledních letech řadě překážek včetně pandemie a ekonomického nacionalismu. Objevují se i hlasy, že za malým pokrokem stojí přísné „neobchodní“ podmínky, které EU po svých partnerech vyžaduje.
Ještě ani neskončila pandemie a evropský a světový obchod už řeší další velkou výzvu – válku na Ukrajině. Společná obchodní politika Evropské unie, která patří mezi její hlavní přínosy, se musí vyrovnat s celou řadou problémů, jako jsou narušené dodavatelsko-odběratelské řetězce. A netrpí jen automobilový a potravinářský průmysl nebo energetika.
Ránu zaběhnutému pořádku zasadily tvrdé sankce, které Západ uvalil na Rusko za jeho agresi. Jejich kontraproduktivní dopady musí řešit i české společnosti.
„Firmy s investicemi nebo většími obchody v Rusku mají nepříjemnosti. Některé se ocitly v situaci, že mají připravené dodávky, které není možné v této situaci dopravit. Vážnější dopad bude na firmy, které tam mají výrobní závody, jako je Škoda Auto,“ popsala na nedávné debatě současný stav Dagmar Kuchtová, generální ředitelka Svazu průmyslu a dopravy ČR.
Celkový dopad na český export ale podle ní není velký, a to i proto, že řada tuzemských firem věděla o rizicích, které s sebou nese vstup na ruský trh. Spouštěčem se stala už anexe Krymu Ruskem v roce 2014. „Dříve se diskutovalo o smyslu sankcí, teď už o nich nikdo nepochybuje,“ doplnila Kuchtová.
Nejde však jen o válku nebo pandemii, evropské obchodní vztahy se světem čelily problémům už předtím. Jak vysvětlil odborník na mezinárodní obchod z Institutu ekonomických studí FSV UK Vilém Semerák, i kvůli postoji USA existuje ve světě dlouhodobější trend směrem k nárůstu ekonomického nacionalismu a oslabování mezinárodních pravidel a Světové obchodní organizace (WTO). To pro Unii, která na ně spoléhá, neznamená nic pozitivního.
Zřetelné to podle Semeráka bylo zejména za vlády amerického prezidenta Donalda Trumpa, ale ani s jeho odchodem nemá Evropská unie co slavit. „Trend izolacionismu je dlouhodobější. Pro USA také hraje stále větší roli asijská oblast, mají zájmy v Latinské Americe, Evropa je z hlediska ekonomického významu trochu slabší. Určité oživení nastalo, ale jak dlouhodobé to bude, a jak spolehlivý ten vztah bude, to je složité předpovědět,“ uvedl Semerák.
Na rozdílné zájmy EU a USA poukázal i europoslanec Jan Zahradil (ODS, ECR), místopředseda výboru pro mezinárodní obchod. „Pokud neustále zaznívá touha některých evropských států po strategické autonomii EU, tak si musíme natvrdo přiznat, že někdy věci neuvidíme stejně jako Spojené státy. Teď to není tak viditelné, protože Západ je kvůli válce sjednocený,“ podotkl europoslanec.
Transatlantické vztahy podle něj zůstanou pevné, ekonomicky nenarušené, ale z hlediska obchodu se v dohledné době nikam neposunou. Smlouva o tzv. Transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP) skončila před několika lety neúspěchem.
Kam se (ne)posouvá obchodní politika
Obchodní politika EU v poslední době moc úspěchů neslaví, a to i kvůli zmíněným důvodům. Priority se zkrátka posunuly jinam. V současné době „visí v limbu“ například tzv. post-Cotonou (nejen obchodní) dohoda s téměř osmdesátkou afrických, karibských a tichomořských zemí.
„Bohužel se nic moc neděje, žijeme ještě z toho, co se dohodlo za bývalé Junckerovy Komise, která byla v tomto směru aktivní. Uzavřely a později se ratifikovaly významné dohody s asijskými zeměmi, hlavně s Japonskem a Vietnamem,“ připomněl Jan Zahradil.
V přípravě je obchodní dohoda s Austrálií a Novým Zélandem, která by mohla být dokončena ještě v tomto volebním období. „Dochází k vylepšování některých stávajících dohod se zeměmi Latinské Ameriky, s Mexikem, je tady snaha stabilizovat ekonomickou situaci v Africe, ale to je spíš z důvodů bezpečnostních nebo migračních. Jinak nevidím nic, co by v nás mohlo vzbuzovat velké naděje,“ nechal se slyšet Zahradil.
Vilém Semerák namítl, že počet možných obchodních partnerů není nekonečný. „EU byla relativně úspěšná v minulosti, dnes jsme v situaci, kdy máme dohodu s kýmkoliv, kdo byl významnější a s kým se dala uzavřít za rozumných podmínek, samozřejmě s výjimkou typu Spojených států. Rozvojové země mají nižší motivaci s námi dohodu uzavírat, protože už teď mají asymetricky zvýhodněný přístup na trhy EU,“ vysvětlil Semerák. Zemí, se kterými teď EU obchoduje pouze podle univerzálních pravidel WTO, je tak podle něj relativně málo. Tato pravidla jsou navíc sama o sobě velmi liberalizovaná.
Specifický případ představuje Čína. Unie podle Zahradila v roce 2019 jen neochotně následovala USA a ze „strategického partnera“ v Pekingu se stal „systémový rival“. „Kvůli tomuto zhoršení vztahů máme dnes u ledu poměrně rozsáhlou dohodu o ochraně investic s Čínou, která asi nějakou dobu v té pomyslné ledničce zůstane,“ řekl.
Pokud jde o Indii, jednání se teprve rozbíhají a patrně budou velmi náročná. „Řekněme si to naplno, indo-pacifický region je motorem ekonomické dynamiky světa. Pokud tam Evropská unie neudělá nějaký průlom a nebude vyjednávat rychle a efektivně, tak zůstaneme stranou. To by byla chyba, škoda a určitě by to naší ekonomice nepomohlo,“ varoval europoslanec.
I když má v obchodní politice EU hlavní slovo Evropská komise, k dojednávání dohod může přispět i předsednická země. Dagmar Kuchtová nicméně připomněla, že české předsednictví Rady EU, které odstartuje 1. července, bude mít co dělat s tématem pomoci a obnovy Ukrajiny, a na rozvoj obchodních vztahů ve světě tak nezbyde příliš prostoru.
Příliš přísné podmínky?
Evropská unie má ambici přispívat svou obchodní politikou k pozitivním změnám ve světě, a to nejen k těm ekonomickým. K obchodním dohodám tak v posledních letech čím dál častěji přidává dodatečné podmínky, které míří například na dodržování lidských práv či klimatické cíle. Výsledky jsou zatím sporné.
Konzervativec Jan Zahradil patří mezi menšinu europoslanců, kteří tento postup kritizují, a považují ho za jednu z příčin, proč EU v rozvoji obchodních vztahů stagnuje.
„Zejména Evropský parlament, a z mého pohledu bohužel, se ambiciózně snaží přetvářet obchodní politiku do podoby zahraničněpolitického nástroje. Nevybavuji si jediný příklad, kdy by se tímto něčeho dosáhlo. Spíš si tím zavíráme dveře přístupu na další trhy. Zároveň ty země nutíme, aby si vybraly jinou alternativu, která nebude trvat na tak přísných podmínkách,“ upozornil Zahradil.
Za přijatelný považuje tlak na dodržování mezinárodních standardů práce, zákaz dětské práce nebo vykořisťování zaměstnanců. „Ale pokud bychom chtěli pomocí obchodní politiky demokratizovat některé země v Africe nebo v Asii, zavádět tam standardy občanské společnosti, mediální a politické plurality, tak to je odsouzeno k nezdaru,“ je přesvědčený europoslanec.
Dagmar Kuchtová má podobné obavy. „Má to samozřejmě své důvody, ale v některých případech něco takového komplikuje podpis – to je případ dohod v Latinské Americe, kde se schválení vleče. Je potřeba najít správný balanc a ptát se, jestli tyto podmínky přináší pozitivní globální dopady, nebo je to naopak komplikace a důvod, proč se dohoda nakonec nikdy nepodepíše,“ podělila se o svůj pohled ředitelka.
Vilém Semerák nevidí problém v tom, že se do obchodních dohod podobné podmínky dostávají, ale že EU v tomto ohledu nemá jasné priority. Cílů je pak moc a nakonec se nedaří naplnit žádný z nich.
Obchodování s nedemokratickými nebo autoritářskými zeměmi přináší dilema samo o sobě. „Je potřeba si vybrat, jestli budeme budovat odolnost EU i za cenu toho, že do našich dodavatelských řetězců integrujeme problematické země třeba z Afriky. Asi není velký problém uzavřít preferenční dohodu se zemí, která není příliš demokratická, ale ty problémy nedosahují velkých rozměrů – případ dnešní Barmy. Současně ta země je natolik malá, že neexistuje riziko vzniku nějaké strategické závislosti a vydírání EU,“ uzavřel Semerák s tím, že gigant jako Čína samozřejmě přináší úplně jinou míru rizika.
Tento článek vznikl s podporou frakce Evropských konzervativců a reformistů. Všechny výstupy realizované v rámci této spolupráce jsou dostupné pod tímto odkazem. Podmínky spolupráce jsou uvedeny zde.
